Sněhová vlčice//Adventní kalendář\\2019

10.

Vešel jsem do domu a šel po schodech co nejrychleji, co to šlo.
,,Wille!" Zavolal jsem a vyšel schody.

,,Wille!" Zařval jsem znovu a Will vyběhl na chodbu. Hned mu pohled padl na Clarence.

Vběhl jsem na ošetřovnu. Položil jsem jí na lehátko. ,,Co se stalo?" Zeptal se okamžitě Will.
,,Přeměnila se. I když jsi jí říkal, aby to nedělala, tak aby zastavila boj mezi mojí a Richardovo smečkou, tak se přeměnila na vlčici. Sotva tam doběhla, omdlela. Pak se strašně pomalu přeměnila do lidské podoby." Řekl jsem co nejrychleji to šlo.

On k ní přistoupil. Nejdřív jí posvítil baterkou do očí. Zorničky se jí stáhly hodně pomalu. Pak jí sáhl na krční tepnu.
,,Má zpomalené reflexi, je ledová a tep má nestabilní." Řekl a poškrábal se na zátylku. ,,Co to znamená?" Zeptal jsem se nervózně. ,,No....to právě nevím." Odpověděl nejistě.

,,Její tělo teď bylo vystavené velikým změnám. Nejdřív byla hodně dlouho ve vlčí podobě a dlouho ve vlčí podobě běžela. Pak se najednou po tak dlouhé době přeměnila zpět do podoby lidské. Její tělo z toho bylo tak nějak zmatené. A teď se najednou přeměnila, přestože na to neměla fyzickou, ani psychickou sílu. Nevím, co se teď děje uvnitř ní. Musí se všechno vrátit do normálu." Vysvětlil a já nejistě přikývl.

Znovu jí posvítil do oka. Zornice se pomalu stáhla, ale pak se najednou její oko změnilo na safírově modré....její oko se zničehonic změnilo na vlčí.

Will ustoupil. Vypadal zmateně a docela vystrašeně.
,,Řekl bych, že teď probíhá nějaký boj uvnitř ní." Dodal.

,,Asi bude nejlepší, když jí odnesete dolů, do místnosti pro nemocné." Řekl a já přikývl a vzal jí do náruče.

Seběhl jsem schody. Vešel jsem do veliké, bíle vymalované místnosti, kde bylo několik bílých postelí. Vždycky tady leží zranění, nebo nemocní vlci.

Položil jsem jí opatrně na jednu postel a přikryl bílou dekou.
Posadil jsem se na židli vedle postele a povzdechl si.

,,Promiň, neměl jsem tě zamykat v tom pokoji. Byla to moje chyba. A lituju toho. Kdybych to neudělal, nemuselo se to stát." Řekl jsem a znovu si povzdechl.

Pak jsem si však na něco vzpomněl. Kdyby se Richardova smečka neobjevila na bojišti, nevyráželi bychom do boje. Může za to Richard. Měl bych ho zabít.

Pohled Richarda

Došli jsme do smečkového domu. Šel jsem do své pracovny.

Z nějakého neznámého důvodu, jsem o ní měl strach. Nechci, aby se jí něco stalo. Chtěl jsem vědět, jak na tom je.

Diego jí v jeho domě musel nějak zdržet, aby nás nemohla zastavit v boji. Takže jí někde držel.
Ona se pak nějak dostala ven, ale nestíhala náš boj zastavit, tak se přeměnila, aby to stihla rychleji a zastavila nás. Může za to Diego, neměl jí nikde držet. Kdyby to neudělal, tak by prostě náš boj zastavila.
Je to jeho vinna.

Nevím proč, ale mám strach, aby se jí něco nastalo. Chtěl jsem zase vidět tu vlčici, která zamnou přišla a zklidnila vlka ve mě.....a ne tu vlčici, která se nás snažila zastavit, omdlela, pomalu se přeměnila a byla nepřirozeně světlá.

Bude zase v pořádku.....musí být. Jestli se o ní Diego špatně postará, a něco se jí stane, vezmu si jí k sobě a jeho zabiju.

Pohled Clarence

Neslyšela jsem vůbec nic a neviděla nic jiného, než temnotu. Pořádně jsem ani necítila své tělo.

Najednou jsem uviděla bílou vlčici se zářivě modrýma očima. Hleděla na ně a já na ní.
Pak zmizela a ozval se hlas.

,,Clarence? Nezapomeň, proč tu jsi....jsi tady, abys zastavila Diega s Richardem. Kdysi jsi bývala někdo jiný, byla jsi někým jiným.
Víš, proč jsem ti pomohla. Víš, proč jsi teď ta vlčice, která jsi. Mohla ses vrátit jenom proto, že máš druhou šanci.....šanci zastavit Richarda s Diegem...šanci zastavit zkázu Soumračného údolí.......šanci zastavit tvou vlastní zkázu." Řekla svých klasickým, zvonivým hlasem, který o ní jasně říkal, kým je.

,,Já vím.....vím, proč tu jsem. Ale co když Richarda s Diegem zastavit nedokážu? Co když zkáza Soumračného údolí zastavit nejde?......co když nejde zastavit moje zkáza?" Zeptala jsem se se strachem.

,,Pomohla jsem právě tobě, právě tobě jsem dala druhou šanci, protože jsi jediná, kdo je může zastavit a tak zároveň zachránit od nich samých. Víš, proč jsi teď někdo jiný....kvůli čemu. Tak teď odčiň to, co jsi udělala, když jsi ještě byla někdo jiný.
Nemáš už moc času, Clarence. Diego a Richard tě potřebují." Dodala a zmizela.

Znovu jsem spatřila svou vlčici. Tentokrát stála přímo přede mnou. Její oči byly tak krásně modré, až jsem chvíli měla pocit, že sedím na pláži a pozuruji divoké vlny safírového moře.

A pak jsem spatřila dva vlky. Jeden z nich byl hnědý jako podzimní listí a jeho oči vypadali jako karamel. Druhý vlk byl tmavě šedivý a chvílemi jeho srst vypadala až jako stříbrná, a jeho oči vypadali jako čistý jantar.

Teď mi to bylo jasný. Musím je zachránit. Ne, abych zabránila zkáze mě samotné, ne abych zabránila zkáze Soumračného údolí......ale abych zachránila dva vlky, které mám ráda.
____________________
Až v další kapitole se probere.😉