Hybrid Diaries (Taekook/Vkook) CZ

5 (Namjoon je můj...kamarád)

Jungkook P. O. V.

Sluneční paprsky mě zašimrají na nosánku. Jen zamručím a otočím se na druhý bok. V těch nadýchaných peřinách se tak krásně spí, ale možná bych měl vstávat. Protáhnu se a zívnu si, rozlepím svá očka a rozhlédnu se po sluníčkem osvíceném pokoji. Jsem tady sám? Taehyungova postel je ustlaná, ani od dveří neslyším žádné hlasy. Vyhrabu se z postele a vstanu, postavím se na své nožky, moje raněná noha už je na tom líp. Rozejdu se tedy směrem ke dveřím ve své bílé dlouhé noční košilce.

Dostanu se do kuchyně, odkud slyším Jinův příjemný zpěv, zpívá krásně. Nakouknu a všimnu si, jak stojí u dřezu a umývá nádobí. Nemusím na sebe ani upozorňovat, Jin si mě hned všimne.

„Ale, dobré ráno, králíčku." usměje se od ucha k uchu, „dáš si snídani? Kluci, než odešli, nechali ti tady trochu míchaných vajíček." S úsměvem přikývnu a přicupitám k židli.

„Um, a kam vůbec šli?" optám se opatrně, protože mě to opravdu zajímá.

„Do školy, taky už jsem tě rovnou přihlásil u pana ředitele v Taehyungově škole, ale nastoupit můžeš kdykoliv, takže až se na to budeš cítit, ano?" přikývnu a pustím se do jídla, které mi Seokjin donese až pod nos.

„A kdy přijdou?"

„No, někdy odpoledne, ale neboj, rychle to uteče, mám totiž v plánu jít s tebou do obchodu, musíme nakoupit nějaké oblečení a věci do školy." Nevím, jestli se mi chce mezi lidi, všichni na mě jistě budou koukat, necítím se na školu ani na obchod. Nastavím nejistý výraz a sklopím svá chundelatá černá ouška.

„Copak je, Jungkookie?"

„No...musíme do toho obchodu jít?" Seokjin se posadí vedle mě i s hrnečkem kávy a pohladí mě po oušku.

„Neboj se, budeš tam se mnou, nikdo na tebe ani nesáhne, pak si zajdeme do cukrárny, pracuje tam můj...no...je to můj dobrý kamarád." Cukrárna? Tak to si nechám líbit, přikývnu a pustím se do zbytku vajíček.

***

V obchodě je plno lidí, všichni s otrávenými výrazy, jakoby je to tady vůbec nebavilo. Mě to tady nakonec nepřijde tak zlé, sice jo, kolemjdoucí se na mě dívají různě a žádný pohled mi není příjemný, ale je tady strašně moc věcí, které se mi líbí.

V obchodě s oblečením jsme už byli, vybral jsem si tam tři trička, kalhoty a tenkou bundu na venek, v průběhu prý budeme dokupovat, akorát mě u těch kalhot štve, že nemají díru na můj chundelatý ocásek, ale Jin je tak hodný, že mi tam tu díru vystřihne a zašije tak, aby se mi to nerozpáralo. Myslím, že mám moc šikovného pečovatele.

Pak jsme šli ještě koupit věci do školy, takže batoh, nějaké sešity a tužky, učebnice dostanu až ve škole.

„Podívej, Jungkookie, nechceš svůj deník?" optá se mě Jin a podá mi zápisník s pevným tmavě modrým obalem.

„Huh? K čemu tenhle zápisník?"

„No, můžeš si psát vlastní deník, Taehyung to dělá taky, ale ten už jich má popsaných několik, všechno to má schované v krabici, můžeš taky začít, zapíšeš si každý den, nebo alespoň některé dny a okamžiky, které pro tebe nebyli jen tak obyčejné." Tohle zní zajímavě. Vezmu si zápisník a prolistuju mezi linkovanými čistými stránkami.

„Um, tak dobře."

Jin mi to všechno koupil, nakonec jsme vycházeli s třemi taškami věcí a jídla. Teď máme zamířeno do té cukrárny, kde se uvidím s Jinovým kamarádem. Vyjdeme z obchodu, přejdeme cestu a konečně otevřeme dveře od cukrárny. Hned se na mě vyvalí příjemná vůně dezertů, kávy a horkých čokolád.

„Ahoj, Jine." Pozdraví vysoký muž za pultem mého pečovatele. Může mu být tak stejně, jako Jinovi, má milý úsměv i na mě se dívá přátelským pohledem.

„Ahoj, Namjoone, prosím, udělej mi kávu, po dnešku ji potřebuju, máme prochozeno několik obchodů." Vysoký šedovlásek se zasměje a znovu skočí s očima na mě.

„Hmm, nový přírůstek?" Jin přikývne a položí mi dlaň na rameno.

„Jo, tohle je Jungkook, ujal jsem se ho, je taky z ulice..." Namjoon se zarazí.

„Počkej, králičí hybrid jen tak opuštěný na ulici? Čekal bych, že o takový vzácný druh by se jevil zájem."

„Jo, taky jsem si to myslel, ale on už má svou temnou minulost za sebou." Jin na Namjoone jaksi divně zamrká a Namjoonovi, jako by mu to najednou všechno došlo.

„Ale ne, chudáček," poté se otočí na mě a pohladí mě po oušku, „máš štěstí, že jsi narazil na někoho, jako je Jin, lepšího člověka bys nenašel." Ujistí mě a podá mi nápojový lístek.

„Vyber si cokoliv, máme plno druhů horkých čokolád, vem si, na co máš chuť." Nejistě kouknu na Jina, ale ten mě úsměvem pobídne k vybírání.

„Um...dobře, tak tady tuhle." Ukážu na obrázek sladkého čokoládového nápoje se šlehačkou a jahodami.

„Hmm, dobrá volba, hned ti to připravím."

Seokjin P. O. V.

Jsem rád, že je Jungkook spokojený, i když to ještě včera vypadalo, že se nás bude bát, ale zvyká si rychle, nejspíš v nás všech vidí opravdovou oporu. Taky jsem spokojený, hezky u kávy, kluci přijdou až tak za hodinu, takže mám ještě čas, je tady se mnou Namjoon, který teda není úplně můj kamarád, nýbrž přítel, který u mě občas i přespí a stará se o hybridy společně se mnou. Kluci si ho zamilovali, ale všiml jsem si, že na něj občas žárlí, takže naschvál v noci chodí za námi do ložnice s tím, že nemůžou spát, přitom je to kvůli tomu, aby se mohli i oni se mnou mazlit, jsou vážně jako děti, ale to mi nevadí.

„Ehm, ehm. Dobrý den, pane Kime."

Vyruší nás hluboký hlas plný zákeřnosti. Tenhle hlas bych poznal kdekoliv. Otočím se a spatřím přesně toho člověka, kterého jsem nechtěl. Bože, tenhle ne, kdokoliv, jen ne tenhle. Falešně se na něj taky usměju a přitáhnu si Jungkook blíž k sobě.