Sněhová vlčice//Adventní kalendář\\2019

9.

Ještě chvíli jsem tam jenom tak seděla. Ale prostě nemůžu dovolit, aby Richard a Diego tím, že se chtějí prát, ohrožovali na životě všechny své vlky ze smečky.

Vstala jsem a setřela si slzy. Došla jsem k oknu a otevřela ho. Stačilo mi, abych jednou vykoukla a došlo mi, že tohle bych nemusela přežít, přestože jsem vlk. Mohla bych se zabít, kdybych spadla špatně.

Došla jsem zpátky ke dveřím a zabouchala na ně. ,,Pusťte mě ven!" Zařvala jsem.
Trvalo to jenom chvíli a slyšela jsem, že někdo za dveřmi je.

,,Prosím, pusťte mě ven. Vím, že vám alfa řekl, abyste to nedělali. Ale já to musím zastavit. Nechci, aby zemřeli další vlci z vaší smečky, prosím!" Žadonila jsem.

Když se i přesto nic nestalo, znovu jsem začala ztrácet naději.
A pak cvakl zámek a já zhluboka vydechla. Nechápavě jsem vzala za kliku a otevřela.

Podívala jsem se na mladého vlka. ,,Děkuju." Dostala jsem ze sebe.
,,Jestli to dokážeš zastavit, tak to zastav. Nechci, aby umírali další členové smečky jen proto, že se Diego a Richard chtějí prát."

,,Udělám, co bude v mých silách." Přikývla jsem a seběhla schody.
Vyběhla jsem ven, bez bot. Běžela jsem po sněhu, co nejrychleji to šlo.

Ale jen co se ozvalo vytí, bylo mi jasné, že to nestíhám. Ne v podobě člověka, to jsem moc pomalá.
V hlavě mi zazněly věty lékaře...

,,A taky tě musím varovat. Jestli se teď, v blízké době, pokusíš přeměnit na vlka, mohlo by se ti něco stát. Teď si od přeměn odpočiň."

Byla jsem si víc jak jen jistá, že necítím tu sílu, o které lékař mluvil. Tu sílu, díky které poznám, že se můžu zase měnit na vlka. A byla jsem si jistá, že když se teď přeměním, mohlo by se mi něco stát.....když se teď přeměním, něco se mi stane.
A přesto jsem věděla, že jestli to chci zastavit, nemám na výběr.

Omlouvám se těm, které zklamu. Omlouvám se lékaři, který se snaží pomáhat a já ho neposlouchám. Omlouvám se všem členům Soumračné i Nebeské smečky, kteří čekali, že budu silnější. A taky se omlouvám Richardovi a Diegovi, že jsem je nedokázala zastavit, přestože jsem měla.

Naposledy jsem se nadechla a přeměnila se na bílou vlčici se zářivě modrýma očima. Přeměna mě bolela víc, než kdy jindy. Jakoby se mi lámaly kosti v těle.

A i přes tu bolest, jsem dopadla na všechny čtyři a dlouhými skoky běžela směrem k mýtině.....neboli bojišti.

Cítila jsem, jak mě celé tělo bolí, jakoby mě bodali nože. Cítila jsem, jak strašně rychle mé tělo slábne. Jak už po pár tempech nemůžu.

A i tak jsem přidala. Každý krok mě bolel. Cítila jsem, jakoby se mi kosti hýbaly. Byla to strašná bolest a přesto jsem ještě přidala.

Při dalším skoku jsem ze sebe dostala bolestný, zvířecí zvuk.
Posledních pár skoků a ocitla jsem se na mýtině.

Z posledních sil, které mi zbyly, jsem zastavila. Cítila jsem, jak mě přestává poslouchat tělo.

Dostala jsem ze sebe znovu ten bolestný zvuk a všichni na mě upřely své pohledy. Potom už mě bolavé nohy neudržely a já upadla. Viděla jsem jen tmu. Cítila jsem bolest a slabotu po celém těle.
,,Clarence." Ozval se hlas Diega a zavrčení Richarda.
A pak nastalo ticho a tma, nic víc.

Pohled Diega

Sotva vběhla na mýtinu bílá vlčice, došlo mi, kdo to je.

Jen tak tak zastavila a dostala ze sebe zvířecí bolestný zvuk, až mi to rvalo uši.
Potom ztratila rovnováhu a spadla na zasněženou zem. Zavřela oči.

Přeměnil jsem se do lidské podoby. ,,Clarence." Vyslovil jsem její jméno. Richard zavrčel.....zastavil své vlky v boji.

Rozešel jsem ke Clarence a klekl si k ní. Byla pořád ve vlčí podobě.
Slyšel jsem zasebou Richarda.

,,Neměla to dělat." Zašeptal jsem. ,,Cože?" Zeptal se nechápavě Richard.
,,Neměla se měnit!" Zařval jsem vztekle. Byl jsem naštvaný na všechny a na všechno.
,,Doktor mojí smečky jí říkal, že se teď nesmí měnit na vlka, protože byla dlouho ve vlčí podobě, že by jí to mohlo ublížit. Ale ona, aby nás zastavila, tak se přeměnila." Řekl jsem rychle a ani nevím, jestli mi bylo rozumět.

,,Měla by se přeměnit na člověka, když je v bezvědomí." Řekl jsem nechápavě.

Odkryl jsem jí víčko. Její oko se ze safírově modré změnilo na lidské hnědé.
A pak se celá pomalu přeměnila.
,,Mění se strašně pomalu." Zkonstatoval Richard.

Když se celá přeměnila, byla nezvykle světlá. ,,Sakra! Proč jsi to udělala, Clarence.....proč jsi se přeměnila?" Zašeptal jsem a vzal jí do náruče.

Otočil jsem se čelem k Richardovi. Podíval se na ní a v očích se mu mihla lítost.....odkdy má Richard city?

Chvíli na ní hleděl. Nelíbilo se mu, jak vypadá. Pak polkl, vydechl vzduch nosem a ustoupil mi.

Rozešel jsem se na své území a má smečka mě následovala.
,,Diego!" Zavrčel Richard. ,,Postarej se o ní, jinak si pro ní přijdu." Dodal a zmizel se svou smečku na území Soumračné smečky.
__________________

Tak přece jenom nakonec Clarence lékaře Nebeské smečky neposlechla😉