Hybrid Diaries (Taekook/Vkook) CZ

8 (nevadí mi, že mě objímáš)

Taehyung P. O. V.

3. Září 2017

Namjoonovi hlídání opravdu nejde, když je na nás sám. V kuchyni je to jako po výbuchu, to když se nám snažil udělat kakao, nakonec to nebylo tak zlý, ale stejně se těším na ráno, až si vypiju Jinovo slaďoučké kakao, ještě se šlehačkou nahoře a posypané skořicí. Nakonec nás ale dokázal všechny uložit ještě před příchodem Seokjina. To se musí ocenit, ale doufám, že tady nebude přespávat, jinak v noci opět vstanu a vlezu jim do postele, nikdo nám totiž nebude krást Seokjina.

Zavřu svůj deník a položím ho na noční stolek. Ještě než zhasnu lampičku, pohlédnu na vedlejší postel. Jungkook leží zabalený až po krk v peřině, je zády ke mně, takže nevidím, jestli spí, nebo ne.

„Hmm, Kookie? Už spíš?" neodpovídá, takže asi spí. Asi bych měl prostě zhasnout a jít taky spát, protože ráno zase vstávám do školy, ale místo toho zhasnu, opatrně vstanu z postele a na boso v noční košilce přicupitám k jeho posteli. Teď už vidím jen jeho siluetu. Chvíli přemýšlím, co vlastně chci udělat, ale poté opatrně odkryju část peřiny a lehnu si vedle něj.

Zakryju se, přitom ale nohou narazím na jeho nohu. Leknu se a oddálím se tak, abych se ho nijak nedotýkal, ale vypadá to, že ho to nevzbudilo. Oddychnu si a nalepím se na něj, obejmu ho pažemi a obličej zabořím mezi jeho lopatky. Ah, zase cítím tu krásnou sladkou vůni, ani si nevšímám toho, že jsem zase začal vrnět.

„Tae? Teď už jsi spokojený?" škubnu sebou, když na mě promluví. Čekal bych, že teď odskočím někam hodně daleko, ale to se nestalo, ztuhl jsem tak, že ho stále objímám a nejsem schopen se jakkoliv pohnout. Jungkook se otočí na druhý bok, aby mi viděl do obličeje, i když v té tmě rozpoznávám jen siluetu jeho tváře.

„Jungkooku! Ty máš přece už spát, proč jsi mi neodpověděl, když jsem na tebe mluvil?" Jungkook jen klidně pozvedne rameny.

„Nevím, chtěl jsem vědět, co uděláš." zamračím se na něj.

„Ha? Co bych asi tak udělal? Prostě bych šel spát taky."

„Ale to jsi neudělal." zasměje se. Polknu a otočím se na druhý bok, abych byl k němu zády, ještě že mě nevidí, jsem určitě úplně červený. Co jiného v téhle situaci dělat, než předstírat uraženého. Překvapí mě ale, když se Jungkook uchechtne a udělá mi to samé, co já jemu- obejme mě zezadu a obličej zaboří mezi mé lopatky.

„Mm, mě nevadí, že tady jsi, nebo...že mě objímáš."

„Um, vážně ne?" optám se opatrně a pak ucítím, jak Jungkook zakroutí hlavou. Pomalu se otočím zpátky k němu, moje oči už si zvykly na tmu, takže mu vidím do očí, prohlíží se mě stejně, jako já jeho.

„Není to divný?" optám se a nakloním hlavu na stranu. Jungkook pozvedne rameny.

„Proč by mělo být? Hele, už mám taky ten náramek s adresou, takže jsem oficiálně součást tohoto domu, takže jsme teď jako opravdoví bratři." Usměje se a zamává mi před obličejem rukou, na které je navléknutý bílý náramek.

„Bratři? No jo, v podstatě máš pravdu."

„Takže jsi můj hyung?" rozzáří se Jungkook a odhalí svoje králičí přední zoubky, které jsou tak krásně bílé, že je vidím i v té tmě. Přikývnu a pohladím ho po oušku, které mě zašimrá na nose.

„Jo, to jsem, neboj, budu tě ochraňovat, i ve škole, až budeš chodit." Jungkook se povzdechne a zavrtá svůj obličej do polštáře.

„Um, jaké to je ve škole? Chovají se k tobě hezky?" Oh, kéž by ano, ale hybridi jsou prostě bráni jako hybridi a málo kdo je taková dobrá duše, jako je Seokjin.

„No...jak bych to řekl, prostě si jich nesmíš všímat a oni si nebudou všímat tebe, ignorujeme se navzájem, ale všude se najdou i takoví, kteří tě nenechají na pokoji, i když je ignoruješ, ale to už musíš prostě nějak překousnout, nakonec v té škole nejsi tak dlouho." Jungkook si povzdechne a přitulí se ke mně.

„Hmm, takže je to všude stejné, ještě že tam budu s tebou." Pousměju se a přehodím přes něj svou paži.

„Jo, nebude to tak zlé, když na to budeme dva, kdy nastoupíš?"

„Um, to nevím, prý můžu kdykoliv, až se na to budu cítit, ale..."

„Ale necítíš se na to, že?" optám se trochu sklesle.

„Naopak, myslím, že bych to zvládnul." Pousměje se a taky přese mě přehodí paži. Přitulíme se k sobě a zavrtáme se víc pod peřinu. Popřejeme si dobrou noc a pak už jen zavřeme oči.

Přemýšlím, jestli Jungkooka poslat do školy dřív a nebo ho ještě ušetřit, hmm, uvidíme 😏

Na mém profilu jsem začala další fanfikci, kdo by měl zájem, může si přečíst <3