You don't know anything ✓

62.

„Jak to s ním vypadá?" optal jsem se Hobiho hned, jak vyšel ze dveří své ordinace. Když jsme Jimina našli ve škole, myslel jsem, že to se mnou sekne. Byl schoulený do klubíčka a brečel. Jeho obličej mu zdobily modřiny a tržné rány. Museli jsem s ním ale rychle do nemocnice, protože mu z hlavy tekla krev. Jin ještě šel k ředitelce školy, aby nahlásil šikanu a ublížení na zdraví. V nemocnici se ho ujal Hoseok, který měl zrovna službu. Teď spolu byli minimálně hodinu v jeho ordinaci a snažili se zjistit, co všechno Jiminovi je.

„Má lehký otřes mozku, museli jsme mu zašít ránu na hlavě a ošetřit obličej. Po celém těle má pohmožděniny, hlavně teda v oblasti břicha a hrudníku. Asi nejhůře jsou na tom jeho žebra, které má naražené." Zatnul jsem pěsti. To si ti malí parchanti odskáčou!
„Uklidni se, Yoongi!" položil mi na rameno Jin svou ruku.
„Můžu za ním?" zeptal jsem se, abych zahnal myšlenky na ty idioty, kteří mu ublížili.
„Jasně, akorát jsem mu dal silné léky od bolesti, takže by měl spát," přikývl jsem a vešel do místnosti, kde Jimin ležel. Měl ovázanou hlavu a jeho tvář zářila různými barvami. Sedl jsem si k němu na stoličku a vzal si do dlaně jeho ruku. Všiml jsem si, že na svém zápěstí měl různé stopy po otiscích. Snažil jsem se to ignorovat a políbil jsem jeho hřbet ruky. Po tváři mi tekly slzy, které jsem se ani nesnažil skrývat. Pohled na jeho osobu mě bolel. Jakoby tím ublížili i mně.

Ucítil jsem na svém ramenu ruku. Otočil jsem se za jejím majitelem a viděl Jina, který měl taky v očích slzy. Objal jsem ho volnou rukou kolem pasu a obličej zabořil do jeho břicha.
„Volal jsem rodičům. Už to ví. Za chvíli tady bude máma i s Miyun," snažil se říct vyrovnaně. Posmrkl jsem a přikývl. Pohled jsem zpátky stočil ke spícímu Jiminovi a pohladil jsem ho opatrně po hlavě, která byla zahalená v obvazu.

Z razu se otevřely dveře a do místnosti vběhla malá Miyun a za ní její babička, která měla slzy v očích. Rychle jsem jí uvolnil svoje místo a postavil se k Jinovi, který si vzal svou neteř do náruče.
„Kdo ti to mohl udělat, broučku," slyšel jsem Mijeong, jak mluví k Minniemu. Přišel jsem k ní blíže a dal jí ruku na rameno, jako to Jin udělal před chvílí mně. Mijeong se jí chytla a vzlykla.
„Bude v pořádku, neboj se," snažil jsem se jí, i sebe, uklidnit.
„Já vím. Je to můj silný chlapeček," usmála se jemně.
„N-nejsem už žádný chlapeček," uslyšeli jsme Jiminův rozespalý hlas.
„Jak ti je?" optal jsem se ho a vzal si jeho ruku z druhé strany.
„Bolí mě hlava," sykl a zavřel na chvíli oči.
„Au!" vykřikl, když se snažil zhluboka nadechnout.
„Musíš být opatrný. Máš naražené žebra," připomněl jsem mu.
„Jo, cítím to," uchechtl se.

„Jak se má můj oblíbený pacient?" zeptal se Hobi, když přišel do místnosti.
„Na hovno," řekl upřímně, načež si vysloužil varovný pohled od své matky.
„Tak to chápu," zasmál se Hobi a přišel k němu a začal kontrolovat kapačku, na kterou byl připojený.
„Moc dlouho jsi teda nespal. Musíš se o to ještě pokusit, protože ve spánku se tělo regeneruje nejvíce. Když tak ti můžu něco na spaní dát. Jinak to s tebou vypadá dobře. Ještě tu den dva zůstaneš, kvůli tomu otřesu, ale pak můžeš jít domů. Ale nesmíš se namáhat kvůli těm žebrům. Předepíšu ti mastičku na doma, kterou si to budeš pravidelně mazat. Pak ti ještě dám nějakou mast na ty pohmožděniny, co máš po těle, ať se ti rychleji zahojí. Žádné trvalé následky ale mít nebudeš," prohlížel si nějaký dokument, který držel v ruce. Jimin jenom slabě přikývl a zavřel svá očka.
„Tak já jdu. Kdyby něco, tak volejte," řekl a odešel. Jimin mezitím znova usnul a my zbylí si začali potichu povídat.

