D: ,,Hej tys tam hledala svůj mozek, nebo co ti jako tak dlouho trvalo?!"
M: ,,No dovol! Jsem jen zaspala"
A je to tady. David Hofbauer je zpátky. Odstrčila jsem ho ze dveří a rozešla se k autu.
M: ,,Jestli sis náhodou nevšiml, tak mám plné ruce. Mohl bys mi otevřít aspoň ten kufr?!"
D: ,,Jó bože"
Hodila jsem věci do kufru a sedla si na místo spolujezdce. David taky nasedl a rozjel se ke škole. David nařadil okamžitě vysokou rychlost.
M: ,,Hej jestli nás chceš zabít, tak si na dobré cestě"
D: ,,Kdybys nezaspala, tak nejedu rychle"
M: ,,Jasně, takže celé je to moje chyba, že? To, že jsme vůbec tady je taky moje chyba?!"
D: ,,Přesně tak"
David prudce zastavil a já jsem málem přetrhla pás.
M: ,,Si normální?!"
D: ,,Jsme tady"
David vystoupil a já jsem proklínala, že jsem radši nešla pěšky. Vystoupila jsem taky a vzala si z kufru věci. Nějaký týpek je naházel do autobusu a když jsme chtěli do autobusu vstoupit, přišla za náma učitelka.
Uč: ,,Aaa výborně, jste tady"
D: ,,A kde bychom jako byli? V Austrálii?"
M: ,,Drž hubu, ať nemáme ještě větší problém"
D: ,,Bla bla bla"
Uč: ,,Jen jsem vám chtěla oznámit, že budete sedět v autobuse v druhé řadě, protože.."
D: ,,Děláte si prdel?! Já nebudu sedět u pošuků!"
Uč: ,,Tím chceš říct jako co?!"
D: ,,Tak co asi"
Učitelka na Davida hodila naštvaný pohled. No, vlastně ho hodila i na mě, protože jsem se tam dusila smíchy.
Uč: ,,Jo a ještě něco"
