Trpký život... z pohledu hybrida - Lišákovy touhy ||yaoi-mpreg||

8. Ničemu nerozumím

Rafael

Ta žena začala mluvit ale jako obvykle ničemu jsem nerozuměl. Sem tam nějaké slůvko jsem pochytil, ale stejně jsem nevěděl o čem je řeč. 

Svůj menší problém v dolní části těla jsem skrýval nenápadně rukama a překříženýma nohama.Když žena domluvila, tak přišel ten milý pán. Také začal o něčem mluvit.Byla na něm vidět nervozita. Občas se podíval do papírů které měl položené na stolku a pak zase zvedl pohled k nám. Opravdu mě zajímalo o čem se tady mluví, ale jelikož jsem nerozuměl, tak jsem jen sklopil pohled a pozornost jsem věnoval svému problému tam dole. 

Očividně pocítil úlevu když domluvil. Bylo to na něm vidět. Ještě odpověděl pár hybridům, kteří něco řekli a pak odešel. 

Místností zavládlo ticho a můj problém se stále zvětšoval.Dělalo se mi nevolno a vše se kolem mě točilo. Pocítil jsem o něco intenzivněji různé pachy hybridů a dělalo se mi z toho ještě více nevolno. Někteří sice voněli, ale byly tady tací, kteří měli takovou vůni, která mi byla dosti nepříjemná. 

Nakonec jsem nedokázal udržet své tělo, které náhle ztěžklo a já se sesunul k zemi. Dost jsem sebou praštil o zem. Pocítil jsem něčí ruku na svém rameni. Hruď se mi prudce zvedala a zároveň klesala. Cítil jsem, že každou chvíli ztratím vědomí. Vše okolo mě bylo rozmazané a hlasy okolo mě byli pro mě jen jako vzdálená ozvěna

Lišák

Po odchodu Sebastiena a mnoha dalších jsem zůstal jen já a nuda, má věčná kamarádka. Možná to zní přehnaně, i když není. nevím ani kolik let už tu jsem ale je to hodně dlouho, pořád sám, bez jakéhokoli zabavení.

Nevím proč, ale nemohl jsem přestat myslet jak na Rafaela tak na Sebastiena. Jistě na mě má také vliv páření, které už se ozývá ze všech stran. I když ne jen to má vliv. Po tolika letech a hodně snahy jsem se naučil ovládat, ne jen vztek a celkově emoce, především svou zvířecí stránku což je opravdu složité. 

Rafael 

Někdo semnou lehce zatřásl.Viděl jsem ho lehce rozmazaně, ale poznal jsem že má tmavé delší vlasy. Měl rohy, které mi připomínaly berana, nebo muflona. Moje oči se setkaly s těmi jeho a pak jsem uviděl tmu. Poslední co jsem slyšel bylo jak si hybridi mezi sebou povídají a pak mě někdo, ne zrovna jemně zvedl ze země. Přišel jsem si jak pytel brambor. Nakonec jsem úplně ztratil vědomí.

Jen tma kolem mě. Tma, kterou tak nenávidím a mám z ní strach. Myslím, že to začalo tehdy, když jsem byl úplně malý. Bylo mi asi okolo 5-6 let, už přesně nevím. Jednoho dne si mě odvedli pracovníci, samozřejmě jsem udělal menší scénu, protože mě brali samotného a bratra tam nechali. Byl jsem slaboučký a tak jsem se nedovedl ubránit. Dostal jsem několik injekci na podporu imunity a také ještě na něco, aby mé tělo lépe zvládlo mou přeměnu. 

Ten den byla venku velice silná bouře. Občas bylo slyšet zahřmění a v jednu chvíli uhodil blesk přímo do budovy, ve které jsme se všichni nacházeli. Já v úleku utekl a jelikož to nikdo nečekal, tak než stačili zareagovat, už jsem utíkal dál od nich. Náhodou jsem vběhl přímo do skladu léčiv a zabouchly se zamnou dveře. Nedokázal jsem se znovu otevřít. Úder blesku měl následek výpadek proudu a já zůstal sám celé dva dny zavřený ve skladu a v úplné tmě, než mě konečně našli. 

