A: ,,Dave rychle!"
D: ,,Mery potom, jo?"
Rozběhl se za Adamem a za chvíli zmizel.
M: ,,Jen jsem se tě chtěla zeptat, jestli mě miluješ..."
Šeptla jsem si pro sebe a povzdechla si. Rozešla jsem se zpátky do třídy, kde seděla nedočkavá Lucka.
L: ,,Tak co? Chodíte spolu?"
M: ,,Nevím! Ani nevím, jak jsem si to vůbec mohla myslet, vždyť Davida vůbec nezajímám!"
Položila jsem si hlavu na ruce na lavici.
L: ,,Meryyy"
Lucka mě pohladila po zádech. Sice už zazvonilo, ale se mnou to ani nehlo.
Uč: ,,Černá já už jsem přišla!"
M: ,,A co s tím?"
Mírně jsem zvedla hlavu a s nadzvedlým obočím na ní koukla.
Uč: ,,Když příjde učitel, tak se máš co? Postavit"
Prudce jsem se zvedla, až spadla židle na zem.
M: ,,Stačí?! Nebo se tu mám začít ještě před váma klánět?!"
L: ,,Mery klid"
Šeptla mi Lucka. No asi bych se mohla trochu uklidnit, ale byla jsem hrozně vynervovaná.
Uč; ,,Marie neštvi mě!"
M: ,,Být váma, tak na mě celou hodinu nemluvte, nebo asi vyhodím lavici z okna"
Po těhle slovech jsem si opět sedla a dala hlavu do stejné polohy, jako předtím.
Najednou mi na lavici přistál papírek. Koukla jsem na Lucku a Lucka kývla směr David. Povzdechla jsem si a roztrhla jsem ho.
L: ,,Ty si ho nepřečteš?"
M: ,,Ne"
Začaly mi na lavici lítat další papírky.
Koukla jsem naštvaně na Davida a ten dal ruky do prosebné pózy.
Protočila jsem očima a otevřela papírek.
,,Mery co je s tebou? Proč si naštvaná?"
Hmmm Davide proč asi.
Odložila jsem papírek a dál si ničeho nevšímala.
Po škole jsem si chtěla vyhlidnout Davida, abych se ho pokusila znovu zeptat.
M: ,,Davide můžes na chvíli?"
D: ,,Sorry, za chvíli mi jede bus do posilky, promluvíme si zítra, jo?"
David se rychle rozběhl k zastávce.
M: ,,Fajn"
Šeptla jsem a rozešla se domů.
