Z pohledu Mery:
Ošetřila jsem Davidovi drobná zranění a sedla si na postel.
M: ,,Hej dneska je ten program večer, jako ukončení lyžáku, co?"
D: ,,Tyvole já na to zapoměl....je to nutné?"
M: ,,Bohužel, ale naštěstí to je jen od 7 do 9"
D: ,,A jako co tam máme dělat? Tančit macarenu s kidama?"
M: ,,Či já vím, ale podle mě tam můžem jen sedět"
D: ,,Tyvole zábava"
M: ,,Ale dobrá zpráva je, že tam nebudou instruktoři. Ti už jedou večer domů"
D: ,,Yeeees!"
Zasmála jsem se a rozvalila se na postel.
M: ,,Ježiš já už se tak těším na Jessie"
D: ,,No ty vole já se zas strašně těším do školy🙄"
M: ,,Víš co bude zvláštní? Až tam příjdeme a budeme se k sobě chovat normálně"
D: ,,To jo, ale nepřestaneme otravovat učitele, žene"
M: ,,Tak jasně, že ne😂"
M: ,,Proč bychom jinak do té školy chodili?"
D: ,,Pravda"
V sedm jsme se vydali do jídelny, kde ukončení probíhalo.
D: ,,Už teď se tu nudím a to ještě ani nezačalo"
M: ,,No né asi"
Jako první tam něco mlela Homanová a pak pustila nějakou hudbu. Děcka blbli jak kdyby vypily 3 litry kafe a učitelky na tom byly podobně jak my. My jsme seděli v rohu na židlích a byli na mobilu.
D: ,,Hej vysvětli mi, k čemu tady jsme"
M: ,,Nevím, možná proto, že ty děcka jsou schopná se zabít i tady"
D: ,,Bóže"
Najednou mi zazvonil mobil. Volala mi Lucka.
M: ,,Sorry, já si to jdu vyřídit"
Rychle jsem vyběhla ven a zvedla to. S Luckou jsme drbali a já ji popisovala vše, co se stalo. Pak jsem ale najednou uslyšela nějaký řev a ránu.
