Dneska jsme nikdo nešli do školy, namísto nás tam šel Jin, aby vyřešil toho Sehuna. Nás doma hlídá Namjoon. Nestěžuju si, raději budu hezky doma v bezpečí, kde navíc nemusím nosit ten hloupý obojek.
No, ale teď přemýšlím nad něčím úplně jiným- nad Jungkookem. Od rána jsme spolu nějak moc nemluvili, ani jeden asi neví, co říkat, jak se chovat, včera se totiž stalo něco, co nám sice otevřelo oči, ale zároveň nás to zmátlo ještě víc.
Jungkook teď hraje s ostatníma nějaké deskovky u nás v pokojíku, já jsem nešel, sedím v jídelně a kreslím si, zatím, co Namjoon umývá nádobí, nebo, alespoň se o to snaží, už ale stihl rozbít dvě skleničky.
„Namjoone?" prolomím to ticho, ve kterém se odráží jen tekoucí voda z kohoutku.
„Ano, Tae?"
„jak přesně se říká tomu, co máte mezi sebou s Jinem?" Namjoon se na mě trochu zaskočeně otočí a zastaví vodu.
„Myslíš lásku?" zamyslím se a prohlédnu si svůj obrázek, na kterém jsem já a Jungkook.
„Možná...jak se to projevuje? Nebo...jak to poznám?" Namjoon se zasměje a posadí se naproti mně.
„No, nastává to v době, kdy máš hodně rád nějakou osobu, máš pocit, že je to tvoje druhá polovička, bez které se prostě neobejdeš, máš o ni strach, proto ji chráníš ze všech sil, stále ji chceš nějak rozveselovat a dělat šťastnou, proto ji třeba i dáváš dárečky jen tak." Naslouchám jeho slovům a přitom nad tím přemítám.
„Když si třeba dáte pusu, už to znamená lásku?" Namjoon pozvedne rameny.
„No, jak kdy, musíš si uvědomit, jestli kromě té pusy v tom byl i ten pocit, o kterém jsem ti teď říkal, pocit druhé polovičky, takové...naplnění, nebo jak to říct, sám sebe." Jsem si jistý, že jsem tohle cítil, i to, že ho potřebuju chránit a být u něj. Povzdechnu si a opřu se o židli.
„Ehm, proč se mě na to vůbec ptáš?" kouknu na něj a trochu zarudlý odvrátím zrak.
„Ummm, ale jen tak."
Už jsem z chodby slyšel kluky, takže mi došlo, že dohráli. Vezmu svůj obrázek a zamířím do svého pokoje, ze kterého se právě chytal vyjít Jungkook, ale já jsem za námi zavřel dveře, abychom byli sami.
„Um, Kookie? Něco pro tebe mám." řeknu stydlivě a celý červený mu podám obrázek.
„Jé, to je pěkný, já...jsem ti vlastně taky něco nakreslil." řekne a podá mi zase svůj výkres, na kterém jsem já a on, jak se držíme za ruce, a kolem nás jsou samá srdíčka. Nic na to neřeknu, jen ho obejmu a tak ho trochu polechtám svýma ouškama. Odtrhne nás ale Namjoonův hlas, který na nás zavolá z chodby.
„Kluci, chcete jít do parku? Nebo na zmrzlinu?" už slyším ten Hobiho křik.
„Jooo, zmrzlinaaa!" I Kookie vypadá, že ho to nadchlo, už chtěl vyletět ze dveří, ale zarazil se, když uviděl můj posmutnělý výraz. Všechno mu došlo.
„Um, Tae? Já s tebou klidně zůstanu doma, jestli nechceš na vodítko..." pousměju se a zakroutím hlavou.
„Ne, to je dobrý, já...to zvládnu, budu tam přece s tebou." Jungkook se pousměje a věnuje mi letmou pusinku na líčko, které se poté zbarví do syté červené. Uculím se, chytnu ho za ruku a společně vyjdeme z pokoje k Namjoonovi.
Seokjin P. O. V.
Konečně jsem doma. Moc náladu teda nemám, protože jsem úplně neuspěl. Ředitel říkal, že s rodiči Sehuna není rozumná řeč, co se týče hybridů. Ano on moc nezmůže, ale dovolil mi Taehyunga na nějakou dobu omluvit ze školy, dokud se ta situace nějak neuklidní. No, rovnou jsem to takhle zařídil i u Jungkooka.
Doma nikdo není, na stole je jen lísteček od Namjoona, že šel s kluky do parku a na zmrzlinu, že se nemusím bát, postará se o ně, Taehyung vodítko má, přijdou prý až k večeru. No, alespoň se zabaví, třeba si na to Taehyung trochu zvykne a už to nebude tak zlé.
No, co jiného bych měl dělat já, než uklízet. Je ta tady jako po výbuchu. Zvednu všechno to oblečení poházené kolem a poodnáším ho do jednotlivých pokojů. Hobiho pyžamo, Jiminovo pyžamo, teď Jungkookovo. Vejdu do jejich pokoje a chci Kookieho pyžámko položit na postel, ale všimnu si dvou obrázků pohozených na zemi.
Na jednom z nich je Taehyung a Jungkook, jak se drží za ruku a kolem nich jsou fialová srdíčka. Na druhém jsou opět oni dva, ale trochu mě vyděsí to, co se tam dotyčný snažil znázornit- jakoby si dvě kreslené postavičky dávali pusu.
„No to snad ne." Povzdechnu si a posadím se na jednu z postelí. Tušil jsem to, ale tohle přece nejde, nemůžou spolu být dva úplně odlišní hybridi, celkově, vždyť jsou to ještě děti! Nemůžou mít nic, jako je vztah.
Ach jo, nechci jim v tom bránit, ale...která matka by o ně neměla starost? Co když se o něco pokusí? Oh, ne, ne, ne, na tohle jsou ještě moc mladí, i na dětské pusy jsou mladí, žádné pusinky nebudou! Vezmu obrázky a položím je zpátky na zem, aby to nevypadalo, že je někdo našel. Poté vezmu Jungkookovu peřinu a polštář a odnesu si to všechno do ložnice.
Jungkook bude spát se mnou, abych měl ty dva pod kontrolou. Ani doma je nebudu nechávat samotný, budou chodit se mnou do práce, vždy je v té ordinaci někdo, kdo na ně dohlédne, zatím, co já někomu budu vrtat zuby.
Pokývnu si pro sebe hlavou. Naposled si povzdechnu nad myšlenkou, že je takhle budu oddělovat, ale je to přece pro jejich vlastní dobro.
Takže jsem to s tím smutem vymyslela takhle:
Ti, kteří ho tady nechtějí, mají přednost, protože jak jsem psala, tahle fanfikce není pod značkou 18+
ALE
protože vás bylo víc, kteří by ten smut i chtěli, tak ani vás nechci přehlížet
Proto to udělám tak, že až do endu tady nebude žádný smut, pak bude konec, ale jen pro ty, kteří ten smut nechtěli. Pro ty, kteří ho chtěli, tak udělám takové speciální dodatečné části, bude jich třeba jen pět ani ne
Vyhovuje to takhle všem? 🥰
ČTEŠ
Hybrid Diaries (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] "Měl bych vám ho odebrat, pane Kime." "Taehyung to neudělal schválně..." "Je jedno, zda to chtěl udělat, nebo ne. Ten hybrid pokousal svého spolužáka." "Jen chránil Jungkooka." "To je ten králíček, že ano? Porušil jste pravidla o bezpečn...
