Sněhová vlčice//Adventní kalendář\\2019

20.

Otevřela jsem oči a rychle se posadila. Jsem na posteli v domě Diega....Diega? Byla jsem u Richarda. Nebo ne? Jo, určitě jsem byla naposledy u Richarda. Tak co sakra dělám tady? Jak jsem se sem dostala?

Rychle jsem vstala z postele, ale zvrtla se mi nohy a upadla jsem.
Byla jsem někdo jiný. Jsem setra Richarda, Rhena. Zabíjela jsem.....jsem vražedkyně. Jsem setra Richarda.
Vypadala jsem jinak. Vlčí bohyně mě zabila. Zase žiju. Byla jsem Rhena a teď jsem Clarence.
Byla jsem temná jako noc a vraždila vlky. Teď jsem bílá jako den a nikoho nezabíjím.
Proč jsem to udělala? Proč jsem je zabíjela?

Vstala jsem a chtěla jít ke dveřím, ale zakopla jsem se o nohu postele a skončila no zemi.

Uklidni se, Clarence! Ozvala se Vlčí bohyně a já zůstala sedět na zemi.
Chtěla jsi znát pravdu, teď jí znáš. A jen takhle zastavíš boj. Řekl a já se zarazila.

,,Jaký boj?" Zeptala jsem se nahlas.
Diego si myslí, že ti Richard něco udělal. Richard si myslí, že jsi omdlela, protože ti něco udělal Diego, ještě když jsi byla v tomhle domě. Vysvětlila.

,,Prosím.....co mám dělat? Mám strach." Řekla jsem.
Je normální mít strach. Teď mě dobře poslouchej....už nejsi Rhena, vlčice vražedkyně. Můžeš být ta Richardova setra, která jsi byla, než jsi od něj odešla. A vím, že se bojíš, ale zastav je. Mluvila tak strašně klidně.

,,Jak je mám zastavit? Přeměna na vlka už mě neoslabuje."
Buď sama sebou. Jen tak je můžeš zastavit. Odpověděl a pak nastalo ticho.

Vyběhla jsem z pokoje a následně z domu. V běhu jsem se přeměnila na bílou vlčici se safírovýma očima a běžela, co mi síly stačily.

Musím to stihnout. Ještě jsem přidala. Zastavila jsem jen tak tak. Stála tady celá smečka a evidentně pozorovali, jak se Richard s Diegem perou. Nemohli nic dělat.

Na chvíli jsem se přeměnila, abych je mohla okřiknout. ,,Uhněte mi z cesty!" Zařvala jsem a přeměnila se zpět na vlka. Vběhla jsem mezi členy Diegovi smečky.

Jednou jsem se odrazila a skončila na mýtině. Jo, zase se prali. Sníh kolem nich byl rudý od krve.

Zvedla jsem hlavu k nebi a zavyla. Bylo jim to jedno. Pohled mi padl na jeden veliký kámen na mýtině.

Rozeběhla jsem se k němu nejrychleji, jak jsem dokázala. Přivřela jsem oči a skočila. Odrazila jsem se od kamene a v ten moment se slunce schovalo za obzor.
Při skoku jsem ze sebe vydala zvířecí zvuk a na sněhu jsem nepřistála jako bílá....ale černá jako nejtemnější noc. Zvedla jsem k Diegovi a Richardovi zrak a zavrčela.

Oba se přeměnili a nechápavě na mě koukali. ,,Clarence?" ,,Rheno?" Zeptali se nastejno.

Přeměnila jsem. ,,Běžte od sebe!" Zařvala jsem, jak nejvíc jsem uměla a oni oba se lekli tak moc, že ztratili rovnováhu a spadli do sněhu.

Přes rameno mi spadaly vlasy a já si všimla, že jsou černé, stejně jako Richardovi.
Ani jeden z nich neměl slov.
,,Ano, jsem Clarence. A ano, jsem Rhena. Promiň, Richarde, já sama to nevěděla. Až když jsem omdlela na té skále s tebou na procházce, vzpomněla jsem si. Vzpomněla jsem si, co všechno jsem udělala. Vzpomněla jsem si, proč ze mě Vlčí bohyně udělala Clarence. Udělala jsem chyby a zabila několik vlků. Bohyně mě zabila a zase oživila s tím, že jsem si nic nepamatovala....kromě toho, že mám zastavit zkázu Soumračného údolí a zachránit vás dva. Teď už nejsem ta vlčice, co opustila Richarda a začala zabíjet...teď jsem Clarence, vlčice záchrany, čestnosti a světla. Nejsem temná jako noc, ale jasná jako den. Nemám oči ledově modré, ale mírumilovně hnědé. Stejně tak vlasy a vlčí srst nemám černou jako nejtemnější noc, ale vlasy mám hnědé jako kaštany a srst bílou jako sníh. Mé vlčí oči jsou modré jako safíry a přinášejí klid. Nejsem už Rhena, jsem Clarence.....i tak jsem pořád tvá sestra, Richarde." Konečně jsem to zakončila.

,,Všem se omlouvám.....ať už za cokoli." Dodala jsem. ,,Je mi líto, že jsem odešla, Richarde. Diego, tvého otce zabil Richardův a můj otec, ale Richard za to nemohl." Řekla jsem a povzdechla si.

Došlo mi, že to Diego s Richardem musejí vstřebat a to jim půjde líp, když odejdu.

,,Vrátím se zítra za svítání.....do té doby si to nechte všechno projít hlavou. A omlouvám se za ty zmatky." Řekla jsem, přeměnila se na vlčici v barvě noci s bílou nohou a jantarovýma očima a zmizela v lese.

Přesně tak, Clarence....splnila jsi úkol, zachránila Soumračné údolí a s ním i všechny vlky v něm a taky sama sebe...splnila jsi misi, můžeš na sebe být pyšná, Clarence, vlčice světla a míru.
Jakmile to zakončila, v duchu jsem se usmála a opustila Nebeskou i Severskou smečku.
Zítra za svítání se zase vrátím.
_______________
Ta změna její barvy mě tak napadlo, tak jsem to tam dala 😊
Myslíte, že se změní zpět na bílou vlčici se safírovýma očima a v lidské podobě bude mít zase hnědé vlasy?😏