Miraculous: Chvilkova nepozornost

19.

Marinette /Ladybug :

Tak to to chodilo nějakou dobu. Vždycky přišel kolem deváté a odcházel kolem dvanácté. Pokaždé jsme se buď líbali nebo si povídali. Jako ne, že by mi to vadilo, ale chtělo to nějakou tu změnu.

"Chate" řekla jsem, když jsme spolu zase leželi na lehátku.

"Ano lásko" a kouknul na mě.

"Co kdybychom zítra někam zašli?" a sledovala jsem jeho reakci. Usmál se.

"Tak princeznu už nebaví jenom pořád ležet a povídat si Čičinkou" řekl a zasmál se.

"Ne to ne, jen" zvednul ruku na znamení mlčení. A já zmlkla a koukala.

"Broučku, já si jen dělám jen srandu, jasně že si můžeme někam zajít" a dal mi pusu.

"Už teď se těším" řekla jsem mezi polibky a stále pokračovala. Poté přišla zase půlnoc a on všeho zase nechal, jako by měl jen omezený čas.

"V kolik mám dorazit zítra?" zeptal se mě, když se pomalu zvedal a podával mi ruku.

"Tak v šest, jestli teda nic nemáš" řekla jsem a chytla ho za ruku. On mě zvedl.

"Dobrá, mimochodem i kdybych něco měl tak to kvůli tobě zruším" řekl a dal mi pusu na čelo.

"Chceš vzít do pokoje, nebo tentokrát půjdeš sama?" a zasmál se.

"Dneska dojdu, dobrou noc můj princi" a koukla jsem na něj. On skočil na zábradlí a já došla k němu.

"Krásné sny princezno" řekl dal mi jednu malou něžnou Pusu na čelo a odskákal.

"Tikki, on je neskutečný, já ho tak miluji" řekla jsem když jsem byla v pokoji.

"Jo, ale nezapomeň, že stále nevíš, kdo se skrývá pod maskou" a já na ní koukla.

"A na tom záleží? Budu ho milovat s ní i bez." a plácla jsem sebou na pohovku.

"Dobře, dělej jak uznáš za vhodné" řekla Tikki a šla na postel. Já ji neřešila a místo toho si šla udělat večerní hygienu a spát.

Adrien /Chat Noir :

"Plaggu, jak je možné, že jsem neviděl, jak je Mari úžasná, už dřív?" a kouknul jsem na malou černou bytůstku pojídající další kolo toho smradlavého sýra.

"Taky nevím, já ti to, ale říkal od začátku?"

"Co jsi mi říkal, už od začátku?" nechápavě jsem se ho zeptal. On protočil očima.

"To že se máš vykašlat na Ladybug a dát se dohromady s dcerou nejlepšího pekaře z celé Paříže" a dál se věnoval svému sýru.

"Plaggu to snad nemyslíš vážně?" on se otočil a hodil na mě dost uražený pohled.

"Co jsem zase provedl"

"Nemluv o nich jako o nějakých věcech, které můžeš jen tak vyhodit. A o Marinette už nikdy nemluv, jako o pekařce, pekařově dceři ani nic podobného, protože ona si tohle nezaslouží" a naštvaně jsem se na něho podíval.

"Dobře dobře" a radši se věnoval sýru. Já jsem zuřil a radši jsem šel do koupelny.

Co se to se mnou děje. Říkal jsem si pro sebe, když jsem si oplachoval obličej. Nadechl jsem se a uklidnil. Poté jsem se převlékl do pyžama a šel spát.