Miraculous: Chvilkova nepozornost

3.

Adrien /Chat Noir :

Celý jsem se červenal, naštěstí to nebylo vidět pod maskou. Když si Marinette, vyhnula tričko co měla na sobě, tak jsem se nestačil divit.

"Mari?" řekl jsem trochu vyděšeně.

"Ano?" zeptala se s úsměvem na tváři.

"Asi budeš potřebovat lékárničku" ona se na mě nechápavě otočila.

"Máš totiž záda plné škrábanců a střepů" ona se zvedla a šla kouknout do zrcadla, jenže jí asi nedošlo, že tam jsem a ona je jenom v podprsence. Musím uznat, že byla okouzlující, a já byl červenej, jak Nathanielovi vlasy.

"Chate, asi od tebe budu potřebovat pomoc" řekla vystresovaně a koukla na mě. Pak si, ale asi uvědomila, že tam pořád jsem a ona je v jen podprsence. A stáhla si tričko.

"Dobře, kde máte lékárničku?" ukázala na poklop a řekla, že v koupelně nad zrcadlem.

Opatrně jsem otevřel poklop a rozhlížel se jestli někde nejsou její rodiče. Naštěstí nebyli tak jsem doběhl do koupelny.

Marinette /Ladybug :

Když mi Chat prohlížel ty záda, tak jsem se cítila dost zvláštně, ale přitom i příjemně.

"Mari?" řekl ustaraně. Já se usmála, protože mě zase oslovil Mari a mně to přišlo hrozně sladké a roztomilé.

"Ano?" řekla jsem s tím úsměvem na tváři. Asi jsem vypadala dost zvláštně, ale mně to bylo jedno.

"Asi budeš potřebovat lékárničku" řekl a mně zmizel úsměv z tváře a otočila jsem se.

"Máš totiž záda plné škrábanců a střepů." zvedla jsem se a doufala, že si jen dělá srandu. Stoupla jsem si zády před zrcadlo. Měl pravdu. Moje záda byla celá od střepů z nějaké lahve. Tak to dopadá, když lidi netřídí.

"Chate, asi od tebe budu potřebovat pomoc" otočila jsem se a všimla si jeho pohledu. Došlo mi, že jsem vlastně bez trička, tak jsem si ho zase nandala.

"Dobře, kde máte lékárničku?" já ukázala na poklop a řekla, že v koupelně. On odešel pro tu lékárničku. Já věděla, že je na něj spoleh při boji s akumy, ale že i s jinými problémy a ještě k tomu normální holce jako jsem já, to jsem nečekala. Ještě tak ochotně.

"Marinette, budeš v pořádku?" zeptala se mě moje malá Kwami a bylo vidět, že má o mně strach.

"Určitě ano, Chat mi to ošetří a budu určitě v pohodě" a zasněně jsem se na ni podívala.

"Marinette, tobě se líbí?" zeptala se mě a vytrhla mě z myšlenek.

"Co mě, ne. Jen mi pomáhá nic víc. Vždyť víš, že se mi líbí Adrien"

"Jo, ale Adrien tě odmítl" já se na ní smutně koukla a vzpomněla si na to co mi řekl.

"Jo, to sice jo a neříkám ranil mě tím hodně, ale to neznamená, že hned podlehnu Chatovi, nebo jo?" koukla jsem na ní se slzy na krajíčku. Ona jen tak tak stihla zmizet, protože přišel Chat.

Adrien /Chat Noir :

Když jsem šel zpátky do Marinettinýho pokoje, tak jsem slyšel, jak se tam s někým baví. Tak jsem si vlezl na schody a chvilku poslouchal.

"Marinette, tobě se líbí?" slyšel jsem jak řekl nějaký jemný hlásek. Zajímalo by mě o kom mluví.

"Co mě ne. Jen mi pomáhá nic víc. Vždyť víš, že se mi líbí Adrien" Ona mě má vlastně ráda, teda toho modela co zná, ale to není moje pravé já.

"Jo, ale Adrien tě odmítl" vzpomněl jsem si na dnešní dopoledne. Nenávidím se za to co jsem jí řekl. Jsem monstrum.

"Jo, to sice jo a neříkám ranil mě tím hodně, ale to neznamená, že hned podlehnu Chatovi, nebo jo?" Musím jí nějak pomoc nemůžu jí nechat takhle zraněnou. Počkat doopravdy řekla, že se možná zabouchla do Chata. Do mě. To už jsem nevydržel a vtrhnul jsem tam.