Trpký život... z pohledu hybrida - Lišákovy touhy ||yaoi-mpreg||

22. Procházka

Rozhovor mluvený francouzsky psán TAKTO, česky TAKTO.

Rafael

Uslyšel jsem vypísknutí a už jen podle hlasu jsem jej poznal a jeho vůně mi to jen potvrdila.

"Renard, bráška..." Pokouším se tiše o češtinu a více protáhnout ruku směrem k němu. Snažil jsem se najít jeho ruku, abych jej mohl za ní uchopit a rovnou jsem tam prostrčil naši vzácnou fotku, aby věděl, že ji stále mám u sebe a hlídám si ji.

Chtěl jsem jej cítit a slyšet jeho hlas, jen abych si mohl vynahradit ty roky bez něj, kdy jsem ani nedoufal v tento okamžik. Chtěl jsem vidět, jak se v této chvíli tvářil, ale mohl jsem být aspoň vděčný, že jsem se jej mohl dotýkat.

Lišák

Nemůžu jsem se soustředit, vůně mě příliš rozptyluje. Ocas se mi nekontrolovatelně houpe radostí, lehce zastřenou smutkem. 

S hlavou v oblacích a myšlenkami v mlze jen sedím a koukám do prázdna. Ani nevím nad čím mám přemýšlet, co mám dělat. Než se naděju, psychickým vyčerpáním upadnu do spánku, překvapivě tvrdého. Až Sebiho příchod z procházky mě probudí, on však pouze zalehne do peřin.

Po krátkém rozkoukání, jsem zjistil že vedle mého boku leží fotka. Někdo ji musel prostrčit skrze díru ve zdi, nebo sem doplachtila odjinud. Byla otočená čistě bílou stranou navrch. S malým třasem v rukách jí otočím a nemohu uvěřit co vidím. 

Rafael

Dlouho se nic nedělo, žádná odezva. Smutně stáhnu ouška a svět okolo sebe nevnímám, jak jsem ponořený do víru myšlenek, až nakonec zavřu oči a pokusím se na chvíli prospat. 

Nevím na jak dlouho jsem usnul, ale probere mě až mužský hlas. Nastražím ouška na náznak, že jej poslouchám a zvednu k němu hlavu, abych se podíval na narušitele mého spánku.Mladý chlap s takovým štětečkem vousů pod spodním rtem a na očích hranaté brýle, bez spodních obrouček. "Dobrý den." Začal a já měl už chuť se jej zeptat, proč si myslí, že je dnešek dobrý, ale jsem ticho a krčím se v peřince. Přeci jen moc statečný nejsem, ale to horší teď přišlo. 

Pozdravu jsem rozuměl, ale zbytku už bohužel moc ne. "Na dnešek tu máte předepsanou 30 minutovou procházku ve venkovním výběhu. Budete se moci pohybovat, jak jen budete chtít. Bude jen na vás, jak využijete těch 30 minut." Pokračuje v mluvě a já už už chci jít k Vítkovi a zeptat se jej, co říkal.Rozuměl jsem něco ohledně 30 minut a něco o pohybu. Že by s námi hodlali něco dělat? No uvidím, co bude dál.  

"Teď potřebuji vědět, zda nemáte problém s chůzí, nebo nějaký zdravotní potíže." Dívá se na mne a já poznám, že se zřejmě na něco ptal. Povzdechnu si a podíval se mu do očí. "Já nerozumím. Neumím po česky." Zakroutil jsem hlavou a on protočil očima. "To jsem to dneska dostal pěkný materiál..." Řekne si pro sebe a podívá se do spisů, pokývá hlavou. 

Hned mi svou otázku zopakuje v mém jazyce a já mu na ni mohu odpovědět. "Jsem zdraví. Nemám žádný problém s chůzí"On jen pokývá hlavou a seznámí mě s tím, že pokud se o něco pokusím, tak má povolení mě zneškodnit. Vše mu poslušně odkyvu. "Teď prosím vyjděte před celu." Požádá mě a já se hned vyhrabu z peřinky, která zakrývala díru ve zdi.V klidu přijdu před celu a na ruce dostanu želízka od dozorce, který si pro sebe jen něco nespokojeně brblá. Zřejmě dnes nemá svůj den...