Miraculous: Chvilkova nepozornost

27.

Marinette /Ladybug :

Probudila jsem se v temné místnosti s velkým fialovým oknem. Byla jsem připoutaná  za ruce ke zdi, řetězy. Snažila jsem se dostat pryč, jenže jsem uslyšel nějaké kroky.

"Co po mně chcete?" řekla jsem vyděšeně a naštvaně.

"Od tebe, od tebe nic" řekl mužský hlas, který se stále blížil.

"Tak, proč jsem tady?" křikla jsem na místo, odkud jsem slyšela ten hlas.

"Já jsem přítel, neboj se mě" řekl celkem uklidňujícím hlasem ten muž.

"Jak se nemám bát, když jsem spoutaná a člověk, který tu je se mnou se ani neukáže" pomalu mi začala docházet energie, tak jsem se pomalu přestávala snažit dostat pryč.

"Skrývám se, abych tě chránil, tebe, sebe a tvé přátele" mluvil opravdu uklidňujícím hlasem a já se pomalu přestávala bát.

"Před čím?" zeptala jsem se dost nechápavě.

"Spíš před kým?" řekl a já stále nechápala.

"Před Chat Noirem" já jsem vykulila oči.

"Cože, před Chatem, před Pařížským superhrdinou a člověkem, který mě tolikrát zachránil" nechápala jsem, co ten člověk říkal, ale už jsem s ním nechtěla trávit ani minutu a začala jsem se snažit ještě víc než předtím.

"A právě kvůli tomu jsi připoutaná" řekl a pomalu se začal přibližovat.

"Já ti nevěřím" řekla jsem a dále jsem pokračovala.

"To ti to nedochází, to znásilnění udělal on, nebo mi chceš říct, že se tam jen tak procházel o půlnoci" z jeho řečí mi začaly téct slzy a přestala jsem s tím taháním.

"Ne to by mi neudělal" řekla jsem ubrečeně.

"Nebo, proč se tě nezastal ve škole, když Alya řekla tu hnusnou věc" řekl a pomalu se mi začal dostávat do mozku. Někde v dálce jsem slyšela, jak někdo volá mé jméno, ale bylo to až moc tlumené.

"Protože tam nebyl" řekla jsem na obranu svého Chata.

"A nebo tam byl a jen s tím souhlasil" to už my slzy tekly jako vodopád.

"Vždyť ho vůbec neznáš" zakřičela jsem na něho.

"Myslíš, že s tebou byl z lásky" a já kývla na souhlas.

"Tak to se pleteš, jen tě využíval" to tak moc bolelo. Každé jeho slovo bylo jako nůž do srdce.

"Nikdy tě nemiloval, ani milovat nebude" řekl a pomalu odešel. Tohle mě úplně zlomilo. Měla jsem moc málo energie a tak jsem po chvíli vzlykání odpadla, ale ještě před tím jsem něco slyšela.

"Já jí nikdy ne... milovat" ten hlas jsem poznala, ale moc jsem mu nerozuměla.