L: ,,Mery"
L: ,,Mery"
M: ,,Co je?"
L: ,,Co je to s tebou?"
M: ,,Nic, co by bylo?"
L: ,,Mery já poznám, když něco neni v pohodě. Celé hodiny čumíš do jednoho místa"
M: ,,Tak přemýšlím no"
L: ,,O čem?"
M: ,,To je na dlouho"
L: ,,Máme celou matiku"
M: ,,Tak fajn..."
Řekla jsem Lucce vše, co se včera odehrálo. Jak jsem se s Davidem vyspala a tak.
L: ,,No tyvole a co? Chodíte spolu?"
M: ,,No to právě nevím...asi ne"
L: ,,A neměla by ses ho zeptat, jak to cítí on?"
M: ,,To asi jo, ale co když to byl pro něho jen omyl?"
L: ,,To nezjistíš, pokud se ho nezeptáš"
M: ,,Fajn, zeptám se ho dneska"
L: ,,Hned"
M: ,,Odpoledne"
L: ,,Příští přestávku"
M: ,,Na obědě"
L: ,,Meryno nesmlouvej furt😂 už od začátku střední, že?"
M: ,,Noo ehmm😂"
L: ,,Zajdeš za ním příští přestávku a tečka"
Protočila jsem očima a Lucka si s úsměvem povzdychla. Jó měla to se mnou těžké.
Hodina uběhla podezřele rychle. No a hlavně když už chci jít domů, tak ta hodina trvá 3 století.
L: ,,Šup šup"
Lucka mě vyžduchla ze židle a já se tak tak udržela na nohou.
M: ,,Lucino dej si pohov, nebo si to ještě rozmyslím"
L: ,,Padej"
Popohnala mě. Uchechtla jsem se a vyhlídla si Davida. Zrovna šel na chodbu. Sám. Ideální příležitost. Rychle jsem vyšla za ním a šla k němu k parapetu. Nevím, jestli jsem měla větší strach z toho, jestli si na ty slova pamatuje a nebo, jestli mě neodmítne.
Proč jsem najednou taková? Vždycky jsem šla do všeho po hlavě, vše nové bylo mnou okamžitě vyzkoušené a teď se bojím jít za klukem, kterého jsem nedávno chtěla zabít.
M: ,,Ne já to nedám"
Chtěla jsem se otočit a jít zpátky, ale zastavil mě hlas.
D: ,,Nazdar Mery, potřebuješ něco?"
M: ,,No...asi jo"
Opřela jsem se vedle Davida o parapet a nadechla se.
M: ,,Víš.."
