You don't know anything ✓

71.

„Tati~!" vykřikla již zdravá Miyun, když uviděla Jimina. Čekali jsme spolu na něj na místě srazu, kde měl přijet celý autobus ze soustředění. Jimin ignoroval pohledy svých spolužáků a jejich rodičů, kteří se za křikem otočili, a vzal si Miyun do náruče, kde ho okamžitě objala. S úsměvem na tváři jsem ji dohnal a dal Jiminovi polibek na čelo.
„Tolik jste mi chyběli," řekl unaveným hlasem, ale se šťastným úsměvem na tváři.
„Pojď, vypadáš strhaně," vzal jsem mu zavazadlo a vydal se k autu, které jsem si půjčil od Jina. Cestou jsme se snažili nevnímat škaredé poznámky a urážky na Jiminovu a mou osobu, a s hlavou vzhůru jsme došli k vozidlu. Mezitím, co Jimin pásal Miyun do autosedačky, já hodil do kufru jeho tašku. Počkal jsem, až byl Jimin hotový, abych ho mohl konečně pořádně obejmout.
„Tolik jsi mi chyběl," zamumlal jsem, když jsem svíral jeho pas.
„Ty mně taky," unaveně mi pohlédl do očí a usmál se. Neváhal jsem a po týdnu ho konečně políbil na ty jeho sladké rty. Okamžitě se do polibku přidal a my tak započali krátkou válku našich jazyků, kterou jsem s přehledem vyhrál já. Když jsme skončili, nasedli jsme oba do auta a jeli zpátky domů.

„Nevěděl jsem, že umíš řídit," započal konverzaci Jimin, když jsme vyjížděli z parkoviště.
„Umím, ale dlouho jsem neřídil. Až teďka ten poslední týden jsem se po dlouhé době rozjezdil. Namjoon mě nechal občas řídit do studia a pak k vám domů. Sem tam taky zajedu na nákupy," musel jsem se mu pochlubit. Jimin jenom s úsměvem přikývl a unaveným pohledem sledoval cestu, která trvala krátkou chvíli.
„To mi připomíná, zítra jdu znova do studia, i když je neděle. Nechceš jít se mnou?" pokračoval jsem dál v mluvení a položil mu otázku.
„Moc rád, ale ráno nevstanu."
„Taky by to bylo až odpoledne, neboj. Myslel jsem na to, že si budeš chtít odpočinout," pohladil jsem ho po stehnu. Jenom přikývl a dál sledoval cestu.

Za pár dalších minut jsme už byli doma. Jimin v rychlosti povykládal, co všechno dělali, a pak se se slovy, že je utahaný, odebral do svého pokoje. Já ho samozřejmě následoval a pozoroval jeho činy.
„Jdu se ještě osprchovat," oznámil mi, když si do ruky vzal čisté oblečení.
„Nechceš se přidat?" dodal a koukl na mě. S úsměvem jsem přikývl a došel si pro své věci. Pak jsem došel do koupelny, kde už Jimin napouštěl vanu. Oba jsme se svlékli a postupně si vlezli do příjemně teplé vody, ve které byla pěna.

Oba jsem si užívali přítomnost toho druhého. Jimin, který byl o mě opřený zády, si hrál s mými prsty. Já mu pro změnu druhou rukou přejížděl po bříšku, kde jsem kreslil náhodné tvary. Občas jsem mu dal polibek do vlasů, které si stihl ještě před odchodem přebarvit na blond. Po pár chvílích jsem si vzal do ruky houbičku a začal Jimina umývat jeho sprchovým gelem. V rychlosti jsem ještě umyl sebe a po usušení jsme se vydali do postele.

Leželi jsme v objetí a já mu prohraboval jeho vlhké vlásky. Jimin hned jak ulehl, tak spal. Musel být očividně hodně vyčerpaný, když lusknutím prstů usnul. Ani nevím jak, ale po pár chvílích jsem jeho činy následoval také a vydal se do říše snů.

Probudilo mě cinkání mého mobilu. Bez toho, aniž bych vnímal, kdo to je, jsem si vzal svůj telefon do ruky a přečetl si zprávy.

