You don't know anything ✓

76.

Probudilo mě pípání nějakých přístrojů a pach desinfekce. V dálce jsem slyšel hlasy, které se postupně začaly přibližovat. Snažil jsem se do nich zaposlouchat, ale ničemu jsem nerozuměl. Rozhodl jsem se nakonec otevřít oči, což se mi podařilo až na druhý pokus, kvůli ostrému světlu, které bylo v místnosti. Když jsem se nějak rozkoukal, můj pohled okamžitě padl na dvě osoby, které stály u dveří.

„Yoongi, konečně ses probudil! Jak ti je?" přiběhl ke mně ihned Hobi, když si všiml, že už jsem vzhůru.
„Bolí mě hlava," odpověděl jsem mu nakřáplým hlasem. Rukou jsem si automaticky sáhl na čelo, kde jsem nahmatal obvaz. Trochu jsem sykl, protože jsem cítil tupou bolest.
„Máš otřes mozku. Pamatuješ si, jak se to stalo?" zeptal se mě Hoseok, když jsem dopil vodu, kterou mi podal, abych neměl tak sucho v krku.
„Vím jenom, že jsem šel nějakou tmavou uličkou a pak tam byl Aron. Chvíli jsem křičel, ale dál si nic nepamatuji. Co se stalo?" optal jsem se, když jsem si vůbec nemohl vzpomenout, jak se mi to přihodilo.
„Víš, Aron ti chtěl ublížit, ale když přijela policie, tak tě bouchnul hlavou o zem. Podle všech, co to viděli, to byl docela silný naráz, že se divím, že tu lebku nemáš prasklou. Po chvíli si ztratil vědomí a byl jsi převezen do nemocnice. Jsi tady už třetí den." Vykulil jsem oči, když to řekl. Tři dny? To jsem spal tak dlouho? Počkat. A co Jimin. O ničem nevěděl. Určitě se musel bát.
„Jimin tady chodil každý den, neboj se," uchechtnul se, jakoby vycítil, na co přesně myslím.
„Vlastně je momentálně tady. Ale ještě před tím, než ho zavolám, si musíš promluvit tady se strážníkem, pokud se na to ovšem cítíš," ukázal na druhou osobu, která tu celou dobu byla s námi. Jemně jsem kývl na souhlas a pohodlněji se usadil na lůžku. Hoseok nám nechal soukromí a pan od policie se přiblížil k mé posteli.

„Dobrý den, já jsem nadporučík In Kookdoo a jsem tady kvůli případu, který se týká pana Kwak Arona," uklonil se muž, který mohl být tak stejně starý, jako já. Taky jsem se jemně uklonil, co mi to tlak v hlavě dovolil, a poslouchal dál, co říká.
„Nejsem tady kvůli dění, které se stalo nedávno. U všeho jsem byl, a to ne jenom já, ale i mí kolegové. Bylo to očividné ublížení na zdraví a pokus o znásilnění a sledování. Můžete být bez obav, že vám momentálně může nějak ublížit. Aktuálně se nachází u nás na stanici, kde je zavřený v provizorní cele. Já jsem tady ale kvůli věcem, které se děly v minulých letech," nechápavě jsem kývl a dal mu signál, aby dál pokračoval.

„Stačí, když mi budete odpovídat ano, ne. Pokud budete chtít něco dodat, můžete. Rozumíte? Pokud to na vás bude nějakým způsobem náročné, stačí říct a můžeme to přerušit. Můžeme?" kývl jsem na znamení, že chápu, i na znamení, že můžeme začít.

„Pan Kwak byl váš přítel, je to pravda?"
„Ano."
„Podle mých zdrojů jste spolu byli čtyři roky."
„Ano."
„Během těch čtyř let vám ubližoval jak fyzicky, tak i psychicky."
„Ano."
„Nutil vás i do věcí, které jste odmítal?"
„A-ano," začal jsem se třást.
„Můžete mi říct, o jaké věci se jednalo?"
„N-no, začalo to znásilňováním," řekl jsem tiše.
„Ještě něco?"
„A-ano. Začal mi n-nedobrovolně vnucovat alkohol a d-drogy," měl jsem slzy v očích. Nejenom kvůli vzpomínkám, ale hlavně kvůli bolesti hlavy, ve které mi začalo tepat.
„Ano. To by tak sedělo to svědectví, které nám poskytl pan Lee a pan Kim. Už vás nebudu dál zatěžovat. Vidím, že se vám zvýšil tep, tak to tady ukončíme. Je ještě něco, na co byste se chtěl zeptat?" schoval si svůj poznámkový sešit, do kterého si celou dobu psal zápisky.
„Zajímalo by mě, c-co se teď bude dít?" začal jsem si nervózně hrát s prsty.
„No, určitě se s panem Kwakem potkáte u soudu. Mužů vám slíbit, že bez trestu neodejde, už jenom kvůli drogám, které měl v krvi při činu. Dále pak vaši kamarádi podali trestné oznámení kvůli tomu, co se dělo v minulosti. Není obvyklé, aby soud řešil něco, co je staré již několik let, ale kvůli okolnostem, které se kolem pana Kwaka poslední dobou dějí, se tenhle případ bude řešit taky," znova jsem přikývl, že chápu. Pan In se se mnou tedy rozloučil a pustil dovnitř Jimina, který ke mně přiběhl celý smutný i naštvaný zároveň.

