Příběh k seriálu kouzelná beruška a černý kocour (miraculous)
Budou se tu vyskytovat hlavní shipy (MARICHAT, LADRIEN, LADYNOIR, ADRINETTE)
Který se dozvíte až v knížce 😂😂
Tak si to užijte.
Měla jsem na sobě zelené šaty s malým nádechem do modré, Baleríny podobně zbarvené a růžovou taštičku přes rameno. K tomu jsem si rozpustila vlasy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sice nevím jestli to byl dobrý nápad, ale nic jiného mi nezbývalo. Alya mě dotáhla k baru. Začaly jsme si povídat a popíjet nějaké drinky.
"Ahoj dámy, můžu vás pozvat na drink?" řekl nějaký kluk.
"Promiň jsem zadaná" řekla Alya a já nevěděla, jak se vymluvit.
"A já žádnou známost nehledám" řekla jsem a otočila jsem se zpět na Alyu.
"Opravdu, já myslím, že bych se ti líbil" ignorovala jsem ho a pak odpověděla.
"řekla jsem Ne" a znovu se otočila na Alyu.
"Za chvilinku se uvidíme" zašeptal mi do ucha, ale já ho ignorovala.
Po chvíli za Alyou přišel Nino a nastavil ruku.
"Smím prosit" řekl a kouknul se Alye přímo do očí.
"Jistě" odešla s ním a já tam zůstala sama.
Chvíli jsem tam popíjela, do doby kdy znova přišel ten kluk.
"Ještě jednou tě zvu" a já se na něj otočila.
"Co nechápeš na slovu Ne" a poté jsem se otočila zpátky.
"Ale no tak krásko, jeden tě nezabije" vzala jsem sklenici co byla přede mnou a vylila ji na něj.
"Škoda tak dobrého pití" řekla jsem a zasmála se.
"Toho budeš litovat, slečinko" zašeptal mi do ucha a odešel.
Pomalu začínala půl noc a já už byla celkem hodně opilá. Alya a Nino někam zmizeli a já se rozhodla jít domů.
Vyšla jsem ze dveří baru a šla směrem k mému domu když v tom, mě někdo chytil za ruku.
"Pust mě!" snažila jsem se tomu člověku vymanit že sevření, ale nedařilo se mi to.
"Já říkal, že toho budeš litovat" řekl a hodil mě na zem. Cítila jsem od zad bolest jako od hřebíků a vzpomněla jsem si na včerejší zranění a Chata.
"A to mě tady teď zbiješ, znásilníš nebo dokonce zabiješ?" zeptala jsem se celkem vystrašeně.
"No podle toho, jak se za chováš" a začal se ke mně přibližovat a já se bála, čím dál tím víc.
"Chate, pomoc" šeptla jsem do noci když mi pomalu začal sundávat spodní prádlo. Vy si jistě říkáte, proč se nebráním. Jednoduše když něco zkusím, tak mě zbije, že se nebudu moci ani zvednout. Vím to, protože už to udělal. To vám, ale popisovat nebudu.
"Nech mě prosím" řekla jsem slabě.
"Zkoušíš se vymlouvat" a znova mi namlátil. Pomalu jsem začala upadat do bezvědomí, ale z posledních sil jsem zařvala "Chate".
