You don't know anything ✓

44.

Yoongi's pov.

Probudily mě hlasy. Nerozuměl jsem, co říkaly, ale věděl jsem, že byly tři. Dva mi byly až moc dobře známé, ale u toho třetího jsem si nebyl jistý. Byl jsem si ale jistý tím, že jsem ho už někdy slyšel.

„Už se probouzí," uslyšel jsem hlas Jimina někde blízko mě. Já se snažil odlepit oči od sebe, což se mi po chvíli zvykání si na světlo, i podařilo. U mojí postele stály tři osoby. Vlastně Jimin klečel u mé postele a díval se na mě se starostí v očích. Další byl Jin a vedle něho nějaký muž. Odkud ho znám? Chtěl jsem se pohnout, ale v tom mi zabránila bolest v ruce.
„Opatrně, máš tam jehlu," upozornil mě rychle onen neznámý, když jsem bolestně zakňučel.
„C-co to je?" podivil jsem se, když jsem viděl, že z té jehly vede hadička přímo do kapačky, která byla zavěšená na kovové konstrukci vedle postele.
„To jsou prášky na uklidnění. V noci jsi dostal ve spánku nějaký záchvat a nešlo tě uklidnit ani probudit. Musel jsem tedy zavolat Hobiho, aby přijel a pomohl ti," vysvětlil mi Jin.
„Ahoj Gi. Pamatuješ si ještě na mě?" usmála se na mě ona osoba.
„H-hoseoku?" vzpomněl jsem si na něj. Byl to jeden z lékařů, který mi kdysi pomohl.
„Dlouho jsme se neviděli. Jak se cítíš?" usmál se na mě a přišel ke mně blíže.
„Unaveně a zvláštně. A bolí mě hlava," postěžoval jsem si s ospalostí v hlase.
„Ta únava bude z těch léků. A ta bolest hlavy převážně taky. Taky tě může bolet z toho, jak jsi s sebou v noci házel. Párkrát jsi se bouchnul do čela postele. Naštěstí to jsou jenom boule. A jak myslíš to zvláštně?" vzal si jaké si papíry, které ležely na nočním stolku u mé postele.
„J-já nevím. Prostě je mi divně. A mám hlad."
„Dobře. Může to být taky následek těch léků. A jídlo už se ti dělá. Ale musíš pomalu, ano? Jinak ti bude špatně ještě od žaludku," dopsal něco do složky, kterou následně zavřel a uložil si jí do tašky, kterou měl s sebou. Potom se odebral ke stojanu a odebral od tama skoro prázdnou láhev s kapalinou na uklidnění. Opatrně ji oddělal od jehly a sbalil jí do oné tašky.
„Teď to trochu štípne," upozornil mě, když mi vytahoval jehlu z ruky. Pak to jenom přelepil náplastí a chvíli držel na místě, aby se mi tam neudělala modřina.

„Tak já mizím. Ty se Yoongi snaž ještě dneska nevylézat zbytečně z postele. Budeš ještě takový malátný, tak bude nejlepší, když se ještě prospíš. Kdybys potřeboval třeba na záchod, určitě nechoď sám, ano?" jenom jsem přikývl a zývl si.
„A vy mi dejte vědět, kdyby něco. Rád bych zůstal déle, ale doma mě čeká moje přítelkyně, tak se nezlobte. Každopádně budu na telefonu," tohle řekl směrem ke klukům.
„Rád jsem tě zase viděl, Yoongi," řekl mým směrem, než zmizel ze dveří. Spolu s ním šel i Jin. Jediný, kdo tu zůstal, byl Jimin, který stále klečel u mé postele, se starostlivým výrazem.

„Jak se cítíš?" optal se mě, jako před chvílí Hoseok.
„Na hovno," řekl jsem upřímně a zavřel oči. Slyšel jsem jenom tiché uchechtnutí.
„Tak se ještě prospi. Kdyby něco, jsem vedle, ano?" jenom jsem kývl a nechal se unášet do světa snů.

„Pojď Yoongi, bude sranda," slyšel jsem, jak na mě zakřičel Taemin.
„Ale já nechci," řekl jsem a zkřížil ruce.
„Půjdeš, je ti to jasné?" uslyšel jsem přísný hlas mého přítele. Na tohle jsem neměl co říct. Musel jsem poslechnout. Jinak by mě čekal trest.

