You don't know anything ✓

80.

Doma jsme byli za chvíli. Po tom, co mi oznámil Jimin, jsem byl mírně nervózní. Vážně by mi Miyun říkala tati? Pro sebe jsem se usmál nad tou představou, která mě zahřála u srdce.

„Už jsme zpátky," křikl Jin, když jsme vešli do domu. Z obýváku se ozval hlas Miyun, která zakřičela 'tati' a už šly slyšet jenom kroky, které si to mířili k nám. Ihned skočila Jiminovi do náruče, kde začala nadšeně poskakovat.
„Tati, byla tady teta Joy a koukni co mi pžinesla," ukázala nadšeně panenku, kterou držela v ručce.
„No ta je nádherná, kočičko," usmál se na ní a dal ji pusu na líčko. Potom jí ještě něco šeptnul do ouška a následně se znova usmál. Miyun horlivě přikývla a slezla z něho. Pak si to namířila ke mně a chytila mě za ruku.
„Pojď se mnou, stlejdo Yoongi," řekla a začala mě tahat ke schodům. Tam jsem si jí vzal do náruče a pod její navigací, jsme se dostali až do našeho společného pokoje. Chtěl jsem ji posadit na postel, ale nechtěla se pustit. Sedl jsem si teda já a Miyun mi seděla na klíně.
„Stejdo, musím ti něco žíct," odtáhla se a podívala se na mě.
„Copak, Miyun?" zeptal jsem se nervózně, jelikož jsem tušil, co chystá.
„Ty máš lád tatínka a tatínek tě má lád taky. I já tě mám láda. Plno dětí má maminku, ale já maminku nechci."
„Proč nechceš maminku?" přerušil jsem ji.
„Plotože moje maminka je zlá. Navíc tatínek má lád tebe. A ploto chci, aby jsi byl i ty můj tatínek," řekla a přitulila se ke mně. Mně se nahrnuly do očí slzy. Čekal jsem, že se mě zeptá, ale nevěděl jsem, že mě to tolik zasáhne. Nechal jsem slzy ztéct, ale nic neříkal. Jediné, co jsem dělal bylo, že jsem Miyun hladil po zádíčkách.

„Moc rád budu tvůj appa," řekl jsem po dlouhé chvíli.
„Vážně?" koukla na mě svýma očima, ve kterých měla jiskřičky, a na tváři měla úsměv.
„Vážne!" přikývl jsem a nechal další slzy vyplout na povrch. Miyun se ke mně znova přitulila a já ji na sebe natiskl.
„Děkuji, zlatíčko," šeptl jsem jí do vlásků, kde jsem následně zanechal i polibek. Všiml jsem si, že u dveří stojí Jimin a pozoruje nás s úsměvem na tváři. Úsměv jsem mu oplatil a pobídl ho, aby se k nám přidal. Sedl si vedle mě a já mu ruku omotal kolem pasu a přitáhl si ho blíže k sobě.
„Tati! Appa Yoongi souhlasil," vykřikla nadšeně Miyun, když si všimla Jimina. Mně poskočilo srdce nad tím oslovením.
„To jsem moc rád, zlatíčko," usmál se na ni a vzal si ji do náruče.
„Teď ale běž za strejdou Jinem. Má pro tebe překvapení," mrkl na ni a pustil ji na zem. Miyun hned radostně vyběhla z pokoje za Jinem, který byl v kuchyni.

„Jak se cítíš?" zeptal se mě, když jsme byli sami.
„Jsem šťastný," řekl jsem upřímně a následně se usmál.
„Taky jsem šťastný. Jsem rád, že jsem tě potkal. Konečně mám pocit, že je můj život kompletní. Mám krásnou dceru, skvělého přítele i milující rodinu. Jediné, čeho se momentálně obávám nejvíce, je moje maturita," zasmál se. S úsměvem na tváři jsem si ho přitáhl na klín, kde před chvílí seděla Miyun, a políbil ho. Ihned mi začal polibky oplácet a ruce mi obmotal kolem krku. Líbali jsme se s láskou. S pocitem radosti i trochou vášně.
„Miluji tě," řekl jsem, když se Jimin odtáhl.
„Já tebe taky miluju, Yoongi," usmál se znova mě políbil.

„Palačinky~!" slyšeli jsem Miyun, která už nejspíše slezla schody a je v kuchyni. Oba jsme se zasmáli a vydali se za ní, jelikož nám oběma křičelo v břichu.

