You don't know anything ✓

25.

Jimin's pov.

„Podívej tati, co mám.“ řekla Miyun, když jsme šil parkem k místu, kde jsme se měli sejít s Yoongim. Srdce jsem měl z té nervozity až v krku, ale musel jsem ho rychle spolknout.
„To je pěkné, princezno,“ řekl jsem jí na lístek, který držela v ruce. Sice to nebylo nic světoborného, ale je ještě malá, aby to věděla a kazit radost jí taky nechci.

Pomalu jsme se blížili k místu našeho srazu, když jsem si v dálce všiml osoby zahalené v černém oblečení, jak sedí na lavičce, a která nás pozoruje. Usmál jsem se a zamával jsem na něj. Nejistě mi zamával zpět a čekal, až přijdeme k němu.

„Kdo to je?“ zajímala se hned Miyun.
„Teď ti představím mého kamaráda, ano? Říkej mu třeba strejda Yoongi,“ napadlo mě hnedka. Nevím sice, jak bude reagovat, ale snad mu to nebude vadit.
„Stlejda Yoongi? On je taky můj stlejda, jako stlejda Jin?“ zajímala se hned.
„To sice ne, ale strejda mu říkat můžeš.“
„Dobže,“ přikývla a cupitala si to, i s lístkem v dlani, dál.

„Ahoj, stlejdo Yoong,“ řekla Miyun hned, jak jsme přišli k Yoongimu. Jen jsem se uculil nad tím, jak roztomile to znělo.
„A-ahoj. Ty budeš Miyun, viď?“ zeptal se Yoongi a klekl si k ní. Ta jen přikývla a objala Yoongiho kolem krku. Yoongi to zřejmě nečekal, soudě podle jeho zaraženého výrazu, ale po chvilce jí objal zpět. Celou dobu jsem se na tuhle scénu díval s úsměvem na tváři.

„Taky tě zdravím, Yoongi,“ řekl jsem hned po tom, co ho Miyun pustila a on se narovnal.
„Ahoj Jimine,“ řekl nesměle a podrbal se za krkem.
„Moc se za ní omlouvám. Teď má období, kdy se ráda objímá s každým,“ obhájil jsem svou dceru mezitím, co jsem Miyun pohladil po hlavičce.
„T-to je v pohodě. B-bylo to... pěkný,“ řekl, napohled stydlivě, Yoongi.
„Nemusíš se stydět. Buď v pohodě. Jsme to jenom my dva.“
„J-já vím. J-jen je to dlouho, co jsem mluvil s nějakými lidmi.“
„Půjdeme někam, nebo budeme tady?“ odvedl jsem konverzaci někam jinam, jelikož jsem viděl, že se Yoongi začíná cítit nepříjemně.
„N-napadlo mě, že bychom mohli, kvůli Miyun, jít na to hřiště, co je tady kousek,“ ukázal Yoongi směrem, kde se hřiště nachází.
„Dobře. Aspoň se Miyun nebude nudit, že?“ Miyun přikývla a chytla mě za ruku.

„Tati, podívej!“ podala mi Miyun malý kamínek, který držela v ruce. Napohled obyčejný kámen, který najdete kdekoliv na světě, v jejích očích neuvěřitelný objev.
„Páni, kde jsi ho našla? Podívej Yoongi,“ ukázal jsem ho hned Yoongimu, aby se necítil odstrčený.
„Tam!“ ukázala na pískoviště, na kterém si ještě před chvilkou hrála.
„Je nádherný,“ řekl Yoongi a usmál se. To bylo poprvé, co jsem ho viděl se usmát. A řeknu vám, má moc pěkný úsměv.
„Nech si ho,“ řekla na Yoongiho ta moje princezna. Bylo vidět, že Yoongi znejistěl. Vřele jsem se na něho usmál a jemně přikývl.
„Děkuji, Miyun,“ pohladil ji po hlavičce hned poté, co si kamínek schoval do kapsy.

„Jestli chceš, tak ten kamínek můžeš potom vyhodit. Nemusíš ho mít, jestli nechceš,“ vzkázal jsem Gimu, když si Miyun šla znova hrát.
„To je v pohodě. Nechám si ho. Pro štěstí,“ řekl a znova se usmál.