„Yoongi?" ozval se Jimin svým rozespalým hlasem.
„Ano, Jiminie?" natočil jsem se k němu, i s Miyun, která mi spala v náručí. Byli jsem tu jenom my dva. Mijeong musel povinně do práce a Jin jel vyřešit celou tuhle situaci do školy. Rozhodl jsem se tedy, že tady zůstanu s malou, která neměla žádné hlídání.
„Mám žízeň," řekl a já mu podal skleničku vody, která byla na malém stolečku hned vedle postele.
„Díky," usmál se a podal mi, již prázdnou, skleničku zpět.
„Nemuseli jste tu zůstávat," koukl na Miyun a pak na mě.
„To je v pohodě. Chtěl jsem. A o Miyun se neboj. Byla tady na chvíli Joy, tak si s ní hrála. Před chvílí jsem byli na jídle a teď usnula. Jak se cítíš?" optal jsem se ho.
„Už je to lepší," lehce se usmál. Usmál jsem se zpátky a chytl jsem ho za ruku.
„Díky, že jste přijeli."
„To byla samozřejmost," zamračil jsem se na něj.
„Kdo ti to vůbec udělal?"
„Hádej, můžeš třikrát," řekl ironicky a protočil oči, načež bolestně sykl.
„Já je zabiju," celý jsem se napnul a můj výraz se změnil na naštvaný.
„Nechej to tak. Ono se to nějak vyřeší," snažil se mě uklidnit.
„Vždyť ti ublížili. To nemůžu nechat jen tak."
„Ale můžeš. Nemusíš se o to vůbec starat. Co jsem tak slyšel z vašeho rozhovoru, tak už se to řeší. Prosím. Slib mi, že jim nic neuděláš," prosil mě.
„Dobře, promiň," souhlasil jsem a pohladil jeho ruku.

„Ale kdo pak se nám to tu probudil," řekl najednou Jimin směrem k Miyun, která si protírala svá očka. Opatrně se posunul více na jednu stranu postele, aby si za ním mohla Miyun vylést. Ta se k němu hned přitulila a Jimin si jí přivinul k sobě. Začali jsem si spolu povídat. Miyun povídala o tom, co doma dělala a že jí Joy přinesla knížku, jako dárek, kterou si hned u Jimina otevřela a začala povídat co v ní vidí. Celou dobu jsem je s úsměvem na rtech pozoroval. Jimin vypadal klidněji, i když občas trochu sykl nebo zakňučel, když udělal nějaký špatný pohyb, který ho pak bolel.

Vyrušilo nás klepání na dveře. Všichni tři jsme na ně přesunuli pohled, když do nich nakoukla osoba s rudými vlasy.
„Nerušíme?" zeptal se Taehyung a vstoupil do místnosti spolu s Jungkookem, který byl v závěsu. Oba jsme negativně zakroutili hlavou a oni přišli blíž.
„Slyšeli jsme, co se stalo," začal Kook.
„Ví o tom celá škola. Všichni jsou vyloučení ze školy a obvinění z napadení a ublížení na zdraví," dodal Tae. Pro sebe jsem se usmál.
„Jak ti je?" optal se Kook Jimina.
„Už je to lepší, akorát tady ještě pár dní zůstanu," řekl Jimin a podíval se na Miyun, která si hrála s plyšákem, kterého tu v nemocnici měli.
„A tohle je ta malá princezna, kvůli které se to stalo?" změnil Tae tón svého hlasu, když začal mluvit k Miyun. To upoutalo její pozornost a vzhlédla k němu. Když zjistila, že to mluví o ní, tak se jenom uculila a přitiskla se více k Jiminovi, který se tomu, spolu se mnou, zasmál.
„Aww, ta je tak roztomilá," rozplýval se Tae nad jejím činem.
„Jak pak se jmenuješ, princezno?" zeptal se jí něžně.
„Miyun," koukla se na něj jejíma velkýma očima.
„Těší mě, princezno Miyun. Já jsem Sir Taehyung, k vaším službám," řekl dramaticky a uklonil se jí. To Miyun rozesmálo a pokojem se ozval její krásný dětský smích.
„A ty?" ukázala svým prstíkem na druhého z chlapců, který měl pro změnu vlasy do tmavě fialové až černé.
„Já jsem Jungkook, těší mě," usmál se a uklonil stejně, jako před tím Taehyung. Miyun se znova zasmála a pošeptala něco Jiminovi do ouška. Ten se jenom zasmál a dal jí pusu na spánek.

