Sněhová vlčice//Adventní kalendář\\2019

19.

Před námi se rozprostíralo celé, zasněžené Soumračné údolí. Byla to taková nádhera, jakou jsem v životě neviděla. Něco takového vidět, tak vás to připraví o veškerá slova a jste rádi, že sotva popadáte dech.

,,To je naprosto nepopsatelný." Zašeptala jsem. ,,Dlouhou dobu jsem tady nebyl. A když jsem se sem dneska po tak dlouhé době vrátil, vidíš, jak to dopadlo." Mluvil a u toho se rozhlížel po údolí.

,,Je to nádhera." Řekla jsem. ,,Je to dokonalý. Ale vzbuzuje to ve mě vzpomínky na Rhenu." Řekl a povzdechl si. Na chvíli zavřel oči a nechal ledový vítr, aby mu ovanul tvář. A pak pomalu vydechl a oči znovu otevřel. ,,Když jsem tady s tebou, je to lepší." Dodal.

Znovu jsem to celé přejela pohledem. A v ten moment to ve mě hrklo.
Je čas, aby sis vzpomněla. Ozvala se Vlčí bohyně.

Vzpomínky

,,Mýlíš se. A víš proč? Protože mě nikdo neporazí. Jsem sestra Richarda ze Severské smečky. Mě nikdo nemůže porazit." Usmála jsem se.

Vzpomněla jsem si na to, jak jsem musela Richarda opustit. Vzpomněla jsem si na tu bolest.

Pak jsem zavrčela, přeměnila se na černou vlčici a vrhla se na vlka, který mi momentálně stál v cestě....v cestě přes řeku, která vede přes jejich území.
Mé tesáky se shledali s jeho krkem a on zemřel.

Přeměnila jsem se zpět na dívku. Černé vlasy mi padaly přes rameno, tak jsem hodila hlavou a vlasy mi spadly zpět za krk.

Neměla jsem nikdy Richarda opouštět. Ale byla to přece jeho vinna, no ne?

Vlčice ve mě, kterou jsem nedokázala ovládat od té doby, co jsem odešla od svého bratra, Richarda, teď momentálně získávala kontrolu.

Přede mnou se objevili další dva vlci. ,,Myslíte si, že mě zvládnete porazit? Ne, to nezvládne nikdo." Zavrčela jsem, znovu se přeměnila a na vlky se vrhla.
Po chvíli byly mrtvý a já se přeměnila zase do lidské podoby.

Byla jsem si vědoma toho, že jsem hodně daleko od domova....od Soumračného údolí.
Jsem ráda, že mě naučil bojovat Richard. Teď, když neovládám vlčici v sobě, můžu jeho bojové umění využít proti všem, kteří mě nenechají jít přes jejich území.

Sotva se přede mnou objevil další vlk, usmála jsem se. ,,Proč mě prostě necháte jít přes vaše území? Jen mě necháte projít a nikdo by nemusel přijít k úhoně." Pokrčila jsem rameny.
,,Protože vrahové přes naše území nesmí!" Zavrčel.
Počkat.....on mě právě nezval vrahem?

Přeměnila jsem se na vlčici v barvě noci, jen bíle mi svítila pravá zadní packa.
Zavrčela jsem a vlka v mžiku zabila. Postavila jsem se nad něj a hleděla, jak se mrtvé tělo vlka mění do lidské podoby.
Nikdo mi nebude říkat, že jsem vrah...nikdo.

,,Bojovnice Rhena bojuje se slabšími a vraždí nečestně." Ozval se hluboký hlas zamnou.
Vždy jsem čestná....teda byla jsem vždycky čestná, než se Richard začal chovat jako kretén a já od něj odešla.

A ten vlk, co mi řekl, že vraždím nečestně? Toho jdu právě zabít.

Už jsem se k němu otáčela, že ho zabiju, když jsem ucítila jeho ostré tesáky. Cítila jsem, jak po mé srsti stéká moje krev. A pak nastala tma....smrt.

Zdravím tě, Rheno. Ozval se zvláštní, zvonivý hlas. Přede mnou se objevila postava. Byla tak krásná, až to bralo dech.

To, co jsi udělala, všechny ty, které jsi zabila.....byly nevinní. Zabila jsi je jen proto, že jsi nechala svou vlčici v tobě, aby nad tebou zvítězila. Všechno jsi to udělala, protože jsi opustila Richarda, svého bratra.
To já tě teď zabila, ne žádný vlk. Dořekla a já nechápala.