Večer

„Na lepší budoucnost. A na Yoongiho," křikli všichni, když jsme opět seděli sami v našem koutku v kavárně. Každý, kromě mě, si připil nějakou lihovinou. Seděl jsem mezi Jiminem a mým bráškou, který za celou dobu, co je tady, nepromluvil jediné slovo.
„Nemusíš se stydět. Tady tě nikdo nekousne," zažertoval jsem, abych ho nějak uvolnil.
„Já se nestydím," ohradil se a napil se vody, kterou si objednal.
„Nechceš jít na chvíli ven? Chci si s tebou promluvit o samotě," zeptal se mě, načež jsem kývl. Ostatní se bavili mezi sebou, takže jsem to jenom oznámil Jiminovi, a vydal se Geumjae.

Jakmile jsme vyšli ven, naše těla ovlál teplý větřík, který je pro tohle počasí typický. Slyšel jsem vedle sebe jemné cvakání. Když jsem se podíval, co to bylo, viděl jsem, jak si Geumjae zapálil cigaretu a následně z ní potáhl.
„Ty kouříš?" zhrozil jsem se.
„Jo. Pomáhalo mi to od depresí," řekl nepřítomně a znova si potáhl.
„Depresí? Já nevěděl, že jsi-"
„Nemohl jsi to vědět, Hyung. Začaly až po tom, co jsi odešel do léčebny. Byl jsem zmatený. Rodiče se mě snažili přesvědčit, že jsi špatný člověk. Musel jsem je poslechnout, ale i tak jsem věděl, nebo aspoň tušil, že je to jinak. Bylo toho na mě moc. Pak to zjistili i ve škole a začali mě slovně urážet. Bylo to hrozné období, které jsem zvládal jenom díky nikotinu," znova potáhl.
„To mě mrzí. Nechtěl jsem, aby tě to nějak ovlivnilo."
„Proto jsi se mnou zrušil kontakt?" přikývl jsem.
„Pochop. Nechtěl jsem, aby jsi měl kvůli mě problémy. Navíc jsem si nebyl jistý, jestli by jsi se se mnou ještě bavil. Vím, jaký mají rodiče vliv."
„Taky, že se jim to dlouho dařilo. Pak jsem ale zjistil, jak to bylo doopravdy. Snažil jsem se jim to vysvětlit, ale nechtěli nic slyšet. Prý tě už neberou jako syna, i kdyby to všechno, co se ti stalo, byl jen výplod jejich fantazie."
„Myslím, že to berou jako záminku k tomu, aby se nemuseli bavit s někým, kdo je gay. Pamatuju si, jak se jejich chování změnilo, když jsem jim o tom řekl," povzdechl jsem si a snažil se rozmrkat slzy, které se tlačily na povrch.
„To je možné. Jsou to hrozní homofobové. Můj spolužák je taky gay a když jsme spolu museli dělat referát, museli jsem ho dělat před rodiči, abych se taky nedostal na 'temnou stranu'," zasmál se a nedopalek hodil na zem, který následně zašlápl.

„Jak jsi mě našel?" zeptal jsem se na otázku, která mi už dlouho vysela na jazyku.
„No, hned poté, co jsi byl propuštěn z léčebny, mi napsal Jin, který mi všechno vysvětlil. Od té doby jsme spolu v kontaktu. Psal mi vždycky, když se dělo něco vážného. Třeba tvůj pokus o sebevraždu. Taky mi napsal i o tom soudu, ale nevěděl, že se dostavím. To věděl pouze soudce, kterému jsem osobně zavolal. Pochopil, že se jedná o menší překvapení, takže mi vřele vyhověl," vysvětlil mi a já na náznak, že chápu, přikývl.
„Nepůjdeme už dovnitř? Začíná mi být zima," kývl jsem a nechal Geumjaeho, ať mě následuje.

„Konečně jste tu všichni," řekl Namjoon, když jsme se posadili zpátky na svá místa. Všichni se na něj podívali a očekávali, co řekne.
„Chtěli jsme vám se Solar oznámit, že už máme datum svatby. Ještě vám přijdou pozvánky, ať je to oficiální, ale každý si udělejte poslední víkend v červenci čas," řekl a pozvedl svůj pohár. My ho následovali a znova si připili, tentokrát se slovy mířenými na ty dva.

Zlatíčka,

Tohle je poslední kapitola před koncem. Ale nezoufejte. Mám ještě menší překvápko, které prozradím, až napíšu End.

Doufám, že se vám můj příběh líbí. Snad to nebyla ztráta času, protože já si to psaní náramně užívám.

Pěkný den přeje
Nelinkatm xx