Trpký život... z pohledu hybrida - Lišákovy touhy ||yaoi-mpreg||

15. Silná touha

Lišák

Sebastien se probudil až kolem večeře. Po snězení lehkého jídla, jsem si lehnul. Je mi skoro až horko, ležím na studen zemi, cítím příjemné mrazení na pokožce, i přes triko.

Celkem dlouhou dobu jsem pouze plynul mezi myšlenkami, nechtěl jsem spát- necítil jsem se ospalý. Zvuky mi splývali v jeden jednolitý hluk. Než jsem si uvědomil, na tváři se mi rozléval úsměv. Myšlenky nad minulostí, které se každým dnem rozrůstali, objevovali ztracenou minulost. Zároveň pocity spojené s pářením, přinášeli vybrané vzpomínky.

"Lišáku?" Zastřeně slyším své jméno. Lehce naštvaný, díky vyrušení, se optám zpět. "Co?" Podle hlase se ptal Sebi. Možná díky lenosti, nemám sílu ani se otočit. Spíše nechci. Však bolestné zavití mě probudilo z klidného stavu.

"Co- co potřebuješ?" Lehce vyděšeně očima skenuju jeho tělo, hledám zranění, nebo věc která ho donutila vít. Sebi se mě snažil uhranout očima, já však lehce vyděšený z údajného zranění neměl pomyšlení. Sednu si a zapřu se o ruce.

"Hmm- no... to hrozně bolí." Řekl jednoduše. Rukami zakrývajíc, jistě 'bolestivý' problém, upozornil i beze slov co ho trápí. Páření na něj má pádný a rychlí účinek. Už jen dráždivé, míchající se, vůně dokázali někdy i u mě vyvolat podobnou tělesnou reakci. Pro něj jako pro nováčka v tomto, tom musí být ještě více nesnesitelné.

Bez rozmyslu jsem promluvil. Možná pocit- a hrůzné vzpomínky na moje první období- kdy jsem nevěděl jak se s tím vším vyrovnat, mě částečně donutily pomoct. "Nevím jestli ti můžu pomoct... ty mříže." S lehkým pokynutím, se posadím a srovnám v zádech. Každým nádechem dokážu lépe identifikovat Sebiho pach. Mnohem více dráždivý, než dny předtím.

Však, co je špatného na chtíči? Posunu se k mřížím, pomalým pohybem s trochou nejistoty chvějící se uvnitř. Skoro celý jsem se na ně natlačím. Cítím nepříjemný chlad na těle, mráz postupuje mým tělem. Jeho pach sílí v mé přítomnosti, svaly se uvolní a naše těla ví co chtějí. Však mysl stále připomíná krutou realitu.

Nechtěl jsem udělat první krok, cítil jsem se trapně a strach převyšoval. Stále mi na mysl přicházeli argumenty, pádné důvody proč přestat, proč neničit ten vztah který máme teď. Však jeho ruka na mém koleni zastavila veškeré logické myšlení. Libido přebíralo kontrolu.

Může se to zdát divné, možná až potupné, jak se necháme lehce ovládnout zvířetem uvnitř nás. Jak jednoduše si vydobyde místi na světle.

Stydlivě si rukou stále zakrýval erekci. Kdyby věděl, co všechno jsem už dělal a kým nestyděl by se. Jeho nezkušenost mě více navnadila.

Pocity i pachy jsou silnější než při prvním úletu. Dostali jsme se do jiné dimenze, i když jen chvíli. Vůně hořké čokolády a jemný závan heřmánku zaplnil můj nos a udržoval důležité smysly v ústraní. Úplně mě otupily. Logické myšlení nemělo šanci.

Rafael

Spal jsem klidně a zdál se mi velice podivný sen. Ve snu semnou byl bratr, ale byl nějaký Odměřeny a držel za ruku pro mě neznámého chlapce. Chlapec byl normální člověk a já to nechápal. Vždy když jsem chtěl promluvit, tak z mých úst nic nevyšlo. Nemohl jsem mluvit a bratr mi uhýbal pohledem...

Po probuzení jsem z toho měl smíšené pocity. Sice to byl jen sen, ale byl zvláštní a já se obával nejhoršího... Že si bratr našel někoho jiného a já už pro něj neexistuji.