Miraculous: Chvilkova nepozornost

15.

Adrien /Chat Noir :

Nevěřím tomu, co udělala. Tomu, co jsem viděl jsem nevěřil, ale dost mě to ranilo. Když jsem byl dost daleko, tak jsem si sedl za komín, něčího baráku a tam se rozbrečel, jak malá holka. Najednou, ale slyším známí hlas.

"Chate" věděl jsem, že to je Mari, ale neměl jsem sílu jít za ní. Chtěl jsem jít dál, jenže jsem ji zase slyšel.

"Pomoc" to už jsem se nerozmýšlel a šel přímo k jejímu domu. Už jsem tam skoro byl. Viděl jsem Mari, která se drží zábradlí a Luku, který jí podává ruku.

"Když je tam Luka, tak mě už nepotřebuje" Řekl jsem potichu a po tváři mi stékala další slza. Už jsem se otáčel a připravoval si svojí tyč, ale pak.

"Promiň, ale nemůžu, někomu jsem ublížila a nezasloužím si ničí pomoc" to když jsem slyšel, tak jsem se otočil.

"Sbohem" a viděl jsem, jak se pustila. Na nic jsem nečekal a rozběhl jsem se. Naštěstí mi spadla přímo do náruče.

"Marinette, jsi celá?" ona jen kývla hlavou na znamení souhlasu.

"Co si o sobě myslíš, nejdřív dáš někomu jinému pusu a pak mě chceš zničit tím, že bych tě navždy ztratil" bylo to sice dost hrubé, ale byl jsem naštvaný a vyděšený k smrti.

"Já jsem strašná, nezasloužím si tě. Vždyť mě ani nemáš rád a ty jsi to nejhezčí co se mi v životě stalo" a brečela si tam do dlaní. Nemohl jsem se dívat, jak se lituje a trápí. Sundal jsem jí dlaně z obličeje a zvedl jí bradu, aby se mi dívala do očí.

"Marinette, to neříkej, kolikrát ti mám říkat, že jsi ta nejúžasnější, nejkrásnější a nejchytřejší holka, co znám a navíc tě miluji a nedokázal bych unést, že by se mé princezně něco stalo" řekl jsem a díval jsem se jí přímo do očí a ona mně také. Objala mě, ale já jí odstrčil. Nechápavě se na mě podívala a já si ji přilepil na ústa. Začala spolupracovat.

Takhle jsme tam stáli asi minutu, tedy až do doby, kdy přišel dolů Luka. Zíral na nás jak na zjevení.

"Omlouvám se, já nevěděl že" zastavil jsem ho zvednutím ruky.

"To je v pohodě, ani jsi to vědět nemohl. To já jsem ztropil scénu a kvůli mně málem Mari přišla o život. To já si to nikdy neodpustím" a zase mi začala stékat slza.

"Ani jeden za to nemůžete, kdybych si dávala trochu pozor tak se nic z toho nemuselo stát a kdybych nebyla blbá a chytla se Luky tak jsem vůbec nemusela být skoro mrtvá, prostě je to moje vina a basta" řekla Mari která si opřela hlavu o mou hruď.

"Tak já už nebudu rušit, Ty návrhy dořešíme jindy, Ahoj" řekl Luka a pomalu začal odcházet.

"Počkej" zakřičel jsem na něj a Mari na mě také překvapeně pohlédla.

"Nikdo se to nesmí dozvědět, jasný!" a koukal jsem na něj. Bylo vidět jak polkl, ale poté souhlasil a odešel.

"A co mi dva" řekl jsem a koukl na Mari.

"My půjdeme nahoru" kývl jsem na souhlas a vyskočil na její balkónek. Chtěl jsem otevřít poklop jenže mě zastavila.

"Proč chodit dovnitř, když tady venku je tak krásně" řekla a pousmála se. Já už na nic nečekal a políbil jsem ji. Líbali jsme se při měsíčku pod širým nebem s zářivými hvězdami, jako oči mé krásné princezny.