„Yoongi! Víš, jak jsem se o tebe bál?!" zakřičel na mě, když si sedl vedle mě na židli.
„Promiň."
„Promiň? Myslíš, že to spraví pouhé promiň? Víš, jak mi bylo, když mi volali, že jsi v nemocnici? Kdyby jsi neměl otřes mozku, tak ti dám pohlavek," na konci si složil ruce na hrudi a nechal neposedné slzy téct po své tváři. Věděl jsem, že jsem to posral. Vůbec jsem nemyslel na to, jak by se Jimin cítil, kdyby se něco stalo. Ale to, že o tom nevěděl, mělo svůj důvod. Byl jsem si jistý, že by mi to rozmlouval a taky by se bál. A to jsem nechtěl.

„Promiň, lásko. Ale věděl jsem, že by jsi se o mě strachoval, tak jsem tě tomu chtěl ušetřit," vzal jsem jeho ruku do té své, což šlo trošku hůře, jelikož jsem měl v paži kanylu.
„A proto jsi mě vyděsil ještě více? Tři dny jsi se neprobouzel! Tři dny, sakra!" pustil mou ruku a naplno se rozplakal. Bylo mi ho líto. Neuměl jsem si ani představit, jak se musel cítit, když se to všechno dozvěděl.

Ignoroval jsem tlak a bolest v hlavě a posunul se na svém lůžku více ke kraji. Pak jsem se natáhl pro jeho ruku a přitáhl si ho k sobě do postele. Okamžitě si položil hlavu na mou hruď a nepřestával plakat.
„Vážně mě to mrzí, ale dělal jsem to pro dobro všech. Nechtěl jsem, aby se tobě nebo Miyun cokoliv stalo."
„A proto jsi se nechal skoro znova znásilnit?" zamumlal ironicky.
„To v plánu nebylo, i když jsem s tím trochu počítal," obhájil jsem se. Jimin naposled posmrkl a pohlédl na mě.
„Bolí to moc?" najednou změnil svůj přístup a začal mluvit se starostí v hlase.
„Bolí, ale snažím se to ignorovat," řekl jsem upřímně.
„Zavolám Hoseoka, ať ti dá nějaké prášky od bolesti, ano?" začal se zvedat, ale já ho nepustil.
„Nechoď nikam. Ty jsi můj prášek na bolest," upevnil jsem svůj stisk a více si ho na sebe nalepil. Jimin zčervenal a nechal se hladit po zádech.
„Dobře, ale kdyby se to vážně nedalo vydržet, tak mi řekni, ano?" koukl na mě svým roztomilým kukučem. S úsměvem jsem přikývl na dal mu pusu do vlasů.

Chvíli jsme si povídali o všem, co se během těch dnů, co jsem nebyl přítomen, událo. Jimin už obdržel dopis od soudu s termínem, kdy se má dostavit na proces. Bude to v červnu, týden před narozeninami Miyun. Pak začal mluvit o oslavě, kterou pro ni chce naplánovat, ale to jsem už moc nevnímal. Nevím, jestli to bylo únavou, nebo tou bolestí, ale nakonec se mi podařilo usnout.

Omlouvám se, ale teď budou ty updaty pomalé. Zasekla jsem se na jednom bodu a potřebuji se z toho nějak vymotat.

Děkuji, že můj příběh čtěte a že mě podporujete svými hvězdičkami. Moc si toho vážím, protože jich tu bude za chvíli 600!!!

Pro mě je to obrovské číslo! To samé počet přečtení, který přesáhl 2.5k. Moc vám všem děkuji ❤️❤️❤️❤️

Nelinkatm