Z pohledu Davida:
Nic nudnějšího jsem snad ani nezažil. Když odešla Mery, začal jsem se nudit ještě víc. Naštěstí na tom ukončáku byl i Vojta, který za mnou po chvíli přišel.
V: ,,Nazdar bro, kde máš Mery?"
M: ,,Šla si ven něco vyřídit"
V: ,,Aha tak to jo"
Chvíli jsme si povídali.
D: ,,Tyvole ti fakani jsou nevychovaní čum"
Kývl jsem na holku, která skákala po stole.
V: ,,Tyvole ta je jeblá"
Uč: ,,Valérie jdi dolů!"
Va: ,,Uvědomte si, že se nudím!"
D: ,,Valérie by si spíš měla uvědomit, že před ní je otevřené okno"
Uč: ,,Valérie dolů!"
Va: ,,Ne!"
Valérie skočila a stal se můj předpoklad. Skočila přímo do okna.
Uč: ,,Panebože Davide dělej něco!"
Učitelka se snažila uklidnit všechny fakany, zatímco já s Vojtou jsem se rozběhl dolů.
Z pohledu Mery:
Prudce jsem se otočila a na zemi ležela malá holka. Počkat co? Jak mohla vypadnout z okna?
Klekla jsem si k ní a zkontrolovala, jestli dýchá.
M: ,,Doprdele"
Začala jsem s resuscitací, která byla díky mé sádře velmi těžká a bolestivá. Za chvilku naštěstí přiběhl David s Vojtou.
D: ,,Uka"
David mě vystřídal v resuscitaci a já zatím ošetřovala ránu na hlavě. Vojta se střídal s Davidem.
M: ,,Vojto čepici"
Vojta mi hodil čepici a já ji přitiskla na ránu. Po chvíli se u nás objevila učitelka.
M: ,,Paní učitelko můžete mi laskavě vysvětlit, PROČ bylo otevřené velké okno v místnosti plné fakanů?!"
Uč: ,,Protože nikdo nepočítal s tím, že někdo z toho okna vyskočí"
Uslyšeli jsme houkání a zastavila u nás sanitka. Vysvětlili jsme záchranářům, co se stalo a sledovali, jak holku nakládají do sanitky. Učitelka bezeslov odešla volat rodičům a ja koukla na kluky.
M: ,,Supr práce"
D: ,,To spíš ty, ne?"
M: ,,Však jsem jen držela hlavu"
D: ,,No ale kdybys jí nedržela, vykrvácela by"
Usmáli jsme se na sebe a já uviděla pobavený pohled Vojty.
V: ,,Láska na první pohled" dodal s úsměvem a nechal nás osamotě.
