M: ,,Co se děje? Kde je Jessie?!"
D: ,,Mery klid, pojď si sednout"
Pozvala jsem Davida dál a sedli jsme si ke stolu. Celá jsem se klepala, protože jsem se bála, co se stalo.
D: ,,Bíba je v nemocnici..."
M: ,,Cože?! Co se stalo?"
D: ,,Zkolabovala v parku"
M: ,,Ježiši....a kde je Jessie?"
D: ,,No právě...to nikdo neví. Zachranáři říkali, že žadný pes u Bíby nebyl. Musela jí utéct"
M: ,,Né...že to není pravda...vždyť Jessie by nikdy neutekla"
Opřela jsem si hlavu o ruce.
D: ,,Půjdem se po ní porozhlédnout?"
Kývla jsem. S Davidem jsme se oblékli a šli jsme se kouknout do parku. Ptali jsme se i různých lidí, jestli Jess neviděli. Bohužel nikdo.
M: ,,Jessie notak..."
D: ,,Klid, to bude dobré, určitě se najde"
David mě obejmul. Nevím, čím to bylo, ale uklidnilo mĕ to. Cítila jsem se jakoby se nic nestalo.
Pak mě David pustil.
M: ,,Nechceš ke mě? Nechci být doma sama"
D: ,,Jasně, můžem i sdílet na facebook, jestli jí někdo neviděl"
M: ,,Tak jo"
Pousmála jsem se a s Davidem jsme se rozešli ke mě. Sedli jsme si na postel a sdíleli jsme fotku na facebook.
M: ,,Davide co když se nenajde?"
Koukla jsem na něho zaslzenýma očima.
D: ,,Neboj, najde, slibuju"
Opřela jsem si hlavu o Davidovou hruď. David mě začal hladit ve vlasech a uklidňovat.
M: ,,Zítra po kontrole půjdu hledat Jessie, třeba se někde objeví"
D: ,,Hele tak já půjdu na tu prohlídku s tebou a pak se půjdem kouknout ještě na konec města, co ty na to?"
M: ,,A nebude to podezdřelé, že chybíme oba?"
D: ,,Se můžu vymluvit, že jsem šel též na kontrolu, však koukni na můj ksicht"
M: ,,Jo, úča tomu uvěří, je moc blbá na to, aby si všimla, že tohle na kontrolu není"
D: ,,Vidíš😂"
David mě dokázal odvést na jiné myšlenky. Rozesmíval mě a nevracel se k tématu Jessie. Nedokážu pochopit, že před týden bychom se dokazali zabít a teď tu spolu ležíme.