Rozešel jsem se tedy za partou, ve které byl hlavní kápo Aron, můj přítel. Ani nevím, kam chtěli jít, ale podle konečné destinace, to vypadalo na nějaký bar. Nechápal jsem jejich zábavu. Kdo by se dobrovolně opíjel?

„Dej si taky," pobídl mě Jackson, když jsem se najednou ocitl v baru. Podíval jsem se, na co ukazoval. Přede mnou stál panák plný něčeho hnusného.
„J-já nechci," roztřepal se mi hlas.
„Ale chceš. Dělej!" poručil mi Aron a já musel poslechnout. Bál jsem se toho, co by se stalo, kdybych neuděl, jak chtěl. Škaredě jsem se ušklíbl, když jsem onu tekutinu spolkl. Nad nepříjemným pálením v hrdle jsem se rozkašlal. Kolem mě jsem slyšel jenom smích.

„A teď si dej tohle," ukázal mi Aron jakousi tabletku, která ležela na stole. Nejsem blbý, abych nevěděl, o co se jedná.
„N-ne. T-tohle si n-nevezmu," do očí se mi nahrnuly slzy a hlas se více rozklepal.
„Ale ano, vezmeš. Jinak víš, co bude následovat." řekl přísně.
„N-ne, já nechci," skoro jsem brečel.

„Měl jsi na výběr. Teď to půjde po zlém," řekl, když ho mé neustále protesty začaly už štvát. Vzal tabletku do ruk a mířil s ní k mým ústům.
„N-ne, j-já nechci! J-já n-nechci! N-nechci tu posranou drogu! N-nechci-"

„Yoongi! Probuď se. Yoongi, je to jenom sen," cítil jsem, jak mě něco pleská po tváři. Rychle jsem se zvedl a začal zhluboka dýchat. Když jsem si ale uvědomil, co se mi zdálo, tak jsem se rozbrečel. Cítil jsem, jak se kolem mého pasu obmotaly něčí ruce. Padl jsem mu hned do náruče. Podle vůně jsem poznal, že je to Jimin. Má ji takovou jinou, než Jin. Je to mix ovoce a dětského pudru. Jin voní více mužsky. Byla ale dostatečně účinná na to, aby mě dokázala uklidnit.

„Už jsem v pohodě," odtáhl jsem se po nějaké době od Jimina.
„Vážně? Nechceš, abych tu s tebou byl?" nabídl mi. Jenom jsem zavrtěl hlavou v nesouhlas.
„Dobrá tedy. Ale ještě tu s tebou chvíli zůstanu, ano? Aspoň dokud neusneš," posadil se vedle mě a zalezl si ke mně pod peřinu.

„J-jimine?"
„Ano?"
„J-já jenom, že mám docela hlad."
„Vedle sebe máš talíř s rýží a nějakým masem. Mělo by to být ještě teplé, před chvílí jsem to sem donesl," ukázal na talíř, který byl položen na nočním stolku, kde před tím ležela Hoseokova složka s papíry. Natáhl jsem se po jídle a začal, na Hobiho doporučení, pomalu jíst. Prázdný talíř jsem pak položil zpátky a zachumlal se do peřiny a chystal se jít znovu spát. To se mi ale nepodařilo.

„J-jimine?"
„Ano Yoongi? Já myslel, že už spíš."
„Nemůžu usnout. M-můžu tě obejmout?" zeptal jsem se, rudý až na zadku.
„Jasně," usmál se a já tak vplul do jeho náruče. Nechybělo málo a já se po chvíli vydal na pospas, nyní již bezesného, spánku.

!!! OZNÁMENÍ !!!
Ahoj lidičky
Rozhodla jsem se, že tento příběh bude více zaměřený na ty dějové části, než na texting. Je to z toho důvodu, že mě to baví víc a taky proto, že nevím, co do těch konverzací vymýšlet. Samozřejmě tu ten texting stále bude, jen ne v takovém měřítku, jako na začátku.

Doufám, že vám to nebude vadit. Kdyby vadilo, nebojte se mi to napsat. Budu ráda za jakoukoliv odezvu.

Děkuji
S pozdravem nelinkatm