Hybrid Diaries (Taekook/Vkook) CZ

13 (líbí se mi, jak voníš)

Yoongi P. O. V.

Převalím se na druhý bok a pokračuju ve svém snění. Venku sice pořádně burácí, ale to mi nijak nevadí, dobře se mi přitom usíná. Zavrním a spokojeně se zavrtám víc do teplých peřin. Mohl bych dál spát, dokud ještě můžu, protože za pár hodin vstávám do školy, to by mi ale někdo nesměl poklepat na rameno.

„Um...Yoongi? Spíš?" zabručím a dál zůstávám otočený zády k Hobimu, který na rozdíl ode mě, nemá bouřky moc v lásce, vlastně vůbec. „Yoongi...j-já se bojím..." Ceknu a otočím hlavu, abych viděl siluetu koňského hybrida stojícího přikrčeně u mojí postele.

„A co já s tím? Běž spát k Jinovi." Máchnu rukou směrem ke dveřím a zabořím hlavu do měkoučkého polštáře.

„Ne...um, raději bych byl u tebe..."

„Na to zapomeň." řeknu bezvýrazně, ale to zřejmě Hobi nepochopil, nebo to spíš nechtěl pochopit. Vlezl si za mnou do postele a nalepil se na mě. Zprudka se posadím a zamračím se na to stvoření v klubíčku u mých nohou.

„Jako vážně, Hobi? Běž do své postele, je to jen bouřka." Hobi křečovitě zavře oči, jakoby snad čekal, že ho uhodím, a zakroutí hlavou.

„Mě ta bouřka ale děsí, nikam nejdu!" Povzdechnu si a otráveně ho pohladím po tmavých vlasech, u kterých se krčí jeho špičatá ouška.

„Eh, tak dobře, fajn, můžeš spát u mě, hlavně nebreč, jo?" Hobi radostně přikývne a pevně mě obejme. Lehnu si tedy tak, abych přes Hobiho mohl taky přehodit paži a zavřu svoje unavená očka, ale leknutím sebou škubnu, když se otevřou dveře a v nich stojí nějaká menší silueta, která, pokud se nepletu, vzlyká. Nemusím ani třikrát hádat, kdo sem zavítal.

„Jimine? Co tady děláš?"

„Yoongi...," popotáhne nosem, „já se bojím, venku je hrozná bouřka..." Chci ho poslat do háje, ale Hobi se zvedne, aby na něj viděl, a zavolá ho k mojí posteli.

„pojď za námi, Yoongi nás ochrání."

„Cože? Oba dva ne!" Tohle bylo zbytečný, Jimin už radostně přicupitá a skočí na druhou stranu, než leží Hobi. Zavrtá se do peřiny a obejme mě. Tohle už je ale divný, lepí se na mě Hobi i Jimin, každý z jiné strany, a já tady uprostřed ani neusnu!

„Tohle je trochu moc, nemyslíte? Jděte za Jinem!"

„Nikam nejdeme, nám je tady dobře." Povzdechnu si, jsem obklopený vystrašenými hybridy, kteří prostě nedají pokoj. Zavřu teda své oči a pokusím se znovu usnout, možná to nakonec nebude tak zlé, je to i docela příjemný, přehodím přes každého z nich svou paži a vydám se do světa snů.

Jungkook P. O. V.

S každičkým hromem, který udeří, leknutím sklopím svá ouška a křečovitě zavřu oči. Je to tak hlasité a strašidelné. Sice se cítím líp, když nespím na studené mokré zemi někde pod stříškou přímo venku, ale i tak bych byl raději, kdybych se teď mohl k někomu přitulit.

Vykouknu z peřiny a pohlédnu na Taehyungovu postel, nejspíš spí, že by mu bouřka nijak nevadila? Tím líp pro mě. Opatrně, abych ho nevzbudil, vylezu z postele a po špičkách mířím k jeho posteli, ale v tu chvíli udeří další hrom. Leknu se a rychlostí blesku skočím do Taeho postele a schovám se pod peřinu.

Taehyung P. O. V.

Nespal jsem úplně, při té bouřce se mi spí docela špatně, nemám ji úplně rád, ale nechtěl jsem jít za Jinem, protože bych tady musel nechat Jungkook samotného a to nechci. Málem vypustím duši, když do mé postele něco zběsile skočí a schová se to pod moji peřinu. Zprudka se posadím a vyděšeně kouknu na klepající se chumel.

Opatrně nadzvednu peřinu, nejspíš tuším, kdo se mi tady schovává. Pousměju se, Jungkookova černá ouška jsou sklopená, obličej má zabořený ve svých dlaních a celé jeho tělo se chvěje. Pohladím ho po vláskách.

„Oh, Kookie, vylekal jsi mě," Jungkook se vyškrábe výš a přitiskne se k mému hrudníku. Lehnu si tedy i s ním v náruči a pohladím ho po celé délce jeho zad, „snad se nebojíš bouřky."

„Um...bojím, od doby, co jsem je zažíval venku..."

„To chápu, ale tady jsi v bezpečí...um, klidně můžeš spát se mnou v posteli, pokud ti to pomůže." Pokusím se to říct tak, aby to nevypadalo, že se taky trošku bojím a chtěl bych spát s někým v objetí. Jungkook naštěstí přikývne.

Zajímalo by mě, co teď dělají kluci, jistě jsou všichni nahrnutí u Jina v posteli, jak je znám. Pousměju se pro sebe, myslím, že je mi s Jungkookem líp, než kdybych spal u Jina. Uklidňuje mě jeho hřejivé objetí a jeho nasládlá vůně, tu vůni jsem si zamiloval, jsem na ní závislý.

„Líbí se mi, jak vrníš, asi tě budu objímat častěji." Zasměje se Jungkook.

„Um, mě se zase líbí, jak voníš..." Ne, počkat, tohle jsem neřekl, že ne?

„Uh...já voním? No...asi díky?"

„jo...heh...nemášzač, um...pojďme už spát, dobrou noc, králíčku." 

Přestávám mít nápady, co by tak doma mohli dělat, nebo co by se tam mohlo dít, tak jsem vám sem dala klasiku- bouřku 😂💜

Asi pošlu Jungkooka co nejdřív do školy, protože už fakt nevím, ale pokud vás něco napadá, co by mohli doma dělat (bez perverzností xd), tak klidně napište do komentáře 💜

(protože než Kookie půjde do školy, tak bych to ráda trošku natáhla xdd)