Miraculous: Chvilkova nepozornost

14.

Marinette /Ladybug :

Měla jsem ještě trochu času, než měl přijít Luka, tak jsem dělala nějaké návrhy. Bylo už půl osmé a já slyšela nějaké zaklepání.

Že by Chat? Řekla jsem si v hlavě a šla otevřít poklop. Nikde nikdo. Zase jsem si chtěla jít sednout ke svým návrhům, když v tom někdo znova zaklepal. Já šla dolů otevřít. Stál tam Luka s květinou.

"Ahoj Luko" řekla jsem a sklonila svůj zrak k zemi.

"Ahoj Marinette, Jules říkala, že nejsi ve své kůži, tak jsem ti přinesl květinu. Snad ti, alespoň trochu zlepší náladu" řekl a podal mi krásnou růžovou růži.

"Dě-děkuji, je nádherná" čichla jsem si k ní a stejně, tak jak krásně vypadala, tak tak krásně i voněla.

"Pojď za mnou" řekla jsem a šla nahoru do svého pokoje.

"Máš to tu moc krásné" řekl a dál se rozhlížel po mém růžovém pokoji. Já zatím dala tu růži do vázy a položila ji na stůl, vedle mého počítače.

"Tak se můžeme vrhnout na ty návrhy, ne?" řekla jsem a otočila se na Luku, který se stále rozhlížel po pokoji.

"Jasně" a usmál se na mě a já mu úsměv oplatila.

O hodinu později

"A tady bych přidala malý nápis, který se bude měnit podle barvy. Budou čtyři barvy červená, fialová, růžová a modrá a každá tam bude mít jméno Ivan, Juleka, Rose a tvoje" a ukázala jsem mu to na mém tabletu.

"Marinette to je skvělý nápad, Ty jsi úžasná" řekl a kouknul přímo na mě, já zrudla. Přišlo mi, že jsem něco slyšela na balkóně. Chtěla jsem se zvednout, ale on mě zastavil. Chytil mě za týl a přitáhl jsi mé rty na ty jeho.

Byla jsem dosti překvapená a nevěděla jsem co dělat . Slyšela jsem nějaký jemný zvuk, jako otvírání dveří. Najednou to slyším.

"Jak jsi jen mohla" odstrčím Luku a otočím se. Vidím jen otevřený poklop. Zvednu se a běžím na balkón. Zabouchnu poklop.

"Chate" křičím na celou Paříž a do toho mi tečou z očí slzy. Nakláním se přes zábradlí a rozhlížím se. Jenže to bych nebyla já, abych nepřepadla. Naštěstí jsem se chytla.

"Pomoc, prosím, Chate" tyhle tři věci jsem řvala pořád dokola. Už jsem se nezvládala držet a pomalu se začala pouštět. Už jsem se smířila s tím, že to je můj konec, když v tom.

"Marinette, chyť se" a viděla jsem tam Luku, který mi podával ruku.

"Promiň, ale nemůžu, někomu jsem ublížila a nezasloužím si ničí pomoc" a udělala jsem tu největší blbost, co jsem mohla.

"Sbohem" a pustila jsem.