Miraculous: Chvilkova nepozornost

5.

Marinette /Ladybug :

Ráno jsem se probudila a nestačila jsem se divit.

"Co tady dělám? TIKKI" zakřičela jsem jméno mé malé Kwami a ta hned přilétla.

"Ano, Marinette. Co se děje?" otázala se mě.

"Co dělám v posteli, Co se včera všechno stalo a kde je Chat?" vychrlila jsem na ní hromadu otázek najednou.

"Marinette uklidni se. Nic se nestalo. Usnula jsi, Chat tě dal do postele a odešel"

"Děkuji a promiň mi to prosím, nevím co to do mě vjelo" a usmála jsem se na ní.

"To je v pohodě Marinette" řekla A objala mi tvář.

"Děkuji Tikki, jsem ráda, že jsi moje Kwami" Po našem krátkém rozhovoru jsem musela jít udělat ranní hygienu a připravit se do školy, která začínala za deset minut.

Adrien /Chat Noir :

Ráno mě probudil zvuk budíku. Nevěřil bych jak jsem nevyspalý.

"Příště až bude škola, tak možná budeš chodit spát místo toho, aby jsi celou noc strávil u dívky, kterou si ten den odmítl" řekl Plagg a zasmál se.

"Vtipné Plaggu, radši mi pomoc vymyslet, jak se mám omluvit Mari" a začal jsem se převlékat.

"Nestačilo ti to, jak si u ní byl skoro celou noc?" řekl a zase snědl kousek camembertu.

"Jasně že ne, to že s ní budu za dobro jako Chat neznamená, že bych s ní nemohl být za dobro i jako Adrien, chápeš?" zeptal jsem se ho, ale on už zase neposlouchal. Tohle se mi na tom včerejším večeru líbilo, stejně tak na Mari. To že umí naslouchat a být tu při ruce.

Ve škole

Zastavili jsme před školou, jako vždy. Když jsem uviděl Nina, tak jsem šel hned za ním. Tedy až do chvíle než jsem si všiml uřícené Marinette. Rozhodl jsem se jí omluvit, takže jsem odešel z mé přímé trase k Ninovi a šel přímo za Mari.

"Marinette počkej" zařval jsem když už skoro vešla na školní schody. Otočila se a udiveně a naštvaně koukala jak se tam za ní ženu.

"Co chceš Adriene, musím do třídy, nechci zase přijít pozdě" a koukla se na mě s pohledem který očekával odpověď.

"Mari já se moc Omlouvám, jsem pitomec. Ty si tohle nezasloužíš, jsi skvělá holka a máš něco co žádná jiná. Doufám, že mi odpustíš mohli bychom být zase přáteli" a smutně jsem se na ní koukl.

"Adriene neříkám bylo to pro mě těžké, ale je tu někdo kdo mi hodně pomohl a určitě by mi řekl ať se řídím srdcem, a to mi radí, abych ti odpustila" řekla a skočila mi kolem krku.

"Takže..."

"Ti odpouštím" řekla a já jí taky objal.