Hybrid Diaries (Taekook/Vkook) CZ

9 (co to se mnou je?)

Jimin P. O. V.

Sedím v jídelně ve své bílé noční košilce, která je mi až po kolena, a popíjím si slaďoučké kakao. Sedím tady s Jinem už půl hodiny, přivstal jsem si totiž, teď do kuchyně vejdou i Yoongi s Hobim.

„Dobré ráno!" pozdraví nás Hobi, zatím co Yoongi jen mávne a se zívnutím se posadí ke svému hrnečku.

„Taehyung nevstává?" optá se Jin a projede si nás všechny pohledem, mi ale pozvedneme rameny. „Jiminie, běž ho a Jungkooka probudit." Své kakao už mám vypité, takže přikývnu a seskočím z židle.

„Um, mám probudit oba dva? Jungkook nejde do školy, ne?"

„Ne, ale já jdu do práce, takže ho odvezu k Namjoonovi do cukrárny, aby ho pohlídal." Kývnu a rozběhnu se k jejich pokoji. Zatlačím na kliku a vejdu dovnitř, už chci zvolat, aby se vzbudili, jako to dělá Hobi, ale zarazím se. Taehyung a Jungkook jsou v jedné posteli a rozkošně se k sobě tulí.

„No páni, tohle musí vidět kluci." Zakřením se a běžím pro ostatní.

Taehyung P. O. V.

„Tohle se stalo, jakože náhodou?"

„Nevím, ale jsou tak roztomilí."

„Myslíte, že jsou takhle celou noc?"

Pozvednu svoje tygří ouška a zavrním. Probudí mě totiž známé hlasy. Pomalu rozlepím svá očka a rozhlédnu se okolo sebe, první, co uvidím, je řada tří hybridů, jak stojí u mé postele a divně se culí. Zívnu si a zamračím se.

„Co vám je? Nemáte nic jiného na práci, než stát u mé postele a křenit se?" Ceknu a otočím se na druhý bok, ale v tu chvíli ve mně škubne, když mě na nose zašimrají chundelatá králičí ouška. Tohle. Není. Moje. Postel. Posadím se a zapřu se o své paže, hned si všimnu Jungkooka, jak leží v klubíčku, obmotaný okolo mého dlouhého ocásku, trochu se zavrtí a rozlepí svá očka.

„Mm, to už je ráno?" protáhne se a zívne si, přitom odhalí své králičí zoubky, „ale spalo se mi krásně."

„Haha, ještě aby ne, když jste se s Taehyungem k sobě tak hezky tulili." Zmateně na mě pohlédne. Celý rudý sklopím hlavu a přitáhnu si do objetí svůj tygří ocásek.

„Už jste vzhůru, kluci?" uslyšíme hlas, všichni se otočíme směrem ke dveřím, ve kterých stojí Jin, trochu zaskočeně, když uvidí mě v Jungkookově posteli, myslím, že jsem ještě víc zrudnul a Jungkook na tom není o moc líp. Kruci, zapomněl jsem, že by bylo rozumnější vzbudit se dřív a přemístit se do své postele.

„Yoongi, Hobi, Jimine, běžte se chystat do školy." Všichni tři přikývnou a odejdou, já se mezitím vyškrábu z Jungkookových peřin a zamířím do koupelny. Ještě než ale stačím otevřít dveře, chytne mé rameno něčí dlaň.

„Počkej, Taehyungie." Je to Jin, jak jinak, doufám, že se nebude vyptávat na to přespání v Jungkookově posteli.

„Co? Chci se jít obléct, abych stihl školu..."

„Všechno stíháme, klídek, já jen...nevěděl jsem, že jste se s Jungkookem stačili tak...no, spřátelit." Polknu a zastříhám s ouškama.

„Heh, jo, no...Jungkook se bál spát sám, něco se mu zdálo, tak jsem za ním teda šel." Obdivuju sám sebe, že vždycky v takových situacích dokážu skvěle improvizovat, dobře, ne vždycky zaimprovizuju tak, že to dává smysl, ale tohle muselo Jinovi stačit, jak jinak bych mu to měl vysvětlit? Ani já nevím pravý důvod, proč jsem si za ním vlezl.

„Vážně? Tak to jsi hodný, ale už ze začátku jsem si všiml, jak se o něj pěkně staráš." Přikývnu a otevřu dveře od koupelny.

„Um, jo...tak já se teda půjdu obléct a umýt." Jin přikývne.

„Jasně, běž, na stole máš pak kakao a bábovku." Vlezu do koupelny a zhrozím se, když uvidím, v jakém stavu je umyvadlo. Peří, všude samé peří.

„Jimine! Ty ses zase česal..." Zakňourám a vezmu žlutá pírka do dlaně, abych je mohl vyhodit do koše, kdyby to po sobě alespoň uklízel, tak by možná byli všichni spokojení. Povzdechnu si a posadím se na vanu, chytnu svůj ocásek a prohlídnu si ho. Je ještě trochu oslintaný, jak ho k sobě Jungkook tiskl. Pousměju se pro sebe, je tak roztomilý králíček. Proletí mi hlavou jeho slova: „Už jsme jako opravdoví bratři."

Hmm, chtěl bych být jeho starší bratr? Určitě ho chci ochraňovat a udělat pro něj cokoliv, ale bratrství je možná trochu víc rodinná záležitost, možná by bylo lepší označení, že jsme jako hodně dobří kamarádi, HODNĚ dobří kamarádi, bratři jenom skoro, vlastně ani ne. Ale, proč nad tím vůbec přemýšlím? Měl bych si opláchnout ten ocásek a nachystat se do školy, protože pozdní příchod by asi v mém případě nebyl úplně nejlepší. Ale první...

Ne, Taehyungu, nedělej to...tohle nesmíš udělat!" Nikdy se neposlechnu. Nahnu se ke svému ocásku a nadechnu se ho. Proč? Protože se k němu lepil Jungkook? Doufám, že kvůli tomu ne, ale... Sakra, co to se mnou je? Měl bych se vzpamatovat. Pustím svůj ocásek a opláchnu si obličej studenou vodou, rovnou si opláchnu i ten ocas. 

Jaký je váš oblíbený song od BTS? 

Já jsem hrozně závislá na Save ME 💜💜💜 (Tae a jeho červené vlasy 😏)