___________________

Unknown:
Nazdar koťátko
Minule to byla klika, co?
Jinak by jsi tu už nebyl
Ale příště už takové štěstí mít nebudeš
Pamatuješ si na tvůj maturák?

Přesně takhle budeš vypadat, až se pode mnou budeš zase svíjet
A je mi jedno, jestli slastí
Nebo bolestí

__________________

Okamžitě jsem byl vzhůru a stále dokola si pročítal jeho zprávy. Zároveň jsem zkoumal onu fotku. Moc dobře si to pamatuji. Tehda jsem nevěděl, že by mi něco udělal i na mém maturitním plese, ale hned po skončení jsem jel k němu, a on mě zmlátil už na chodbě. Samozřejmě, že u toho to neskončilo. Otřepal jsem se, když se mi připomněly jeho doteky. Mobil jsem položil zpátky na stoleček a opět jsem se přitulil k Jiminovi, který spal jak zabitý. Místo toho, abych usnul, jsem přemýšlel.

Přemýšlel jsem o Jiminovi, o Miyun, o všem, co se kolem mě děje. Mám strach, že je to aktuálně všechno až moc klidné. Bojím se, že se něco posere, což se mi potvrdilo zprávami od Arona. Nechci, aby se komukoliv, kdo mi pomohl, něco stalo. Ale až moc jsem si vědom, že tohohle je Aron schopný. Mužů jenom doufat, že zatím nic neví.

Z očí mi vytekla malá slza, kterou jsem nechal pomalu stéct po mé tváři. Najednou se otevřeli dveře, ze kterých vykoukla hlavička Miyun. Rychle jsem si slzu setřel a sedl si na kraj postele.
„Copak, kočičko?" oslovil jsem ji. Ona opatrně zavřela dveře a přiřítila se mi do náruče.
„Jenom mi je smutno po tatínkovi," řekla a s mou pomocí se vyškrábala na postel.
„Chceš si za námi lehnout?" zeptal jsem se jí, načež přikývla. Lehl jsem si teda a Miyun vzal mezi nás. Okamžitě se ke mně zády přitiskla a lehla si na mou ruku. I když bylo teprve brzké odpoledne, nikomu netrvalo dlouho, aby usnul.

Jimin's pov.

Probudil mě pocit hladu. Otráveně jsem se přetočil na bok a otevřel jsem oči. Přede mnou jsem viděl spícího Yoongiho, jak objímá Miyun, která taktéž spí. Vypadal, jako by ji chránil. Moje srdce se naplnilo pocitem štěstí a blaha. Už nikdy nenajdu nikoho, jako je on. Člověka, který mě přijmul takového, jaký jsem. I s dítětem, o které se stará, jako o vlastní. Člověka, který nesoudí ostatní, kvůli jejich minulosti, protože si toho taky sám prožil dost. Osobu, která na venek vypadá, že je naštvaná ne celý svět, ale uvnitř mu srdce hoří láskou. Člověka, kterého nadevše miluji, a který miluje mě. Pomyslel jsem si. Po tváři se mi rozlil spokojený úsměv a slzy se draly na povrch. Ty jsem se snažil rychle zahnat pohledem na budík, který ukazoval půl šesté večer. Zhrozil jsem se, když jsem si uvědomil, že už je pozdě, a že bude Miyun dlouho trvat, než v noci usne. Rozhodl jsem se je tedy oba vzbudit.

„Yoongi? Pst, Lásko," snažil jsem se s ním zatřást, což taky pomohlo. Podíval se na mě svým ospalým a nechápavým pohledem.
„Musíme vstávat, ať potom v noci usneme," oznámil jsem mu, načež přikývl.
„Kopretinko, musíme vstávat," pohladil jsem Miyun po tváři, abych ji nijak nevyděsil. Napodobila čin Yoongiho a pohlédla na mě svými kukadly. Jako vždycky, když se probudí, se ke mně natáhne pro objetí, které jí s láskou opětuji. Vezmu si jí do náruče a míříme si to do kuchyně, kde už ve vzduchu koluje vůně domácího jídla. Pozdravil jsem tátu, který se už stihl vrátit z práce, a všichni jsme po dlouhé době usedli ke stolu, jako jedna velká rodina.