Příběh k seriálu kouzelná beruška a černý kocour (miraculous)
Budou se tu vyskytovat hlavní shipy (MARICHAT, LADRIEN, LADYNOIR, ADRINETTE)
Který se dozvíte až v knížce 😂😂
Tak si to užijte.
Bylo už půl šesté a já si řekl, že bude lepší, když půjdu dřív tak jsem se transformoval. Před odchodem jsem se ještě trochu učesal a upravil, poté jsem vyrazil.
Dopadl jsem na její balkónek a zaklepal na poklop.
"Počkej chvíli" řekla Mari z jejího pokoje. Lehl jsem si na lehátko a chvíli tam byl. Po asi deseti minutách jsem přišel k zábradlí a díval se do ulic Paříže. Mari se ale má. Řekl jsem si pro sebe při rozhlížení.
"Promiň Chate, nečekáš moc dlouho?" já se otočil a tam stála moje Mari. Měla na sobě nádherné černé krajkové šaty ke kolenům a tvarovali její nádhernou postavu. K tomu měla malou černou taštičku s růžovou mašlí a černé balerínky. A abych nezapomněl měla rozpuštěné vlasy a na stranách je měla svázané zelenými stužkami.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Vypadáš nádherně" to bylo to jediné, co jsem jí k tomu mohl říct. Ona se trošku zčervenala a usmála se.
"Vážně se ti líbí" a přišla blíž.
"Mari ty šaty jsou nádherné, ale ty jsi v nich neodolatelná a nadpozemsky krásná" hned mi dala polibek a já jí ho oplatil.
"Děkuji" a dala mi další polibek.
"Tak jdeme?" řekla po chvíli.
"A kam by se princezně chtělo?" a vzal jsem jí do náruče.
"Zkus vybrat ty" řekla.
"Vím o jednom krásném místě ale budeme muset zjistit, jestli mají otevřeno" ona kývla na souhlas a já seskočil z jejího balkónu.
"Tak jsme tady" a ukázal jsem na barák vedle mě.
"Vždyť tady nic není, jen tu bydlí úplně obyčejní lidé" řekla a já se na ni otočil.
"Počkej chvíli tady, hned se vrátím" dal jsem jí pusu na tvář a vešel dovnitř.
"Mistře?" zaklepal jsem na dveře a vešel. Tam seděl námi všemi milovaný stařík.
"Co potřebuješ Chat Noire?" zeptal se mě s jeho úsměvem.
"Nemohl bych sem vzít jednu dívku?" a trochu nervózně jsem se na něho podíval.
"Podle toho jakou a proč?" a stále mě sledoval.
"Marinette Dupain chengovou a jelikož má asijské předky tak mě napadlo jí sem pozvat na večeři" a dosti nervózně jsem se na něho podíval.
"Počkejte deset minut a pak přijďte, ale hlavně jí neříkej nic o mně a ani o mirakulích, je ti jasný" na mé tváři se objevil obrovský úsměv.
"Moc vám děkuji Mistře a nebojte se, nic jí neřeknu" a běžel jsem dolů.
"Mari" rozhlížel jsem, ale nikde jsem ji neviděl. Šel jsem do uličky a znova zavolal.
"Marinette, kde jsi" najednou mě něco chytlo za pusu a zatáhlo do tmy. Já tomu dupl na nohu.
"AU" písklo to a pustilo mě.
"Kdo jsi a kde je moje Mari" ono mě to přitlačilo ke zdi a políbilo, nejdříve jsem se snažil vyváznout, ale pak jsem se podrobil.
