Hybrid Diaries (Taekook/Vkook) CZ

18 (byl to jen sen)

6. Září 2017

Konečně jsem si u Jina doma zvykl natolik, abych mohl začít chodit i do školy. Byl jsem tedy dneska s Taehyungem, popravdě, to místo se mi vůbec nelíbí, nepřijdu si tam vítán, což dost možná ani nejsem. Konečně jsem se shledal s rivalem mého hyunga, mám z něho docela strach, ale zároveň mám vztek, když je na blízku, protože ublížil mému hyungovi! Taehyung má pravdu, možná bude lepší si ho prostě nevšímat, ale stejně se bojím, že tahle ignorace nám krk nezachrání. Měl by o něm vědět Jin, ale to Tae nechce a já ho respektuju.

Zavřu svůj deníček a položím ho na noční stolek, natáhnu se k lampičce a pohlédnu na Taehyunga ve své posteli zády ke mně.

„Um, Tae? Můžu zhasnout?" Tygří hybrid mi ale neodpověděl, že by už usnul? V tom světle? Hmm, třeba na mě hraje to samé, co jsem na něj hrál já, možná chce, abych si k němu lehnul. Usměju se a přicupitám k jeho posteli, opatrně vlezu za ním a obejmu ho zezadu, ale on nic neudělá, dál spokojeně oddechuje.

„Huh? Tae? Ty jsi opravdu usnul?" opět žádná odpověď, posadím se a pohlédnu na jeho spící tvářičku. Vypadá to, že je vážně v tvrdém spánku, polknu, mám takovou chuť něco udělat, ale nevím, jestli bych měl...jestli to není divné. Nakonec ale neodolám a věnuju mu malinkou letmou pusinku na tvář na dobrou noc. Celý zrudnu a odtáhnu se od něj, hned na to se ale pro sebe usměju a zalezu do své postele.

„Dobrou noc, hyung." Zašeptám a zachumlám se do teplých peřin.

Chlad, zákeřný smích, všude samí hybridi v klecích s oblečky a obojky. Jsem uprostřed té velké špinavé místnosti, jsem nahý, docela nahý. Schoulím se do klubíčka a zakryju se svými oušky, mám strach.

„Hmm, máš moc krásná ouška, jsi velmi vzácný hybrid, takového chci jen pro sebe." řekne hlas, který se za mnou objeví. Je to on, delší zrzavé vlasy, dlouhý fialový kabát a zákeřný úšklebek. Pevně mi stiskne zápěstí a spoutá mě, a já vypísknu strachy, co se chytá udělat?

„Ne, prosím, nechte me!" zavzlykám. On se jen usměje a popojde kousek dál, abych si všiml hybrida ležícího bezvládně naproti mně. Vyděsím se, když ho rozpoznám.

„Tae! Co jste mu dělal? Nechce ho na pokoji!"

„Pokud budeš spolupracovat, nechám ho žít, pokud ne, zbavím se toho drzouna, jako všech ostatních koček v tomhle útulku."

„B-Budu poslouchat...jen ho nechte, prosím..." Pan Sung se jen uchechtne a přijde k tygříkovi v bezvědomí, napřáhne bič a s pořádnou ránou ho udeří.

„Ne! Dost! Prosím...udělám cokoliv, jen mu dál neubližujte!"

„Jungkooku, prober se! Co to vyvádíš?" škubnu sebou a zmateně promrkám svoje zaslzené oči, hned, co si všimnu Taehyunga v mé posteli, pustím ven další proudy slz a pevně ho obejmu, kdyby se ode mě neodtáhnul, asi bych ho zadusil.

„Tae! Jsem rád, že jsi v pořádku." Usměju se a utřu si slzičky. Taehyung se na mě nechápavě podívá a pohladí mě oušku.

„A proč bych nebyl? Nic se neděje, Kookie, jen se ti něco zdálo..."

„Kolik je hodin?" skočím mu do řeči, protože mám strach, abychom nezaspali školu, ale až teď si všímám, že je kolem nás pořád tma.

„Jsou teprve tři hodiny ráno, začal jsi hrozně křičet a plakat, tak jsem tě raději vzbudil." Sklopím hlavu a omluvně zvednu svoje napuchlá očka.

„Promiň, vzbudil jsem tě, teď budeš kvůli mně unavený." Taehyung se zasměje.

„Ale, prosím tě. Mě je to jedno, hlavně, že už je všechno dobrý, nechceš mi říct, co se ti zdálo tak zlého, že tě to i rozplakalo?" Nejistě si začnu hrát s prsty a koukat se všude okolo sebe, jen abych něco vymyslel.

„Ummm, já...už si moc nevzpomínám..."

„Nelži mi, Kookie, normálně mi to řekni, však to byl jen sen, pomůže ti to, když se mi s ním svěříš, bude se ti pak lépe usínat." Povzdechnu si a přitulím se k němu. Sklopím ouška, abych ho nešimral na obličeji, a zabořím své tvářičky do jeho hrudníku. Jeho paže mě bez rozmýšlení přitisknou víc k sobě a pohladí mě po zpocených zádech.

„B-Byl tam pan Sung...byli jsme v jeho útulku a...já byl úplně nahý a spoutaný, chtěl po mně, abych ho poslouchal, jinak ti prý ublíží. Řekl jsem, že budu poslušný, ať ti neubližuje, ale on tě stejně začal mlátit bičem, prý tě nechá umřít, jako to dělá s kočkami v jeho podniku..." vysypal jsem to ze sebe a zase začal plakat. Taehyung mi pozvedl bradu tak, abych se mu koukal do obličeje, utřel mi slzičky a zamračil se.

„Jungkookie...on ti někdo o panu Sungovi tyhle zrůdnosti řekl?" polknu a provinile přikývnu.

„Ale...je to moje vina, to já byl zvědavý, chtěl jsem o něm něco vědět, tak...tak jsem šel za Yoongim."

„Yoongi! No jistě, kdo jiný by ti bez problémů o tomhle vykládal, sakra, mohlo ho napadnout, že o tomhle bys vědět neměl, vidíš, teď máš noční můry." Rozzlobí se Taehyung, ale já ho chytnu za dlaně a tak ho uklidním.

„Tae...neviň Yoongiho, řekl jsem, že jsem to chtěl vědět, byl jsem neodbytný, omlouvám se, měl jsem dát na vaše slova." Taehyung si povzdechne a znovu mě obejme a poškrabká mě po zádech.

„No...omluvit se můžeš leda tak sám sobě, teď se ti to vymstilo, ale to nevadí, Jungkookie, jen...na to zkus zapomenout, pan Sung na nás nemůže, jsme v dobrých rukách Jina, ale to ty víš, takže tyhle zlé sny jsou opravdu jen zlé sny, navíc, jsem tady já, já jsem ti přece slíbil, že tě ochráním, i před tím zrzkem." Pousměju se a lehnu si znovu do peřin, zakryju se až ke krku a kouknu na tygřího hybrida sedícího stále vedle mě.

„Um, nechceš spát se mnou? Teď po tom snu..."

„Neboj, budu tady s tebou." Usměje se a zahrabe se do peřiny vedle mě. Přitulím se k němu a nadechnu se jeho krásné vůně, stejně tak, jako to udělal on. Přitom jsme se oba trochu začervenali.

„Díky, hyung, hned je mi líp, dobrou noc."

„Dobrou,sladké sny...třeba o Seokjinových palačinkách." Zasměju se a zahrabanýv Taehyungově hrudi se ztratím ve světě snů- tentokrát těch krásných.