You don't know anything ✓

22.

Deep_Suga:
Takže, nevím kde začít, protože plno věcí souvisí s tím, co ti říct zatím nechci. Ptal jsi se mě, proč se bavím jenom s tebou a Jinem. Proč nejsem v kontaktu s mojí rodinou. Já rodinu totiž nemám. Teda, už ji nemám. Ne, že by umřeli. Je to trochu složitější. Kdysi jsem žil s mojí mámou, tátou a mladším bratrem. Jenže! Stala se jedna věc, o které ti nechci zatím říct, protože jsem se z toho ještě nějak nevzpamatoval a těžko se mi o ní mluví. Vlastně to ví jenom Jin, ale ten ti to říct nemůže. Kde jsem to skončil? Už vím. Po té věci se mě rodiče zřekli. Prostě mě vyhodili z domu. Neměl jsem na jídlo, na bydlení, prostě jsem, dalo by se říct, byl na ulici. Naštěstí, a to myslím vážně, mi pomohl Jin. Znali jsme se už dříve, ale jenom od vidění. Nabídl mi pomoc, ale docela jsem se bránil, i když jsem věděl, že bych pomoc opravdu potřeboval. Přemluvil mě. Dal jsem se znovu dohromady a začal si žít svůj život. Jenže TO přišlo znovu. A tentokrát to bylo ještě intenzivnější, než předtím. To jsem už byl úplně v prdeli. Přestal jsem s každým mluvit. Nechodím ven. Málo jím. Vlastně skoro nic nedělám. V práci jsem si vzal dovolenou, ale pochybuju, že mě budou chtít zpátky. Prostě to jde všechno do sraček a já nevím, jak z toho ven. A ano, zkoušel jsem to, ale asi jsem moc slabý nebo nevím. Takže tohle je moje část mého podělaného příběhu.

Zobrazeno