Sněhová vlčice//Adventní kalendář\\2019

Na úvod

,,Zastav to, Richarde!" Zařvala mladá vlčice. ,,Co když nechci?!" Zavrčel vztekle. ,,Prosím, zastav to." Žadonila vlčice nadále. Alfa však byl přespříliš tvrdohlavý.
,,Diego, nenech se vyprovokovat!" Otočila se tedy k druhému Alfovi, jenž měl vztek vepsaný ve tváři

Jenže ani jeden alfa jí neposlouchal. Oboum se oči změnili na vlčí. Mladá vlčice měla poslední plán, jak je zastavit.

Roztáhla ruce, nechala si oči změnit na safírové, které má, když je v podobě vlka. ,,DOST!" Zařvala, jak nejvíc dovedla, přičemž se přeměnila na vlčici a zařvala nelidským hlasem. Do jejího řevu se připojilo i vytí a tak ze sebe vydávala zvuk tak hlasitý, až si obě alfy zakryli uši a tak zvláštní, že se nepodobal ani lidskému a ani vlčímu.
Bílá vlčice pak vyčerpáním spadla na zem a přeměnila se zpět na dívku....jenže byla v bezvědomí.

Oba alfové si sundaly ruce z uší a své, nyní už lidské, oči zvedli k dívce ležící v bezvědomí na zemi.
Znovu se po sobě podívali nenávistnými pohledy a bylo na nich více jak jasně vidět, že by nejraději pokračovali v tom, co se právě chystali začít, než se ozval ten nelidský zvuk, který ona bílá vlčice ze sebe dostala....chtěli začít bojovat.

Bylo na nich vidět, že by se teď hned chtěli pustit do souboje, jako alfa s alfou....ale všechno tohle teď muselo jít stranou, protože ona vlčice, ta dívka ležící na zemi v bezvědomí, pro ně pro oba znamená víc, než cokoli jiného.

A tak se k ní oba rozešli a poklekli vedle ní.
Pro jednoho znamenala celý svět a pro druhého byla celým světem.....vlastně jí měli rádi oba stejně.

,,Co teď?" Zeptal se černovlasý, se zářivě modrýma očima. ,,Budeme muset spolupracovat." Odpověděl ten druhý, jehož vlasy byly tmavě šedivé, až skoro stříbrné a oči čistě šedé.