Trpký život... z pohledu hybrida - Lišákovy touhy ||yaoi-mpreg||

18. Nový začátek

Rozhovor mluvený francouzsky psán TAKTO, česky TAKTO. 

Vítek

Po krátkodobém uvolnění opět cítím palčivou bolest ve slabinách.

Pouhá masturbace nestačí, tělo neošálím. Musím cítit, jak splývám s další osobou. Vědět že jsem vše splnil jak mám.

Jako na přání, jsem zaslechl tiché Rafaelovo kňučení. Vedli ho zpátky, rovnou ke mě. S hrdelním zavrčením, naježeným ocasem větřím Rafaelův pach, pošpiněný cizím. Však ne tak silně, aby přebil jeho sladkou vůni růží. 

Rafael

Vedou mě pryč od me lásky, od mého milovaného a od mé rodiny.
Smutně kňučím zároveň kňučím touhou po někom...

Čím dál tím více cítím velice známou vůni a má touha je čím dál tím více velká. Stáhnu uši, když slyším zavrzání klece, poté jsem vhozen na něčí teplou hruď.

S radostí jsem se nadechl a usadil jsem se na jeho klíně. Aniž bych si zjistil u koho to vlastně jsem, tak se mu jazykem olízl krk a políbil ho na něj. Otírám se svým tělem o to jeho a vrtím se na jeho klíně.
Poté jsem se pomalu podíval do očí svého partnera.

"Vítku..." Zašeptám a pousměju se. Proto mi byla ta vůně tak moc povědomá.
Narovnám se a natisknu jeho hlavu na svou hruď. Srdce mi bilo jak splašené a já mezi prsty promnul jeho ouška
"Mé tělo patří tobě." Zašeptám a zadečkem jsem se zavrtěl na jeho rozkroku. Jsem úplně vlhký a můj naběhly úd ho šťouchá do podbřišku.

Vítek

Radostí vrtím ocasem. Zaražený, nevím jak reagovat. Celou dobu vím, že přijde. Ale nyní leží na mé hrudi nahý, cítím jeho rychle bušící srdce, horký dech, teplou pokožku a vlhká jazyk na kůži.

Pocit vzrušení, který mi předával každým dotykem i slovem, elektrizoval mé paže. Po jemném kousnutí do krční tepny, zjistím že již několik chvil nic nedělám, pouze nechávám Rafaela vyřádit se na mém těle. Chci aby byl cítit jen mnou, musím svůj pach rozšířit na každý kousek kůže. Majetnický pud zatemní moji mysl.

Prsty přejedu přes krční páteř až ke kříži, na zadek který musím dlouze hnít v dlaních.

Rafael

Prsty přejede po mé páteři a já se mírně prohnu a slastně vydechnu. Jeho ruce skončí na mém zadečku a já se mírně nadzvedl, aby se mohl dostat víc k mému zadečku.Byl jsem doslova nažhavený a chtěl jsem od něj víc a víc.

"No tak Vítku... Prosím." Žadonil jsem a nějaký člověk praštil do mříží klece.

"No tak už ho pořádně ošukej! Chci vidět víc! To si říkáš alfa samec, když většinu musí dělat on?!" Já nad tím křikem sebou cuknul a více se nalepil na Vítka. Nevěděl jsem co ten chlap říkal, ale nelíbil se mi ten řev. Mírně jsem se zachvěl a chtěl jsem se co nejvíce schovat ve Vítkově náruči.

Vítek

Oba se lekneme křiku, mě však spíše probudí z deliria vzrušení. V jeho slovech je část pravdy, jenže on nemá co halekat na mého Rafa, navíc ho vyděsil. Rafaelovu hlavu více schovám do ohybu krku. Krouživými pohyby uklidňuji malé, roztřesené tělo.

Pohledem přejedu po křičícím muži. Malý, tmavě modrý společenský oblek na míru obepíná jeho obtloustlé tělo- na tváři mu hraje široký úsměv, se slinou v koutku. Typický potentní, úchylný, starý chlap- navíc když mezi jeho záliby patří očumování. Oproti němu nemá cenu zbrojit.