You don't know anything ✓

Bonus #2

O čtyři roky později...

Joy' pov.

„A nezapomeň se doučit ten text, ano? Zítra to pojedeme od znova a natočíme i další scény," křikl po mně režisér, když už jsem se chystala k odchodu. Jenom jsem kývla a vydala se ven, kde už panovala hustá zima. Díky bohu, že jsem tu byla autem. Neváhala jsem a do auta rychle nastoupila a pustila si topení, které začalo hned hřát, abych si mohla ohřát své zmrzlé ruce.

Celý den mi nebylo nějak dobře. Ale ani moje nevolnost mi nebránila v tom, abych navštívila svou nejlepší kamarádku. Kdybych jela domů, byla bych tam sama, jelikož Hoseok se vrací až k večeru. Vypustila jsem myšlenky na Hoseoka a vyjela z parkoviště.

„Tak Sooyoung. Teď mi řekni, co se děje," pobídla mě Yeri, když mi podala hrnek s čajem. Byly jsme u ní v kuchyni, kde jsme před malou chvílí měly menší pozdní oběd. Já toho moc nesnědla, jelikož mi nebylo pořád nejlépe.
„Já nevím," řekla jsem jenom. Moc se mi o tom mluvit nechtělo, protože to bylo moc intimní. Ale je pravda, že Yeri mě zná už od malička, takže komu se dá svěřit nejlépe?
„Je toho na mě poslední dobou moc," zoufale jsem si povzdechla a upila si horkého čaje.
„Nějaké problémy v práci?" optal se mě.
„Heh, ne jenom v práci," ironicky jsem se uchechtla.
„Stalo se něco doma?" němě jsem přikývla. Do očí se mi nahrnuly slzy.
„Oh, neplač. To bude v pohodě, Joy. Myslím, že se to všechno spraví," objala mě a konejšila mě.
„Nemyslím si. Už se to děje delší dobu, ale zatím nevidíme žádné pokroky. Jsme pořád na tom stejném bodě."
„Jde o to mimčo?" optala se opatrně. Jenom jsem jemně přikývla a otřela si slzy z tváře.
„Víš, když už se o tom malé pokoušíme dva roky, začínáme být oba zoufalí. Navíc, když to vidíme všude kolem sebe. Vem si, že Yuni od Namjoona a Solar už má tři roky. Dahyun a Jinovi se taky daří. Jenom my dva s Hoseokem jsme nešťastní. Myslíš, že je to znamení? Že spolu nemáme být?" rozbrečela jsem se na konci. Vážně mi to bylo líto. Neuměla bych si představit po mém boku někoho jiného, než je on.
„Ale ne, Joy. Žádné znamení to není. Jste perfektní pár. Už jenom maličkosti to o vás vypovídají. Vem si třeba vaše přezdívky. Hope a Joy. Vůbec nepřemýšlej nad tím, že nemáte být spolu, ano?" chtěla jsem přikývnout, ale najednou se mi stáhl žaludek. Bez jediného slova jsem vyletěla ze židle a v rychlosti si to mířila na záchod.

Stihla jsem to tak tak, když se obsah mého žaludku objevil v záchodové míse. Byl to nepříjemný pocit, který mě poslední dobou obklopoval.
„Sooyoung! Jsi v pořádku?" objevila se vedle mě Yeri, která mě hladila po zádech. Vyčerpaně jsem kývla na souhlas a utřela si slzy z očí.
„To jsou jenom nervy. Je toho na mě moc," kňukla jsem a šla k umyvadlu, abych si vypláchla pusu od všech žaludečních šťáv, které drásaly mé chuťové buňky.

„Jsi si jistá?" Co tím myslí? Samozřejmě, že jsem si jistá.
„Kdy jste to spolu naposled dělali?" optala se mě naléhavě.
„Já nevím. Asi pět dní zpátky? Proč? Ty si myslíš, že by-"
„Ano, myslím. Podle mě to není jenom z nervů. Půjdu ti koupit test, ano? Zůstaň tady," chtěla odejít, ale já ji v tom zabránila.
„Yeri, prosím, nech to tak. Já nechci být potom zklamaná, pokud to nevyjde," sdělila jsem jí své obavy.
„Neboj se. Když tak se potom spolu ožereme jako čuňata, ano?" zasmála se a uvolnila můj stisk. Neměla jsem sílu na to, ji tady držet. Vím, že by mi neustoupila.

Slyšela jsem bouchnutí dveří a já se vydala zpátky do kuchyně, kde ležel můj, již studený, čaj.

