You don't know anything ✓

Bonus #1

O měsíc později...

Namjoon's pov.

„Dýchej, Joone. Bude to v pořádku. Jenom tam přijdeš a bum, bude to," snažil se mě uklidnit Hobi, který spolu s Jiminem, Yoongim a Jinem, stáli v mém hotelovém pokoji.
„Já jsem klidný, Hobi. Jenom mám trochu strach. Co když si to rozmyslí?" strachoval jsem se.
„Nerozmyslí. Jinak bychom tu teď nestáli, ne?" pokračoval v uklidňování. Jsem rád, že jsem si za svědka vybral zrovna jeho. Známe se už od střední, kdy jsme oba chodili na stejnou školu. Hned na začátku prváku jsme si padli do oka a celé čtyři roky seděli spolu. I když se naše cesty po maturitě rozdělily, pořád jsme zůstali přáteli a nakonec vytvořili duo. Později trio, i s Yoongim.

„Díky, Hobi. Jsi fakt kámoš," usmál jsem se na něj, přičemž on mi úsměv oplatil a poplácal mě po zádech.
„Kluci? Máme tak minutu na odchod," oznámil nám Jin, který si začal sbírat své věci. Naposled jsem se podíval do zrcadla, kde jsem si ještě prohrábl své vlasy, a vydal se za ostatními.

V oddávajícím sále bylo plno lidí. To je tak, když máte jako šéf firmy mnoho přátel. To samé Solar. Ta tu měla i mnoho kameramanů, kteří nám pak ze svatby udělají video na památku. Stoupnl jsem si na menší pódium pro ženicha a nevěstu, nalevo od našeho oddávajícího Bang Sihyuka. Po mé levici stál Hobi, jako můj svědek, a hned za ním Jin, Jimin a Yoongi. Na straně nevěsty stála Moonbyul, což je nejlepší kamarádka Solar, a jde jí za svědka. Za ní stála Joy, Dahyun a její sestra Yonghee.

Najednou se sálem ozvala hudba. Všichni hosté vstali ze svých míst a otočili se směrem ke dveřím, odkud by měla přijít nevěsta. Moje nevěsta. Nervozita opět ovládla mé tělo, a já začal vnitřně panikařit. Cítil jsem na svém rameni ruku, která patřila Hoseokovi. Povzbudivě se na mě usmál a otočil hlavu ke dveřím. Jeho čin jsem následoval, načež se mi zatajil dech.

Stres, jakoby rázem upadl. Jediné, co jsem vnímal, byla moje snoubenka, která si to po boku se svým otcem, mířila k oltáři. Měl jsem pocit, že mi pukne srdce radostí. Můj mozek přestal vnímat věci okolo a soustředil se pouze na ženu mého života. Po celou dobu, než došla přede mně, jsem si v hlavě rekapituloval všechny momenty, které jsme spolu zažili. Naše seznámení, první rande, které mimochodem dopadlo špatně, protože jsem ji dokázal opařit kávou; druhé rande, první polibek, naše první dovolená, naše poprvé. Tohle všechno se mi promítalo v hlavě, až po zásnuby a dnešek.

„Moc ti to sluší, lásko," řekl jsem ji, když spočinula vedle mě. S tichým děkuji se usmála, a společně jsme se otočili za naším oddávajícím.

„Berete si zde přítomnou, Kim Yongsun, za svou právoplatnou manželku?" optal se mě.
„Ano," odpověděl jsem bez váhání. Vzal jsem si od Hoseoka snubní prstýnek a navlékl ho Solar na prst, kde už měla zásnubní.
„A vy, berete si zde přítomného, Kim Namjoona, za svého právoplatného manžela?"
„Ano," odpověděla s úsměvem na tváři. Od Moonbyul si vzala i ona prstýnek, a navlékla ho pro změnu na můj prsteníček.