,,A proč?! Oni se mi postavili do cesty, když jsem chtěla přejít jejich území!" Zavrčela jsem.
Jsi vrah, Rheno. Nic jiného, než nečestná vlčice. Můžeš si za to sama, opustila jsi Richarda. Nemůžou za to vlci, které jsi zabila.
,,Richard se choval jako idiot. Nezastavil ty boje."
Richard tě potřebuje. Odešla jsi a boje se zhoršily. Soumračné údolí čeká zkáza.....zkáza, kterou zaviní Richard a Diego.
,,Bude to jejich starost! Měl to Richard zastavit, dokud to šlo."
Richard zemře, Rheno. To chceš?
,,Ne! Samozřejmě, že nechci!"
Soumračné údolí čeká zkáza a tebe taky......pokud zkázu Soumračného údolí nezastavíš.
Asi jí hráblo.

,,Nemůžu to zastavit."
Ale ano, můžeš. Jenže ne jako Rhena, vlčice vražedkyně.
,,Jo, jasně....určitě to můžu zastavit, když jsem mrtvá." Odsekla jsem.
Můžeš to zastavit.....probereš se. Znovu budeš živá.
,,Ale? Má to háček, že jo? Jako všechno." Odfrkla jsem si.

Zastavíš to jako Clarence, vlčice záchrany, čestnosti a světla. No super, jako bych chápala, co to právě řekla.

Je jasné, že to nemůžeš chápat...proto ti to vysvětlím​. Až se probereš, nebudeš si pamatovat nic jiného, než to, že musíš běžet na západ do Soumračného údolí a zastavit boje, které probíhají mrzí Severskou a Nebeskou smečkou. Že jedině, když ty boje zastavíš, zabráníš zkáze Soumračného údolí, zabráníš zkáze sebe sama a zachráníš tak Richarda s Diegem. Budeš mít tu povahu, jakou jsi měla, dokud jsi žila s Richardem...budeš mírumilovná vlčice s dobrým srdcem. Ale nic jiného, než tohle, si pamatovat nebudeš.
,,To nejde! Nemáš právo na to, mi brát vzpomínky!" Zavrčela jsem vztekle.
Já mám právo na vše....jsem Vlčí bohyně, Rheno. Skoro jakoby se zasmála.

Takže od téhle chvíli se jmenuješ Clarence. Tvé ledově modré oči, ze který jde strach, se změní na mírumilovnou hnědou barvu. Tvé vlasy černé jako noc, se změní na barvu kaštanu.
A tvá vlčí podoba? Srst, která má barvu, jako ta nejtemnější noc, se změní na jasnou barvu dne.....na barvu sněhu. A tvé vlčí oči se změní na barvu safírového moře.
Na svůj minulý život si vzpomeneš až ve chvíli, kdy přijde ten správný čas. Dokončila.

,,Ne! Nemůžeš mi sebrat to, čím jsem. To, s čím jsem se narodila. Jako jsou ledově modré oči v lidské podobě a jantarové oči ve vlčí podobě. Černých vlasů v lidské podobě a černé srsti v podobě vlčí. Nemůžeš ze mě udělat jinou bytost."
Ale ano, můžu, Clarence. Navíc ti zůstane bílá zadní noha, když budeš ve vlčí podobě. Usmála se.

,,Za prvé, se nejmenuje Clarence! A za druhé, k čemu mi bude platná bílá noha, když budu bílá celá?!"
Sbohem, Clarence. Na tvé cestě ti budu pomáhat. Ale na misi za zachráněním Soumračného údolí, si nevzpomeneš, že jsi byla Rhena.

,,Ne! Počkej! Nedělej to, prosím."
Už je pozdě. Zachraň Diega a Richarda. Nikdo jiný to nedokáže.
,,NE!" Zařvala jsem z plných plic.

Otevřela jsem oči. Párkrát jsem zamrkala a na zemi se posadila.

Musím....co musím? Musím běžet na západ, abych zabránila zkáze Soumračného údolí, zabránila zkáze sebe sama a zachránila Richarda s Diegem.
Čeká mě velice dlouhá cesta. Poběžím jak nejrychleji to půjde. Než tam doběhnu, nebudu se měnit na člověka.
Přesně tak. Ozval se její hlas.
A tak jsem se přeměnila na vlčici se sněhovou srstí a očima v barvě safírů a vyrazila na cestu....na misi za záchranou Soumračného údolí.
_________________
Moc se omlouvám, že jsem teď nevydávala kapitoly. Nějak jsem zapomněla. Ale pokusím se dneska vydat kapitoly 20, 21, 22 i 23 snad to dneska zvládnu😉

A co říkáte na odhalení toho, že je Clarence vlastně Rhena? Čekal to někdo, nebo vůbec?