Vystoupili jsme a vzali si svá zavazadla. Učitelka nám ukázala lyžárnu a pak jsme šli do budovy.
Uč: ,,Takže teď ukážu dětem pokoje a pak se pro vás stavím. Počkejte tady"
Učitelka a všichni parchanti odešli a já zůstala sama s Davidem sedět na židlích v prázdné recepci.
D: ,,Rexi sedni a čekej"
Napodobil David znechuceně hlas učitelky. Musela jsem se tomu zasmát.
M: ,,Hej kde jsou? Tu máme jako zestárnout?"
Za čtvrt hodiny přišla učitelka.
D: ,,Tyvole konečně"
Uč: ,,Davide uklidni se!"
Uč: ,,Doufám, že jste tu čekali v klidu"
M: ,,Jistě, jinak bychom nedostali pamlsek, haf"
David tak tak zadržel smích.
Učitelka zatla pěsti a radši nás odvedla do druhého patra.
Uč: ,,Davide ty máš pokoj 13 a Marie 14. Koupelna je támhle vzadu. Máte sice prázdné patro, ale to neznamená, že tu budete rozjíždět párty. No...ikdyž vy dva se spíš budete držet od sebe, co?"
D: ,,A proč nemůžu mít třeba pokoj 20?!"
M: ,,Jo no! Proč musíme mít vedle sebe?"
Uč: ,,Ostatní pokoje jsou v rekonstrukci, proto tu nikdo není. Tady máte klíče a rozvrh lekcí, na kterých budete jako zdravotníci. Jinak máte volno. Chovejte se slušně, buďte v klidu a hlavně, hlavně nedělejte kraviny a to co ve škole"
Dokončila svůj proslov učitelka a oboum dala klíče a papír. Pak odešla.
Vešla jsem do pokoje a šla se porozhlídnout. Vypadalo to tu krásně.
