Miraculous: Chvilkova nepozornost

11.

Adrien /Chat Noir :

"Chate?" řekla Mari která mi usínala v náruči.

"Ano?" řekl jsem a usmál se na ni.

"Slib mi, že zítra zase přijdeš" koukla na mě celkem dost unaveně. Dorazili jsme na její balkónek a otevřel poklop. Položil jsem jí do postele a přikryl ji.

"Samozřejmě, že přijdu" řekl jsem a dal jí pusu na čelo. Kouknul jsem na ní a ona už spokojeně oddychovala. Tak jsem vylezl a odskákal domů.

Doufám, že mě nikdo nehledal. Říkal jsem si v hlavě když už jsem byl u našeho domu. Skočil jsem do pokoje a přeměnil se. Naštěstí v tu správnou chvíli. Jelikož přišla Nathalie.

"Adriene, jsi v pořádku?" zeptala se mě s ledovým výrazem.

"Ano, jistě. Jenom jsem celkem hodně unavený, tak jestli nebude to vadit, tak bych šel spát a žádal prosím o klid a nerušení" řekl jsem a zívl.

"Jistě" řekla a odešla. Hrozně mě zajímá, jak může hrát pořád takovou sochu.

"Adriene potřeboval bych hromadu sýra" řekl Plagg.

"tady ho máš" a vytáhl jsem jedno kolečko ze šuplíku.

"A to je jako všechno?" a uraženě se otočil.

"A kolik bys toho chtěl" kouknul jsem na něho otráveně.

"No tak minimálně pět" řekl a oblízl se.

"Jó a za co?" řekl jsem posměšně.

"za co? Třeba za to, že jsi byl proměnný celý den s noc a třeba taky za to, že jsem měl pravdu" a vysmál se mi přímo do obličeje.

"Jo? A s čím prosím tě" a usmál jsem se.

"S tou malou pekařkou" a já se na něho naštvaně koukl.

"Neříkal jsem ti, ať jí takhle neříkáš" nevím sice proč, ale vadilo mi, že jí tak říká.

"Vždyť o tom mluvím, Ty se z ní úplně mimo" to už jsem nevydržel a hodil jsem mu další dvě kolečka, toho smrdutého sýra.

"Víc už nedostaneš" a to bylo to poslední, co jsem řekl.

Lehnul jsem si do postele a přemýšlel. Plagg měl přeci jen v něčem pravdu. Líbí se mi a jsem z ní úplně mimo. Vybavoval jsem si pořád chuť jejích rtů a u toho pomalu usínal.

Marinette /Ladybug :

Vzbudila jsem se asi ve dvě hodiny ráno a nemohla znovu usnout. Přemýšlela jsem o Chatovi.

Co když, to co se stalo nebylo správné? Co když ke mně nic necítí a co když jo, ale já ne? Co když nepřijde? Hrálo mi v hlavě pořád dokola a já už to pomalu nezvládla. Převlekla jsem se do pyžama a šla na balkón.

Sice byla celkem zima, ale za to krásná obloha lehla jsem si na lehátko, co jsem tam měla a dívala jsem se na hvězdy. Po chvilce za mnou přilétla moje malá Kwami.

"Marinette, co tady děláš? Vždyť je zima?" a dívala se na mě, ale já se na ni ani nepodívala.

"Mně se tu líbí, je tu krásný výhled na hvězdy" a stále se na ně dívala.

"A to s tím Chatem?" a v jejím hlase byla slyšet nejistota.

"Teď to prosím neřeš a běž spát" ona mě poslechla a lehla si ke mně na rameno.

"Dobrou Tikki" ona už, ale spala a nevnímala. A já po chvíli taky usnula.