Trpký život... z pohledu hybrida - Lišákovy touhy ||yaoi-mpreg||

23. Injekce první pomoci

Rafael 

Po chvíli si musím sednout a začnu pšikat. Oči mi zarudnou a začne mi téct z nosu. Z nějakého důvodu cítím, jak se mi stahují dýchací cesty a já se nemohu pořádně nadechnout. Co teď? Co mám dělat? Volat o pomoc? Honilo se mi hlavou a vyděšeně zírám před sebe ve snaze vdechnout co nejvíce životodárného kyslíku.

Po nějaké chvíli si konečně všimli, že se mnou není něco v pořádku a přišli ke mně. Doktor zřejmě hned pozná, co se to se mnou děje a uloží mě do polosedu se zapřenýma rukama. Pozorně si mě prohlíží. Mám zarudlé slzící oči, oteklý nos ze kterého mi teklo- musí být na mne velice krásný pohled. Doktor jen zakroutil hlavou. "Silná alergie. Musí hned pryč. Jdeme ke Kláře. Ta si s ním už poradí." Rozhodl a oba dva mě začnou zvedat. "N-ne... Zůstat." Snažím se něco říct. Nechci pryč z tohoto ráje. Chci tu být déle i přesto, že jsem mám pocit na umření. Vím, že se sem je tak nedostanu a nesu to s těžkým srdcem. 

Opět semnou projdou onen labyrint chodeb a šup do výtahu, kde se opět nacházíme v té hrozné stísněné kabině. Jeden z nich zmáčkne tlačítko a výtah se s námi rozjede směrem nahoru. Cítím se velice unavený a tak se snažím aspoň o jednoho z nich opírat, dokud nedojedeme do daného patra. 

Mám pocit že to pomalu semnou sekne, oni mě už musí táhnout, nejsem schopen jít po svých. "Jestli nám tenhle chcípne, tak nás Šéfová zabije." Zavrčí dozorce a dotáhnou mě do bílé místnosti a i přes ucpaný nos můžu cítit slabě štiplavou vůni dezinfekce.

Klára Kovářová- doktorka (Kloubek)

Z poklidného oběda, mě vyruší dusot několika nohou. V koutku duše doufám že to neznamená práci pro mě, že mám možnost se pro jednou v klidu najíst. Však k mé smůle, do pár vteřin v mých dveřích stojí dva pracovníci na rukou nesouc hybrida. Očividně skoro v bezvědomí, oteklého s oblasti očí a nosu- všech citlivých sliznic. 

Krabičku s obědem ihned opomenu a přikážu ať ho položí na lehátko. "Co se mu stalo?" Na mysl mi ihned přijde prudká alergická reakce. Vím o všech plánovaných procházkách, a překvapivě často hybridi zjistí že mají alergie jako lidé. 

"Myslím že má alergii, nevím na co, ale během pár minut nemohl dýchat a zrudl. Asi omdlel." Jak jsem si myslela... Nyní však nastal problém, musím mu podat léky proti alergii. Mám zde i "injekci první pomoci", bohužel pouze proti alergii na hmyzí bodnutí. 

"Jak dlouho už to trvá?" Ptám se při rychlé prohlídce "Nevím, asi několik minut. Hned jsme ho přinesli." Odpoví jeden pohotově. 

" Sundejte mu pouta a ihned ho vzbuďte, potřebuju aby vnímal." Rozkážu dvěma mužům co nervózně pozorují mé konání. Jdu hledat léky ve velkém šupleti s mnoha krabičkami. Mé nepořádné uspořádání se mi vymstilo.   

Rafael

Na nějakou chvíli ztratím vědomí a poslední co cítím je, že mě někdo položí na lehátko. Na příkaz doktorky začne dozorce semnou třást, ve snaze mě přivést zpět k vědomí, avšak mé dýchání se zpomalovalo a puls slábl. "Tak se do prde*le prober! Opovaž se mi tu chcípnout! Na tvém životě závisí i můj život!" Rozkřikl se už ze zoufalství a více semnou třásl a ten druhý mi rychle sundá pouta, přičemž mi ruce bezvládně sjedou na lehátko.