„Tak co? Už jsou to dvě minuty?" optala jsem se netrpělivě, když jsme byly obě znova v koupelně. Já jsem byla opřená o vanu a Yeri o umyvadlo, přičemž ona držela v ruce můj test tak, aby na něj neviděla.
„Ještě chvíli," řekla a já si začala poklepávat nohou. Byla jsem strašně nervózní. Vadilo mi, že je v koupelně ticho, ale neměla jsem odvahu ho prolomit.
„Už," řekla a otočila tyčinku na sebe. Pozorně jsem zkoumala její tvář, kde jsem očekávala nějakou reakci, ale nic se nedělo. Vypadala neutrálně, jako by jenom přemýšlela.
„Tak co? Jak to vypadá?" zeptala jsem se se zoufalstvím v hlase.
„No, vypadá to, že se spolu neopijeme," řekla a usmála se.
„Co?" nechápala jsem. Strčila mi do ruky ten test, který jsem nejistě uchopila.
„No to si děláš-" křikla jsem a ruku si dala před pusu. To není možné. To. Není. Možné. J-jak? Do očí se mi opět nahrnuly slzy. Tentokrát to ale nebylo smutkem, ale radostí.
„Já jsem těhotná!" zajásala jsem a šťastně objala mou nejlepší kamarádku. Za jejími zády jsem se znova podívala na tu tyčinku, jako bych se chtěla ujistit, že se mi ty dvě červené čárky jenom nezdály.
„Já budu teta," zasmála se se mnou, načež jsme začaly obě poskakovat, jako dva blázni.

„Už se nemůžu dočkat, až to řeknu Hobimu," řekla jsem nadšeně a sedla si opět na vanu, kde jsem vstřebávala nynější pocit.
„Tak na co ještě čekáš. Jeď, ať se můžeš připravit," pobídla mě a já tak učinila. Rychle jsem si vzala všechny věci, a ještě rychleji se oblékla.
„Děkuji, Yeri!" řekla jsem před tím, než jsem odešla.
„Nemáš zač. Hlavně jeď opatrně, ano? Když jedete dva," mrkla na mě a zavřela dveře.

-

„Jsem doma!" slyšela jsem Hoseokův hlas a následné bouchnutí dveří. Netrpělivě jsem čekala v obývacím pokoji. Test jsem měla za zády, jelikož ho chci překvapit.
„Jsem v obýváku," křikla jsem zpět. Slyšela jsem menší dupot a následně se ve dveřích objevila hlava mého přítele.
„Ahoj lásko," přišel ke mně a políbil mě. Polibek jsem mu oplatila a stáhla ho k sobě na pohovku, aby se posadil.
„Musím ti něco říct," usmála jsem se na něj a rukou hrábla za sebe.
„Taky ti musím něco říct," úsměv, který do teď zdobil jeho bezchybnou tvář, najednou zmizel. Přestala jsem hledat ten test a ruku přesunula na tu jeho.
„Děje se něco?" moje radost se vytratila, když jsem viděla jeho ztrápenou tvář.

„Víš, že tě miluju. Neumím si představit, že bych svůj život strávil s někým jiným. Ale vidím na tobě, že jsi nešťastná," začal pomalu.
„Co tím myslíš?"
„Víš, neříká se mi to snadno, ale nedokážu žít s pocitem, že tě nedokážu udělat šťastnou. Že ti nedokážu dát dítě. Myslím, že by sis měla najít někoho jiného," řekl a já jsem vzlykla. Hormony
„N-neříkej to, prosím."
„Ne, Joy. Je to pravda. Vidím, jak se každý den trápíš. Jak už druhý rok ztrácíme naději. Nechci, aby jsi tak moc trpěla, když můžeš být šťastná i s někým jiným," i jemu po tváři tekly slzy.
„J-já musím ti n-něco říct."
„Co?! Že už jsi si našla někoho jiného, kdo by tě udělal šťastnou?"
„Ne, to-"
„Nebo aby jsi i ty ho udělala šťastným?"
„Co to, ne! J-já-"
„Nebo, aby-"
„Doprdele, Hoseoku. Já jsem těhotná!" křikla jsem na něj, načež utichl. Všude kolem bylo ticho a atmosféra kolem nás by se dala krájet.
„C-co?" zeptal se zaraženě.
„J-já... J-jsem těhotná," řekla jsem klidněji a vzala do ruky test, který jsem mu následně ukázala. Nechápavě koukal na tyčinku, jako by se z ní snažil vyčíst, jestli si z něj střílím.
„J-já budu t-táta?" podíval se na mě s jiskřičkami v očích a s úsměvem na tváři.
„Ano, budeš táta," řekla jsem dojatě a přisunula se blíže k němu. Znova se kouknul na ten test, načež mě radostně objal a povalil pod sebe. Začal mi dávat polibky na všechny části obličeje. Zakončil to velkým a hlubokým polibkem na moje rty, který jsem mu následně oplatila. Líbali jsme se dlouho, dokud nám nedošel kyslík.

„Já- Omlouvám se," řekl provinile, když se odtáhl.
„Vím, jak moc jsi to mimčo chtěla. A mně drásalo nervy, když to nijak nevycházelo. Chtěl jsem pouze, aby jsi byla šťastná," vysvětlil se slzami v očích. Něžně jsem ho pohladila po líčku a naklonila se pro rychlý polibek.
„Já jsem šťastná s tebou. I kdyby to nevyšlo, nebýt s tebou by bylo mnohem horší," usmála jsem se na něj a znova ho políbila. Tentokrát jsem chvíli setrvala.
„Miluji tě," řekl do polibku.
„Já tebe taky."

O několik měsíců později...