„Z moci mi svěřené, vás prohlašuji za muže a ženu. Smíte si dát váš novomanželský polibek," nijak jsem neváhal a spojil naše rty v jedny. Sálem se rozezněl obrovský potlesk, který byl doprovázen občasným zapískáním.
„Miluji tě," řekl jsem, když jsme o sebe opřel naše čela.
„Já tebe taky," odpověděla mi a dala mi další, teď už menší, polibek na mé rty. Propletl jsem si s ní prsty a společně jsme šli kolem našich hostů, až do jídelny, kde byla přichystaná hostina.

Moc se mi líbila atmosféra, která tady panovala. Lidi se bavili nad přípitky našich kamarádů. Krájeli jsme spolu dort, rozbíjeli sklo, jak v rámci tradice, tak i mou nešikovností; pili jsme a prostě si užívali tento výjimečný den.

Flashback

„Prosím o klid," začal Hoseok cinkat na skleničku, aby upoutal přítomnost všech ostatních.
„Děkuji. Jakožto svědek ženicha mi byla přidělena povinnost říct přípitek. S Namjoonem se známe už od prváku na střední. Od té doby jsme nerozlučná dvojka. Ani holky, vysoká nebo naše zájmy, nás nedokázali rozdělit. Buďme upřímní, oba jsme byli velká paka. Ani jeden z nás tehdy netušil, že zrovna Kim Namjoon bude majitel velké společnosti. Každý den musí nosit obleky a na tváři má neutrální pohled. Já ale vím, že je to jenom jedna velká kamufláž.

Vzpomínám si, jak přišel z prvního rande se Solar. Celý se mi zhroutil u mě doma se slovy, že mu už nikdy nezavolá. Myslím, že historku o rozlité kávě zná asi každý. Solar skončila u mě v nemocnici, když jsem měl praxi, abych jí ošetřil stehno a ruku, kde měla popáleniny prvního stupně. I tak to ale brala s úsměvem na tváři, za což jí budu nadosmrti vděčný. S mým kamarádem to totiž nevzdala. Na jeho obličej plný radosti nikdy nezapomenu, když ho Solar pozvala na druhé rande. V ten večer přišel jako vyměněný. S opuchlými rty, ruměncem ve tváři a s poblázněnou myslí. Mimochodem, Solar, znám Namjoona hodně dlouho, takže se divím, že tady pořád, po vašem poprvé, sedíš živá a zdravá. No, to jsem trochu odbočil.

Od té doby se Namjoon změnil o sto osmdesát stupňů. Snažil se být lepším člověkem, i když si myslím, že to nebylo potřeba. Ale jsem rád, že to bylo právě kvůli tak výjimečné osobě, jako je jeho čerstvá manželka. Jsem si na sto procent jistý, že oba dva našli svou spřízněnou duši. Proto prosím, aby všichni pozvedli své číše na počest novomanželského páru Kimů. Na vás."

„Na vás," řekli všichni a sálem se ozvalo cinkání. Utřel jsem si neposednou slzu dojetí, která se objevila v mém oku, a ťukl si taky.

End of flashback

„Lásko? Už je čas," šeptnul jsem své manželce do ouška, abych ji upozornil na to, že za chvíli musíme vyrazit na letiště, odkud pojedeme na naše líbánky. Solar s úsměvem přikývla a začala se zvedat. Jelikož naše kufry byly už v autě, a my už byli převlečení ze svatebního, rychle jsme se rozloučili s našimi přáteli a rodinou.
„No moment. A co hod kyticí?" ozvalo se z davu dam nesouhlasné zavrčení. Moonbyul s úsměvem podala kyticí Solar, která ji hodila za sebe. Všichni začali tleskat, když kytice spočinula v rukách Dahyun. Naposled jsme všem zamávali, a společně nastoupili do auta.

„Tak co? Těšíš se?" Optal jsem se jí, když jsme vyjeli z parkoviště.
„Moc, lásko. A mám takové menší překvapení," usmála se a propletla si se mnou prsty.

O devět měsíců později...