Sněhová vlčice//Adventní kalendář\\2019

22.

Pohled Richarda

Sotva jsem se dopotácel do domu, přeměnil jsem se a pomalu šel po schodech.
Přidržoval jsem se zábradlí a cítil se neuvěřitelně zesláblý.....a to hlavně psychicky. Jenže má psychika se odrážela i v mém fyzickém stavu....slabost po celém těle. Taky jsem byl vyčerpaný po boji s Diegem.

Došel jsem ke své pracovně a chytil za kliku. Vešel jsem, zavřel dveře a konečně se mohl v klidu sesunout na zem, opřený zády o dveře.

Vjel jsem si prsty do vlasů a po tvářích mi začaly téct slzy. Cítil jsem obrovské zoufalství a bezmoc.

Moje sestra, Rhena, byla několik posledních dní u mě.....Clarence byla u mě. Nesl jsem jí v ruce.....byl jsem jí tak blízko a nevěděl o tom.

Vlka ve mě vždycky dokázala zklidnit moje sestra a já nechápal, proč to dokázala i Clarence....teď už mi to dává smysl.

Nemohl jsem uvěřit, že jsem jí nepoznal. Že tady byla a viděla, co se ze mě stalo....co se ze mě stalo po jejím odchodu. Proto mi s ní bylo tak dobře. Proto jsem jí tak rychle začal mít rád. Proto mi neodpověděla, odkud pochází.....nepamatovala si to.

Horké slzy mi nezastavitelně tekly po tvářích. Nechápal jsem, jak jsem mohl být tak slepý. Byla tady, semnou, a já o tom nevěděl.....jenže ona o tom taky nevěděla.

Strašně mě bolel ten fakt, že když Rhena odešla, začala zabíjet....asi taky přestala ovládat vlka v sobě. Ale nejvíc mě bolelo, že zemřela.....zabila jí bohyně. Ano, zase je živá a v pořádku, ale....moje sestra byla mrtvá. Byl to strašný pocit.

Strašný pocit byl, že jí minimálně půl roku trvalo, než došla, kam došla a než jí bohyně zabila. A maximálně dalšího půl roku jí trvalo, když jí bohyně oživila, než doběhla až sem.

Moje sestra byla vražedkyně, když mě opustila. A pravda byla, že když odešla, taky jsem k tomu neměl daleko.

A pořád jsem nemohl uvěřit faktu, že je tady. Sice teď nevím, kde přesně, ale je tady, v Soumračném údolí. Je tady semnou a je doma. A proč jí to tak táhne k Diegovi? Řekl bych, že k němu má nějaké citové pouto.
A pak mi to došlo....Diego musí být její druh.

Ach ano, Diego. Kdysi můj dobrý přítel. A pak se to všechno rozpadlo, kvůli tomu, že jsme oba získali postavení alfa.

Když nad tím teď tak přemýšlím, to naše přátelství mi chybí. Bylo to přátelství nadmíru zvláštní, ale taky silné. Než se z nás stali alfy.

,,Myslíš si, že jsi rychlejší?" Zeptal jsem se Diega. ,,Jo, jsem rychlejší." Přitakal. ,,Chceš si dát závod?" Zeptal jsem se vyzývavě. ,,S tebou? Kdykoli. Řekni kam až ten závod chceš." Usmál se. ,,K řece. Kdo z nás dřív řeku přeskočí, ten vyhrál." Odpověděl jsem. ,,Tak tedy dobrá." Usmál se a oba jsme se přeměnili na vlky.
Švihl ocasem a vyrazili jsme.
Běžel jsem předním až k řece. On byl těsně za mnou.
Chystal jsem se přeskočit řeku, když mi sjela noha a zaletěl jsem přímo do řeky. Diego řeku přeskočil. Přeměnil jsem se. ,,To není fér." Založil jsem si ruce.
,,Nezapomeň....není důležité vyhrát, ale zúčastnit se." Podal mi ruku. Usmál jsem se a jeho ruku přijal. Už mě zvedal, když jsem za ruku zatáhl a on spadl do řeky vedle mě.
Oba jsme se začali smát a stříkat po sobě vodu...

Vnímal jsem, jak mi horké slzy už tolik netečou.

Bylo to pryč. A chtěl jsem to vrátit? Jo, chtěl. A třeba se s Diegem usmíříme.

Ale stále jsem nechápal, proč měla zrovna Clarence zabránit zkáze našeho údolí. Proč zrovna ona?

Protože zabila nevinné vlky.....a přesto je pořád někde hluboko uvnitř nevinná. Ozval se zvláštní hlas. Takový zvonivý a....čistý. Vlčí bohyně, kdo jiný.

Proč zrovna moje sestra? Nechápu to. Byla to přeci moje vinna, že jsme stále bojovali, ne její.

Ona, protože je tak svá. Tak divoká a zároveň mírumilovná. A právě proto, že je nevinná, přestože zabila několik vlků. Odpověděla.

,,Dá se s tebou takhle lehce mluvit pořád?" Zeptal jsem se nahlas. A jako bych snad čekali odpověď.

,,I tak děkuju, bohyně, že jsi mi jí vrátila." Dodal jsem.
Znovu mi po tvářích stekly slzy, když mi znovu došlo, že právě Clarence je moje sestra Rhena. Je sice teď někým jiným, ale pořád je to moje sestra. A vždycky bude.

Až se vrátí, omluvím se jí, že jsem s těmi boji nepřestal, když mi to říkala. Řeknu jí, že už o ní nechci nikdy znovu přijít. A omluvím se všem, kterým bych se omluvit měl....členům mé smečky, Diegovi a samozřejmě Clarence.