Trpký život... z pohledu hybrida - Lišákovy touhy ||yaoi-mpreg||

7. Přednáška

Minule jsi mohl/a číst ( teda pokud si četl/a... ):

_________

"Co se stalo?" Vím že nerozumí česky, ale já umím dále pouze anglicky a to jistě vím že on ne. Ruce jsem mu pomalu položil na ramena a jemně mnul. Rovnou jsem mohl zjistit jak reaguje na doteky.

_________

Rafael

Moc jsem mu nerozuměl, ale pochopil jsem na co se ptal. Položil mi ruce na ramena, ale já jsem se rovnou natulil do jeho náruče a něžně ho objal. Potřeboval jsem to. Potřeboval jsem obejmout a z nějakého důvodu jsem se u něj cítil bezpečně. 

"B-bratr on zapomenout... Zapomenout na mě... " Snažil jsem se ze sebe něco dostat v jejich jazyce a hlavu jsem měl schovanou v jeho hrudi. 

Jaroslav Miller

Při zjištění že umí aspoň několik českých slov mi odlehlo. Se značným překvapením jsem mu objetí oplatil, v hlavně se mi vyrojilo hned několik poznámek na zapsání.

"Kdo je tvůj bratr?" Mluvil jsem pomalu a co nejsrozumitelněji. Snažil jsem se zároveň tímto učit. Šlo mi hlavně o to navázat s ním konverzaci, přiblížit se k němu víc citově. 

Rafael

"B-bratr Renard..." Vzlyknul jsem mu do hrudi a v hlase jsem měl silný francouzsky přízvuk. 

Trochu jsem pootočil hlavu a tak jsem se díval před sebe a ouško jsem mel přiložené na jeho hrudi. Slyšel jsem každý úder jeho srdce, které poklidně bilo a pro mě to bylo uklidňující.

Jaroslav Miller

Sjel jsem rukou na střed jeho zad a pomalými pohyby vytvářel kroužky.  Nevěděl jsem co všechno si můžu dovolit. Zkoušel jsem najít práh všeho co vydrží, abych věděl jak moc je přístupný. 

"Renard... nikdo takový tu není, třeba jsi si ho spletl." Chytl jsem ho pod koleny, pomalu zvedl z gauče a sedl si na gauč místo něj, posadil si ho na kolena a pokračoval v utěšování. 

S údivem že stále neprotestuju jsem se šťastně usmál. Málo který hybrid je tak přítulný. Vždy jsem rád když podobného hybrida potkám- horší je když váží víc než já a chce abych ho choval... ano to se stalo, cítil jsem se jako rozmačkaná malina.

Bohužel pro oba, jsem po letmém pohledu na hodinky zjistil, že již za pár minut začíná přednáška pro prvotní- na které mimochodem měl být i RAL424 (Rafaelovo laboratorní číslo). Věděl jsem že Riedlová by nebyla ráda kdybych meškal. I když jsem nechtěl, musel jsem Rafaela posadit na sedačku a sám se připravit, najít potřebné papíry. 

"Promiň Rafaeli, musíme jít oba na přednášku. Později si popovídáme." Mluvil jsem na něj pomalu a jen jsem doufal že mi rozumí.  

Rafael 

Opravdu mi jeho doteky nevadily a tak jsem ho nechal. Nějak jsem cítil, že mu mohu důvěřovat a tak jsem se na něj ještě malinko více tulil.  

"On tady... Já vidět ho." Zašeptam a nevěděl jsem zda jsem to řekl správně, ale bylo mi to v tu chvíli jedno. Hlavně když věděl co mu chci říct.