Sněhová vlčice//Adventní kalendář\\2019

5.

Vlci se přeměnili a já je přejela pohledem. ,,Jsi to ty, že?" Zeptal se jeden z nich. ,,Kdo já?" Nechápala jsem. ,,Ta bílá vlčice, jenž přerušila náš boj." Odpověděl.
,,Ano, jmenuju se Clarence." Přikývla jsem.

,,Jsem Finn. Jsem ti vděčný, žes ten boj přerušila. Souboje mezi naší Severskou a jejich Nebeskou smečkou jsou čím dál tím horší." Povzdechl si.
,,Přesně tak. Horší a častější." Přitakal druhý hlídkař. ,,Mimochodem, jsem Calvin." Dodal.

,,Náš alfa, Richard, zuří. Měla bys odejít. On tě chtěl odtáhnout k nám už předtím, ale naštěstí jsi ležela na území Nebeské smečky. Chtěl tě vyslechnout a zjistit, kdo jsi a odkud ses tady vzala." Řekl nervózně Finn.
,,I přesto ho chci vidět. Nemusíte se bát, neublíží mi." Pousmála jsem.
,,Mýlíš se. Richard je schopný ti ublížit, když mu nedáš odpovědi na jeho otázky." Povzdechl si znovu Finn.
,,Říkám, že mi neublíží." Řekla jsem znovu s jistotou v hlase.
,,Jak si můžeš být tak jistá? Ani Richarda neznáš." Nechápal Finn.
,,Věříte mi?" Zeptala jsem se. ,,Přerušila jsi boj, který mohl skončit smrtí spousty vlků...." Řekl Calvin. ,,...jsme ti za to vděční. Takže ano, naší důvěru máš." Dodal Finn.

,,Tak mě za ním zaveďte. Vím, co dělám. S agresivním alfou se nesetkávám poprvé." Řekla jsem stále klidně, bez známky strachu v hlase. ,,Richard neumí pořádně ovládat vlka v sobě....ale pokud si to opravdu přeješ..." Podíval se na Calvina. ,,...následuj nás." Doplnil ho Calvin.

Rozešli jsme se lesem. Pomalu jsem za nimi kráčela a strach ve mě narůstal.
S vlky, jenž neuměli ovládat vlka v sobě, už jsem se taky setkala....nebylo to nic příjemného. Jsou agresivní a když vybouchnout, neumí se vůbec ovládat.
A proč jsem si byla jistá, že mi neublíží? Protože to nedokáže....ne, když se na mě podívá. Diego když semnou poprvé mluvil, taky nedokázal zvýšit hlas. Já už tak na vlky působím.....působím tak na Richarda a Diega. Můj plán byl jít do Soumračného údolí a najít Richarda s Diegem. Byl to můj úkol....moje povinnost, proto tu jsem. Musím zajistit, aby Soumračné údolí nepotkala zkáza, kterou mají údajně Diego s Richardem zajistit.

Zastavili jsme před domem a Finn s Calvinem se na mě znovu podívali.
,,Jdeme." Přikývla jsem. Finn se podíval na Calvina a polkl. Skutečně má strach, aby mi Richard neublížil.

Vešli jsme dovnitř. ,,Zavedeme tě do jeho pracovny." Řekl Finn a vyšli jsme schody. Došli jsme nakonec chodby a Finn zvedl ruku, aby zaklepal. Ale jeho pohled sjel nejdřív na Clavina a potom na mě. ,,Je to mé přání, musím za ním." Řekla jsem už zoufale a Finn si povzdechl a zaklepal.

,,Co je zase?!" Ozval se naštvaně Richard. Finn nakoukl dovnitř. ,,Zase ty?" Ozval naštvaný hlas. ,,Někoho vám vedu." Odpověděl Finn se strachem v hlase. ,,Koho?" Nnechápal Richard.

,,Chtěla za vámi, takže...." Otevřel dveře a všichni tři jsme vešli dovnitř.
Richard na mě upřel zrak a zavětřil. Zorničky se mu rozšířily, sundal nohy ze stolu a vstal.
Rozešel se k nám a v očích mu byl vidět vztek.

,,Zastav!" Ozval se Finn stojící vedle mě. ,,Neubližuj jí." Dodal sebevědomím hlasem a Richard skutečně zastavil. ,,Jděte pryč." Odsekl Richard. ,,Alfo, prosím....neubližuj..." ,,Ven! Oba dva!" Zařval autoritativním hlasem a oči se mu změnili na vlčí karamelové.
Finn se na mě naposledy podíval a s Calvinem odešli a zavřeli dveře.

Otočila jsem se k němu. ,,Tys utekla Diegovi?" Zeptal se. ,,Ne. Nechal mě odejít sem." Odpověděla jsem.
,,Proč jsi zamnou přišla?" Ptal se dál. ,,Chtěla jsem poznat alfu druhé smečky, jíž jsem přerušila boj." Odpověděla jsem, zhoupla se na noze a rozešla se pomalu k oknu.

,,Chtěla jsem vědět, kdo vlastně je ten Richard." Dodala jsem a zastavila u okna. Venku sněželo. Krajina vypadala tak úžasně a dokonale, až to bralo dech.

,,A já zase chci zjistit, kdo jsi ty a kde ses tady vzala." Ozval se hned zamnou. Přivřela jsem oči a otočila se k němu čelem. Okamžitě jsem se střela s těmi ledově modrýma očima. Jeho vlasy měli barvu jako ta nejtemnější noc. A byl vyšší než já a asi i než Diego.

,,Nepřišla jsem, abys mě vyslíchal, Richarde." Řekla jsem bez známky strachu v hlase.
Měl v očích jasnou otázku Jak to, že se mě nebojíš a nemáš ze mě respekt? Nahlas to však neřekl.
,,Mě je jedno, proč jsi sem přišla. Chci vědět, kdo jsi." V očích se mu zablísklo. ,,Jmenuju se Clarence." Řekla jsem klidným hlasem.

,,Odkud jsi?" Zeptal se hrubým, autoritativním hlasem. ,,To tě nemusí zajímat." Odsekla jsem.
Jeho oči se změnili na karamelové, chytil mě pod krkem a přirazil ke zdi vedle okna. ,,Odkud jsi přiběhla?!" Zavrčel.

Oči se mi změnili na vlčí, modré jako to nejmodřejší moře. Zvedla jsem ruku a pomalu špičkami prstů přejela po jeho ruce, kterou mě držel pod krkem.
Oči se mu změnili zpět na lidskou a mé taktéž.
Sjel pohledem na mou ruku a pak svůj zmatený pohled zvedl k mým očím.
_______________

Tak a už seznámila s Richardem.
Pokračování bude zítra😊