Ráno jsem si schválně kvůli Davida nastavila budík. Otráveně jsem vstala a dobelhala se do koupelny. Když jsem se koukla do zrcadla, málem jsem dostala infarkt. Vypadala jsem jak zombie. Kruhy pod opuchlyma očima a rozcuchané vlasy. No...moc jsem toho nenaspala. Neustále jsem myslela na Jessie.
Pokusila jsem se to zakrýt make-upem. Jako né, že bych teď vypadala jak nějaká Hollywoodská hvězda, ale aspoň jsem nevypadala jak Homanka. Po úpravě jsem šla do kuchyně, kde jsem si udělala kafe. Potřebovala jsem trochu probrat. Pak jsem odnesla hrnek a šla se obléct. Stihla jsem to přímo na čas. Zazvonil zvonek a já byla zrovna v předsíni. Sama jsem se divila, že jsem nezaspala. Otevřela jsem dveře.
D: ,,Ahoj, dneska na čas, jo?"
M: ,,No😂"
Vzala jsem si koženou bundu a s Davidem se vydala k nemocnici.
D: ,,Spala si vůbec? Nevypadáš moc svěže"
M: ,,Děkuju, to chce každá holka po ránu slyšet🙄 a jó, trochu jsem spala"
Po čtvrt hodině jsme dorazili do nemocnice.
M: ,,Dobrý den, já jdu na kontrolu s rukou"
Vs: ,,Dobrý den, jméno?"
M: ,,Marie Černá"
Vs: ,,Ano, skontroluje vám to tady pan doktor Mládek"
Po kontrole jsem vyzvedla Davida na recepci, ještě jsme navštívili Bíbu a šli jsme spolu do parku hledat Jessie.
D: ,,Tak co?"
M: ,,Prý to srůstá, takže cajk"
D: ,,Okej"
Prohledali jsme celý park.
M: ,,Davide já fakt nevím, kde by mohla bejt....co když se jí něco stalo?"
Opět se mi nahrnuly slzy do očí.
D: ,,Klid, ještě zajdem do toho útulku na konci Rubavy, jo?"
Kývla jsem a rozešli jsme se k utulku. Bohužel ani tam nam nedokázali pomoct.
M: ,,Já už nevím, co mam dělat..."
D: ,,Věřím, že se Jess sama vrátí"
Usmál se na mě. Pak jsme se rozloučili a každý šel svou cestou. Došla jsem domů a sedla si na gauč. Koukala jsem stále na jedno místo. Na fotku Jessie. Kde je? Je v pořadku? Vrátí se někdy?
O těhle věcech jsem přemýšlela až do 7 večer. Najednou mě ale z přemyšlení probral zvonek.