Probudil jsem se a byl jsem už ve své kleci. I ostatní hybridi byly na svém místě. Před očima jsem stále viděl tvář toho rohatého hybrida, i když bez menších detailů. 

Pomalu jsem si sedl a opřel se o mříže. Můj problém v dolní části těla byl zatím v klidu, jen mě dost bolela hlava od toho pádu. Musel jsem se dost silné praštit. Rozhlížel po chodbě a prohlížel si hybridy v klecích. Všiml jsem si, že nedaleko ode mne se nachází onen rohatý hybrid. Budu mu pak muset poděkovat za tu pomoc.

Lišák

Podle hluku a zvuku mnoha chodidel jsem usoudil, že se prvotní hybridi již vrátily z přednášky, nakonec to netrvalo tak dlouho jak to bylo za mě. Po chvilce byl do cely přiveden i Sebi a Vercia. Kupodivu Vercia vypadala mnohem více v klidu, což nebývá běžné- tím že není zvyklá na toto prostředí bývá více vyjevená ze všeho.

"Stalo se něco?" Zeptal jsem se nakonec Sebastiena, po chvíli uvažování jestli má cenu se ptát. Hlas mi zvláštně přeskakoval, což mi připomnělo že bych měl dodržovat pitný režim. 

"Ne." Odpověděl jednoduše.

Choval se vyplašeně, vlasy si upravil tak že mu zakrývali obličej.  "Vážně? Nelži mi." Ani nevím proč, vědomí že mi lže mě naštvalo. Málokdy se starám o někoho jiného než o sebe. když už se snažím mrzí mě když lže.

"Mám snad na čele napsaný 'idiot'?" Cítil jsem zlost, ne jen na něj, celkově se mé emoce za poslední dobu nahromadily. Bohužel jistě víte že poté se lze těžko ovládat.

 "Zub a hlava..." I když konečně odpověděl, rukou a vlasy si stále zakrýval postiženou část. 

"Dej tu ruku pryč." Řekl jsem možná trochu přísně. Ruku pomalu odstranil a já mohl jeho špičáky, přesněji jeden o kousek kratší. Muselo to bolet, především dáseň. "... Bolí to hodně?"  Pouze kývl, jak jsem čekal.

"Zavolej si dozorce, vezme tě k zubaři. Zub ti neopraví, ale vyřeší bolest." Nechtěl jsem volat dozorce, pokud by sám nechtěl jít. Bohužel zde pro nás není taková péče aby mu opravily zub, mohl by ho zabrousit  nebo podat léky proti bolesti a hlavně zkontrolovat jestli se více neporanil.

***

Rafael

Další den jsem jako vždy seděl ve své kleci a sledoval ostatní hybridy. Což vlastně dělají i oni pokud teda nespí. V noci jsem opet udělal scénu kvůli tmě. Mohli by mi sem dát aspoň malinký zdroj světla, jinak se brzy zblázním...

Místností se najednou rozlehlo bouchnutí dveří a následoval klapot podpatek a to upoutalo pozornost i ostatních hybridů. Podnítilo to mou zvědavost a očekával jsem co se bude dít. Namáčkl jsem se na mříže s tím jestli něco náhodou neuvidím zvědavě jsem čekal až se ukáže ta osoba s podpatky. 

Nečekal jsem dlouho a uviděl jsem vysokou štíhlou paní s blond vlasy sepnuté ve skřipci. V rukou si nesla nějaké knihy a podložku s papíry a propiskou. Na tváři měla celkem milý, ale také velice sebevědomý úsměv. 

Jelikož mě ženy moc nezajímají tak jsem se zase zvedl a sedl do rohu. Moje očekávání že se dneska bude něco dít zase rychle odešlo, stejně jako přišlo.

     

1078slov

Hejtujte, komentujte a čus

Kloubek a @KyaSutcliff