„Nevíte, jak na to přišli?" změnil téma Jimin, který namířil svou otázku na kluky. To by mě taky zajímalo.
„No, nejsem si jistý, ale slyšel jsem rozhovor Marka se svojí partou, že zjistil, že Miyun není tvoje sestra. Jak, to nevím. Ale říkal něco o parku," poškrábal se na zátylku Taehyung.
„Nemohlo to být to, jak jsme potkali tu Nayeon?" napadlo mě.
„Myslíš? Je pravda, že jsme byli celkem hlasití," uvažoval nahlas Jimin.
„Kdo je Nayeon?" optal se hned Kook.
„Biologická matka Miyun," odpověděl Jimin otráveně.
„Trošku jsme se pohádali, když jsme jí v parku potkali. Vyvalila na nás, že chce Miyun taky do péče, což by nebyl problém, kdyby se nechovala tak, jak se chovala," řekl jsem náš menší zážitek ze včerejšího dne klukům, kteří poté chápavě přikývli.

Takhle jsme si povídali do konce návštěvních hodin. Kluky, kteří si na chvíli hráli s Miyun, ze které byli úplně naměkko, díky její roztomilostí, jsem měl možnost lépe poznat.

Zjistil jsem, že Taehyung je už ve čtvrťáku, takže má moc práce se školou. Jako závěrečnou zkouškou, kterou musí složit, je jejich celovečerní film, který celý tenhle rok natáčeli. Dostali na konci třeťáku téma, které měli dodržet a na základě toho museli něco vymyslet. Říkal, že si jejich třída vylosovala 'Historie Koreje'. Celé prázdniny pak pracovali na scénáři, který měli na začátku posledního ročníku hotový, takže mohli začít s přípravou kulis. S tím jim pomáhala Jungkookova třída, jakožto třída malířů a umělců. Ten je ve stejném ročníku jako Jimin, tudíž ve třetím. Ti mají za úkol na konci studia udělat výstavu svých děl, které během čtyř let vytvořili. Taky musí složit zkoušku z historie umění a uměleckých směrů.

Vše jsem s nadšením poslouchal, protože mi to přišlo velice zajímavé. Taky jsem měl možnost jít na uměleckou školu, obor hudba s hrou na klavír, ale mě v tu dobu zajímala hudba úplně z jiného směru. Chtěl jsem dělat svou vlastní tvorbu, a ne hrát něco cizího. To byl taky důvod, proč jsem šel na IT školu. V programování jsem si vytvořil svůj vlastní program, ve kterém jsem tvořil vlastní skladby. Rád jsem ho používal, a dokonce tam mám i nějaké věci ještě uložené, ale to bylo v době, kdy jsem fungoval pod vládou Arona a doba po tom. Od té doby jsem na to nesáhl.

„Příjdu zítra," slíbil jsem Jiminovi, když jsme se loučili. Dal jsem mu ještě pořádnou pusu, aby mu bylo lépe, a s Miyun v náručí jsem následoval kluky pryč z tohoto areálu. Venku na nás čekal Jin, který byl tak hodný a hodil domů i kluky. Jelikož už byl večer, tak jsme se ještě najedli, umyli a s tím, že se Miyun bojí spát sama, jsem ulehl po jejím boku a četl jí pohádku, dokud neusla. Ještě jsem napsal Jiminovi zprávu na dobrou noc a usnul jsem taky.