Sněhová vlčice//Adventní kalendář\\2019

13.

Pohled Diega

Jsem idiot. Idiot. Strašnej idiot. Jo, jsem idiot. Jsem idio...

Moje ruka třikrát narazila do dveří ošetřovny.

Prostě jsem neuvěřitelnej idiot. Jsem idiot. Takovej idio...

Will otevřel dveře a můj pohled se střetl s jeho.

,,Clarence.....ona, od té doby, co se přeměnila a omdlela, tak.....už se vzbudila, ale vzbudila se v době, kdy jsem bojoval s Richardem. Znovu se nás pokusila zastavit. Jenže se znovu přeměnila." Snažil jsem se mluvit klidně, přestože jsem se o ní bál.

Will nervózně polkl. ,,To se stát nemělo." Zašeptal. ,,Poslouchejte mě, Alfo. Její tělo je zmatené, protože nejdřív byla vlk dlouho, potom se najednou přeměnila na člověka a pak dvakrát po sobě na vlka, přestože jí to na poprvé zbavilo vědomí. Upřímně nevím, co se s ní vlastně děje." Objasnil.

,,Nevím, co s ní je. Doufám, že se normálně probere, jako předtím. Ale pak už by se neměla nějaký čas opravdu měnit." Řekl a já přikývl.

Když jsem se vrátil do pokoje, Richard už byl pryč. Došel jsem k posteli a přejel jí pohledem.

Jak to jenom udělala? Objevila se tady a zmátla jak mě, tak i Richarda. Dokázala nám oběma přirůst k srdci a já nevím jak, ani proč. Co je vlastně zač?

Pohled Clarence

,,Clarence....nedala jsem ti druhou šanci, abys se svým životem takhle mávala..." Znovu ten její hlas, ze kterého šlo jasně slyšet, kým je.

,,...ale musím tě pochválit. Zastavila jsi je, přestože tě to zbavilo vědomí a stálo tě to tvou veškerou sílu." Dodala.

,,Co mám dělat dál? Nevím, co mám udělat teď." Začínala jsem být zoufalá.

,,Hlavně se musíš probudit, Clarence." Odpověděla s poloúsměvem.
,,A potom co?" Ptala jsem se dál.

,,Musíš zjistit, proč vlastně začali bojovat. Jestli to nezjistíš, tak je ani nedokážeš zastavit a tak i ochránit." Odpověděl klidně...ona byla pořád klidná, a to mě děsilo.

,,Až zjistím, proč ty boje mezi nimi začali....odhalí se mi ta tajemství, která se mi během téhle mise odhalit měla?" Zeptala jsem se opatrně.

,,Možná ano....možná ne." Zašeptala a pak bylo zase ticho.
,,Jak se mám probudit?!" Zavolala jsem ještě.
,,Stačí, když si je představíš." Ozval se ještě její hlas.

Nechápala jsem, proč by to mělo pomoct, ale ona měla vždycky pravdu.

Najednou se přede mnou objevil ten stříbrný vlk s jantarovýma očima. Pak se přeměnil na člověka s šedivými vlasy, které působily až stříbrně a s šedivýma očima.
Vedle něj se objevil hnědý vlk v barvě podzimního listí, s očima v barvě karamelu. Pak se přeměnil na člověka s vlasama černýma jako noc a očima ledově modrýma.

Zhluboka jsem se nadechla a otevřela oči. Okamžitě jsem cítila, jak se mé tělo začalo měnit na vlka, přestože jsem to nechtěla.
Spadla jsem z postele a na zem přistála už jako vlka.

Uznávám, že v tomhle domě jsem trávila víc času, než v domě Severní smečky. A tak to být nemá.

Dostala jsem se z domu oknem a rozeběhla se lesem. Sníh pod mýma nohama křupal. Splývala jsem s bílou krajinou a to mi přinášelo značnou výhodu.

Přeběhla jsem bojiště a skočila mezi stromy na území Severní smečky.
Okamžitě se zamnou rozeběhla hlídka. Já však ještě přidala, že mě nemohli dohnat.

Naštěstí bylo v přízemí otevřené okno a já jediným ladným skokem oknem proskočila.

Vyběhla jsem schody. A měla jsem další štěstí....z Richardovi pracovny právě odcházel člen jeho smečky a nedovřel dveře.

Vběhla jsem do pracovny, až dveře narazily do zdi a Richard se leknutím otočil od okna čelem ke mě.
Odrazila jsem se a skočila. Přistála jsem zadníma nohama na zemi, ale předníma jsem se opírala o hruď Richarda.
,,Rád tě zase vidím, Clarence." Usmál se a přestože jsem byla v podobě vlka, mě objal.

Mezitím, co mě držel, jsem se přeměnila na dívku a jeho stisk zesílil.

,,Čekal jsem, že budeš oslabená." Dodal. ,,Jsem. Jestli mě přestaneš objímat a já budu v lidské podobě, sesunu se na zem." Zašeptala jsem mu do ucha a on se zasmál.

Pak mě vzal do náruče a donesl na křeslo, které měl v pracovně také.
Opatrně mě na něj položil.
,,Hned jsem zpátky." Řekl a prostě odešel.

Po chvíli se vrátil. V jedné ruce měl deku a ve druhé hrnek s něčím, z čeho se kouřilo.

Dekou mě přikryl a hrnek mi dal do rukou. ,,Co to je? Kouzelná tekutina, která mi dodá sílu?" Zeptala jsem se s úsměvem. ,,Ne, čaj. Stačí si k tomu čichnout." Odpověděl a sedl si na židli, která stála naproti křeslu.

,,Děkuju." Řekla jsem a teplého čaje se napila. ,,Jak to, že jsi byla v podobě vlka? Neměla by ses teď měnit." Zkonstatoval. ,,Protože jsem vzbudila a mé tělo se samo od sebe přeměnilo na vlka." Odpověděla jsem a znovu se napila čaje.

,,Proč jsi přišla?" Zeptal se. ,,Protože jsem v domě Diega trávila víc času, než tady." Na chvíli jsem se odmlčela. ,,A taky se chci na něco zeptat a chci odpověď." Dodala jsem. ,,Chtít můžeš." Pokrčil rameny. ,,A ty mi tu odpověď dáš." Dodala jsem autoritativně a jemu se nebezpečně zablísklo v očích.