You don't know anything ✓

57.

„Tady to máte. Jednou horkou čokoládu se šlehačkou pro Jimina a ovocný čaj pro Yoongiho. A jelikož jste skoro jako moje rodina, mám tu pro vás na ochutnávku můj experiment," řekla Chaeyoung a podala nám dva muffiny.
„Co to je?" optal se podezřívavě Jimin.
„To jsou mrkvové muffiny. Dělala jsem je poprvé. Mně se zdají dobré, ale potřebuji znát i jiný názor. Nebojte, nejsou otrávené," mrkla na nás a s přáním dobré chuti, odešla.

„Nevypadá to moc vábně," přiznal jsem a moučník si nejistě prohlédl.
„Ale je tho dohbrý," zuhuhlal Jimin, který už měl polovinu muffinu v puse. Zasmál jsem se a taky si trochu ukousl. A měl pravdu, nebylo to vůbec špatné.

„Jak bylo ve škole?" zeptal jsem se ho, když jsem viděl že dožvýkal, a napil jsem se čaje.
„Hah, ani mi nemluv. Děláme novou sestavu a je to náročné. Navíc mám jednu z předních pozic, takže je to ještě těžší," postěžoval si.
„Chápu. Asi musí být nepříjemné, když celá pozornost je mířená na tebe," položil jsem hrnek a kousl si znova do muffinu.
„O to mi nejde. Jsem rád ve středu, kde můžu na pódiu ukázat, co umím. Jde o to, že mám určitou zodpovědnost, kterou nechci, ale mít ji musím. Navíc je tam jeden kretén, který to nedokáže překousnout," protočil očima a napil se své horké čokolády. Všiml jsem si, že se mu na nosu obtiskla šlehačka, které si zřejmě nevšiml.
„Co je?" podíval se na mě nechápavě, když jsem se zasmál.
„Ale nic," řekl jsem a šlehačku mu z nosu setřel prstem. Neodolal jsem a prst si potom olízl. Když to Jimin zpozoroval, začal se červenat a odvrátil svůj pohled pryč. Znova jsem se zasmál a napil se svého nápoje, který už byl skoro pryč.

„Jak to mezi námi je?" ozval se po dlouhé době ticha Jimin.
„Co tím myslíš?" koukl jsem na něj a položil zbytek moučníku, co jsem držel v ruce. Jimin znervózněl a pohledem sklouzl ke svým prstům, se kterými si pod stolem hrál.
„N-no j-jako co je mezi n-námi, chápeš?" řekl úplně rudý, nepřestávajíce si hrát se svými prsty.
„Záleží, co by jsi chtěl," zvedl na mě svůj pohled. Jemně jsem se na něj usmál a pod stolem nahmatal jeho ruku a propletl si s ním prsty.
„T-to myslíš vážně?" začaly se mu zvedat koutky, které po chvíli vytvořily velký úsměv.
„Ano, Jiminie, myslím. Sice ode mě nečekej, že budu takový ten pohádkový, vysněný princ, protože já tohle neumím. Bojím se. Bojím se toho, že tě zklamu," teď jsem to byl já, kdo pohled upíral do svého klína.
„Yoongi, podívej se na mě," řekl Jimin a já tak udělal.
„Já chápu, jak to máš. Chápu, že se tě ještě drží tvoje minulost, která ti nedá pokoj. Vím to. A jsem tady od toho, aby jsme to zvládli, ano? Společně," koukal se mi celou dobu hluboko do očí, jako by chtěl, abych věděl, že to myslí vážně. Začaly se mi lesknou oči. Tohle mě vážně dostalo.

„Jimine?"
„Ano, Yoongi?"
„Chceš se stát mým přítelem, i když to se mnou nebudeš mít lehké?"
„Moc rád, Yoongi." A tak jsme se poprvé, za tohle odpoledne, políbili.
„Mám tě rád."
„Já tebe taky, Minnie," řekl jsem mu do vlasů, když jsme se objali.