Hybrid Diaries (Taekook/Vkook) CZ

~2/4~ (speciál)

Hned, co Namjoon zazvonil, otevřel jsem mu a vtáhnul ho do domu. Hned jsem s ním zamířil do Jungkookova a Taehyungova pokoje.

„jejda, Jinie, kam ten spěch? A co se teda děje?" na jeho otázky neodpovídám, prostě ho vtáhnu do pokoje a zoufale ukážu na postel, kde leží ta věc. Namjoon se chvíli na věc zaraženě dívá, ale poté se zasměje a otočí se na mě.

„heh, Jine, to je lubrikační gel?" Přijde mu to snad k smíchu? Zamračím se na něj a přikývnu.

„Ano, Joone, nevím, čemu se směješ, tohle jsem našel pod polštářem v TOMHLE pokoji, normálně mi to leží ve skříni, ale teď to leželo v Jungkookově posteli, jak to?!" Namjoon se usměje a posadí se se mnou na Taehyungovu postel.

„Jine, o tomhle bys spekulovat neměl, nech jim to pod tím polštářem a pojď ven z toho pokoje, hmm?" Nechápu ho, absolutně.

„Namjoone...ty jim to tady chceš nechat? Naopak, měl bych to vzít, dokud je to ještě neotevřené, tohle není nic pro ně! Co s tím vůbec chtějí dělat?"

„No co asi, Jine, je jim osmnáct, sám jsi říkal, že budeš jejich vztah podporovat, přece jsi tohle musel čekat, že to přijde."

„Ale...sice jsem to mohl čekat, ale tohle dělat přece nesmí...vždyť...vždyť neví, jak na to, nemají žádné zkušenosti, co když si nějak ublíží a-..."

„Jine, já chápu, že jim děláš mámu, proto máš takové starosti, ale posloucháš se vůbec? Oni na to přijdou, my jsme přece nebyli jiní, taky jsme neměli žádné zkušenosti, tak to tak nehroť. Jestli to chtějí udělat, ať to udělají, vyzkouší si něco nového, věk na to mají."

„Ale-..."

„Žádné ale, Jinie, vrať jim to pod ten polštář, večer jim nechej klid, nelez jim do pokoje, ani nebuď za dveřmi, prostě je vypusť z hlavy a hlavně nedávej najevo to, že o tom víš." Možná má pravdu, neměl bych do toho šťárat, jsou už velcí...jestli to chtějí, tak bych je měl nechat. Ach jo, ale nedokážu to jen tak nechat plavat.

„Já mám o ně strach, může se přece cokoliv zvrtnout..."

„Jo, zvrtne se to, když budeš pořád tak panikařit, hele, dej mi ten polštář." Namjoon vezme polštář a zakryje s ním lahvičku, aby nešlo poznat, že byla někým objevena, poté mě zvedne z postele a zamíří se mnou ven z pokoje.

„Namjoone..."

„Klid," usměje se a líbne mě na rtech, „oni to zvládnou, jasný? Buď na ně spíš pyšný, tohle je jejich první krůček k dospělosti."

„Já vím...máš pravdu, promiň, že to tak hrotím, ale pořád jsem v podstatě rodič, takže se starám."

„Já tě chápu, Jinie, ale tohle je chvíle, kdy musíš potlačit svou mateřštinu a nechat jim prostor pro sebe, jak jsem řekl, zvládnou to, a až budou chtít, třeba se ti sami pochlubí."