You don't know anything ✓

Bonus #4

O deset let později...

Kook's pov.

„Kookie, lásko. Pojďme si dnešek pořádně užít," naléhal na mě, už od rána, Taehyung.
„Dej mi ještě chvíli, ano? Ještě to chci dodělat," zaprotestoval jsem a vrátil se zpět ke své předešlé činnosti.
„Vždyť to vypadá perfektně. Tak už pojď," pokračoval dál. Protočil jsem nad jeho chováním oči, když napodoboval malé dítě. Ještě jsem udělal poslední věc, a uposlechl přání svého miláčka, který šel trucovat do obýváku. Kdybych nevěděl, že je to herec, tak bych mu to i věřil.

Sedl jsem si k němu na gauč, který jsme před nedávnem koupili. Bylo to potřeba, protože když jsme si tento byt kupovali, tak gauč tu už byl. Před pěti lety byl ještě v relativně dobrém stavu, ale to by nesměl poznat Taehyunga, který po něm skáče, když hraje hry na Xboxu. Vlastně ne jenom při tom... ;)

„Lásko, já vím, že máme dneska jedenáctileté výročí, ale víš jak je pro nás oba důležitý zítřek," řekl jsem trochu smutně, abych ho nějak obměkčil. (Pozn. Před korekcí tady bylo osmileté výročí... Asi jsem ten den musela být hodně mimo, když jsem nedokázala spočítat 10+1, hah)
„Já vím, ale chápej ty mě. Dneska je poslední den, kdy si můžeme užít sami sebe bez toho, aby nás někdo rušil. Chci toho jenom využít," otočil se ke mně čelem a chytil mě za ruce.
„To mi je jasné. Ale už je všechno hotové, takže se můžeme sami sobě naplno věnovat, hm?" nezapomněl jsem na konci mrknout. Tae se usmál svým typickým úsměvem a povalil mě pod sebe. Nic nedělal, jenom se mi koukal do očí a pozoroval mě. Já mu pohled oplácel a čekal na to, co udělá. Začal se pomalu přibližovat a opatrně, jako bych se měl rozpadnout, přiložil své rty na ty mé. Své ruce jsem přemístil za jeho krk, abych si ho mohl na sebe více přimáčknout. Začal mě líbat procítěně, s něžností a láskou, kterou jsem mu již jedenáct let oplácel. Vlastně déle, ale to byla pouze platonická láska. (Pozn. Tady taky bylo osm -_-)

„Ne, teď nic nebude, Zajdo. Před chvílí jsme vstávali a já nechci do postele tak brzo," odtáhl se ode mě, načež jsem zakňučel, když moje tělo opustilo teplo.
„A co chceš dělat?" opřel jsem se lokty, abych ho mohl pozorovat.
„Zarezervoval jsem nám místo v jedné restauraci. Zajdeme tam na oběd. A pak se uvidí," mrkl na mě pro změnu on.
„To zní lákavě," souhlasil jsem a šel se obléct do naší ložnice. Taehyung mé kroky následoval a jako první otevřel skříň, ve které se začal přehrabovat.
„Vem si něco formálního, ano? Není to žádné bistro," houkl na mě, když jsem v ruce držel kalhoty s dírou. Vrátil jsem je zpět a hledal něco jiného. Oba jsme se převlékli do obleků a upravení vyšli ven, kde jsme se posadili do auta a vyjeli směrem k restauraci.

„To si děláš srandu!" skoro jsem vykřikl, když jsme stáli před vchodem a já tak mohl zjistit, kam to vůbec jdeme. Stáli jsme před restaurací Jungsik, která byla dosti vyhlášeným podnikem.
„Tam nemůžeme," zaprotestoval jsem a ustoupil o krok dál. Nejenže byla ta restaurace velice honosná, byla taky extrémně drahá.
„Ale to víš, že můžeme, lásko. Neboj se. Je to jenom jeden oběd," chytil mě za ruku Tae a táhl mě dovnitř. Moc se mi nechtělo, když jsem si v hlavě představil to jmění, které tady necháme, ale přiznal jsem, že má pravdu. Je to jenom jeden oběd.

„Rezervace na jméno Kim Taehyung," řekl Tae číšníkovi, který stál u pultíku. Ten jenom přikývl a řekl, ať ho následujeme.
„Tady jsou vaše místa. Chcete si objednat něco na pití?" zeptal se nás, když jsme usedli na polstrované židle.
„Zatím jenom vodu, děkujeme," číšník přikývl a odešel.
„Líbí?" optal se mě, když jsem si všiml, jak si to tu celé s úžasem prohlížím.
„Moc. Ale tohle si nemusel," obrátil jsem svůj pohled na něj.
„Chci jenom, aby tenhle den byl nezapomenutelný. Teda, dokud budeme jenom my dva," usmál se a chytil mě za ruku.
„Děláš, jako bys zítřka litoval," zněl jsem zklamaně.
„To vůbec ne! Jak tě to mohlo napadnout. Ani nevíš, jak moc se na zítřek těším. Po dvou letech se nám výplní náš sen," víc se usmál a já nemohl jinak, než mu jeho krásný úsměv oplatil.
„Dobře. Slibuji, že už se k tomu nebudu vracet a dnešek si užijeme," přísahal jsem a napil se vody, kterou nám před chvílí donesli.