Sněhová vlčice//Adventní kalendář\\2019

2.

Ještě nějakou tu chvíli oba alfové jen zaraženě stáli na místech, než se po sobě bojovně podívali.

Pak se k ní oba rozešli. Klekli si k ní a chtěli jí k sobě otočit čelem, když se najednou bleskurychle ona otočila k nim a chytila je oba za ruce. Oba sebou cukli, jak její ruce byly ledové. Zahleděla se na oba dva, její stisk povolil a upadla do bezvědomí.

,,Beru si jí jako zajatkyni a vyslechnu jí." Řekl Richard. ,,Ne, já si jí vezmu jako zajatkyni." Odsekl Diego.
Chtěli se hádat dál, když si Diego něčeho všiml.
,,Leží už na mém území." Dodal po chvíli.
Richard zvedl zrak k vysokým stromům a zavětřil. Vztekle zavrčel a vstal od dívky. V dalším okamžiku byla celá Richardova smečka pryč, i s ním samotným.

Diego dívku obešel a zahleděl se jí do obličeje. Po těle mu stále stékala krev. Dřepl si, opatrně vyčerpanou dívku vzal do náruče a rozešel se do domu smečky. Celá jeho smečka ho následovala.

Pohled Clarence

Nejdřív jsem cítila chlad. Jakoby mé holé ruce olizoval ledový, zimní vítr. Až po chvíli mi však došlo, že jsem přikrytá dekou a tím pádem ten pocit zimy cítit nemůžu.

Pootevřela jsem oči. Zajisté musím pod očima mít obrovské kruhy. I přesto už nechci ležet....ne, když nevím kde se to právě nacházím.
Poslední, co si pamatuju, je mé obrovské a pronikavé vytí a tváře dvou alf, jenž zapříčinili konec mé cesty....a to taky bylo v plánu.

Posadila jsem se a ihned se chytla za hlavu, protože mě strašně bolela. S rukama na hlavě, jsem zavřela oči a sykla. Jakoby mě do hlavy bodaly jehly.

Až když jsem otevřela oči, pohled mi padl na alfu, stojícího u dveří. Nechápavě mě pozoroval. Moje hlava však bolela pořád stejně strašně.

On se ke mě pomalu rozešel. Nejspíš bych začala od něj utíkat, nebo spíš couvat. Ale hlava mě na to až moc bolela. A tak jsem ho jen pozorovala.

Došel k posteli, ze stolku vzal sklenici vody a nějaké prášky, nebo co to bylo. ,,Co....je to?" Zeptala jsem se skrze bolest. ,,Je to od smečkového lékaře." Odpověděl a já to okamžitě spolkla a zapila vodou. Skleničku položil zpátky na stolek.

Odkryla jsem se, posadila se na posteli a pomalu vstala. Měla jsem v plánu najít koupelnu a zchladit si hlavu. Ale zamotaly se mi nohy a kdyby mě onen alfa nechytil, spadla bych na zem.
Zvedla jsem k němu zrak. Posadil mě zpět na postel.

,,Mám návrh. Řekneš mi, kdo jsi a kde ses tady vzala a já ti na oplátku řeknu, co ti je, že tě tak moc bolí hlava a špatně se ti chodí. Bereš?" Povytáhl obočí. ,,Ne, to teda neberu. Nic ti říkat nemusím." Odsekla jsem.
Přeměnil se na vlka, vyskočil na postel a začal vrčet
,,Nebojím se tě." Polštářem jsem ho bouchla do čumáku a on spadl z postele.
,,Jejda.....to jsem nechtěla....ale zasloužil sis to." Usmála jsem se. Přeměnil se na člověka a vztekle zavrčel.

,,Ale no tak, nevztekej se. Do mé minulosti ti nic není, takže ti nic říkat nechci a ani nebudu." Položila jsem polštář zpět na postel.
,,Fajn....řekni mi, jak se jmenuješ." Založil si ruce.
,,Hádej. Chci, abys to uhádl." Usmála jsem se.
Bylo na něm jasně vidět, že tenhle přístup se mu nelíbil, ale evidentně nevěděl, jak jinak mě přinutit něco říct.

,,Začíná na C." Poradila jsem mu. Povzdechl si a posadil se na postel.
,,Claire." Řekl zničehonic. ,,Ne, fuj. Zbláznil ses?!" Zasmál jsem se. ,,Tak ne, promiň." Dál přemýšlel.
,,Jak to mám uhádnout. Jmen na C je strašně moc." Stěžoval si. Já na to však neřekla ani slovo.
Zvedl ke mě zrak. ,,Carmen." Odpověděl klidným hlasem.

,,Krásný jméno, ale ne." Usmála jsem se. ,,Tak ty hádej moje, uvidíme jak ti to půjde. Začíná na D." Založil si naštvaně ruce.
,,Damon." Pokrčila jsem rameny. ,,Ne." Zavrtěl hlavou. ,,Tak Damien." ,,Ne."

Zahleděla jsem se mu do očí. Jednou rukou se opíral o postel kousek vedle mě.
Zatajila jsem dech a zvedla ruku. Přiblížila jsem se rukou k jeho. Neuhnul, nevím proč. Nechal mě, abych se svými ledovými prsty dotkla jeho teplé ruky. Přejel mě pomalu pohledem.
,,Jmenuješ se Diego. Jsem Clarence." Zašeptala jsem a on překvapením pootevřel pusu.

,,Jaks to mohla uhádnout?" Nechápal. Já však jen pokrčila rameny. ,,Prostě mě to napadlo. Já nevím."

,,Clarence....pěkné jméno." Přestože se snažil být klidný, v jeho hlase byla slyšet nejistota, protože byl vyvedený z míry z toho, že jsem uhádla na třetí pokus jeho jméno. ,,Já vím." Odpověděla jsem sebevědomě a jemu se zablýsklo v očích a pousmál se.
_________________

Další dva (za 3.12. a za 4.12.) vydám asi až zítra.

Nějaké názory na začátek adventního kalendáře?